Praha - Obecně proti slavení Valentýna nejsem, vítám všechny zajímavé dny. Jiná věc je kvapné nakupování dárků. Lásku je potřeba zalévat jako květinu, ale nikoli dary, ale spíše projevem citů a čištěním vztahů, říká v rozhovoru o Sv. Valentýnu neboli "svátku zamilovaných" psycholog Jiří Šípek.
Šípek je docentem na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se zde psychologií osobnosti, psychologií umění či diagnostikou dospělých. Působí také na DAMU v oblasti scénické tvorby.
Aktuálně.cz: Co si obecně myslíte o svátku zamilovaných jakožto položce v kalendáři?
Čím víc máme v kalendáři ozvláštňujících dnů, nebo nějakých dnů, které náš život oblažují, rozsvěcují, popřípadě nám připomínají něco důležitého, tím lépe. Obecně vítám všechna taková zpestření a připomenutí, že náš život můžeme vnímat zajímavěji.
A.cz: Jaký je váš názor na stále se zvyšující komercionalizaci tohoto svátku?
Mám takový neblahý pocit, že dříve nebo později se všechny ty svátky zvrhnou v nějakou komerci nebo reklamu na zboží, aby se kupovalo. To máte podobně jako s Vánocemi. Je to holt jedním z rysů naší doby a obávám se, že ne zrovna ten, který by byl vítaný. Ale prostě v takové době žijeme a co s tím? Tak snad aby se ti, kteří se chtějí v tom dni zastavit a nějak ho využít, se nenechali otrávit, že za každou druhou výlohou je obrovské srdce, které tam ale je jen proto, aby upoutalo pozornost na nějaké zboží.
Nenechme si diktovat reklamou, raději si spolu užijme
A.cz: Motivy ze strany obchodníků jsou jasné, ale jaké jsou podle vás hlavní motivy kupujících, kteří na valentýnskou reklamu slyší?
Je to asi vždy kombinace. Hodně lidí reaguje na nabídky, protože už jsou tak komerčně zmasírovaní, že na tyto upoutávky zkrátka slyší. Ale možná že to někomu i připomene něco hezkého, vzpomene si na svého milého nebo svou milou a přemýšlí, čím by udělal radost. Valentýnské nakupování je dáno i naší uspěchanou dobou, kdy si lidé vzpomenou až na poslední chvíli, že se vlastně dneska slaví ten svátek zamilovaných a kupují se dárečky, tak honem honem něco popadnou v obchodě.
A.cz: Kdysi dávno se posílali pohlednice se srdíčkem, dnes se kupují několikatisícové "valentýnské" wellness pobyty, kosmetické sady, atd. Může se tento stupňující se komerční aspekt Valentýna nějak zastavit a hodit zpátečku zpět k obyčejnému papírovému srdci?
Já se trošku bojím, že ještě pěkných pár let žádná zpátečka nebude, ještě si pár desetiletí musíme vyžrat tuhle dravou komercionalizaci. Ale kéž by tomu tak bylo, že postupně lidi začnou zpomalovat svůj život a začnou si ho více vychutnávat. A třeba i toho Valentýna.
Ne, ježkovi voči, musím ještě rychle něco koupit, ale zamyslet se nad tím, jak si co nejvíc užít, že někoho mám, vychutnat si pocit, že mě někdo má rád. Kéž by to tak bylo, ale je to spíše moje přání. Ale jsem optimista, myslím, že to lidi jednou trkne a začnou se vracet k obyčejnějšímu způsobu života, že třeba někomu něco z lásky vyrobí.
Kdo Valentýna nechce, ať se na něj klidně vykašle
A.cz: Co byste poradil lidem, kteří cítí, že jsou vláčeni společenským diktátem: "Tak se to prostě dělá a jestli nic nekupuješ, tak svůj protějšek nemáš dostatečně rád"?
S prominutím bych jim řekl: Vykašlete se na to, vždyť nemusíte vůbec nic. Jestli vám je Valentýnek ukradený, tak to tak berte. Vždyť to není vaše povinnost honem honem oslavovat lásku a honem někomu přinést dárek. Ale jestli lidé Valentýna chtějí slavit, tak ať to dělají tak, aby se nenechali vláčet reklamami.
Ať si raději řeknou: dneska je Valentýna, tak co kdybychom si někam spolu vyrazili, užili se, našli si konečně na sebe čas. Ať vzdorují nějakému diktátu společnosti, ať si nenechají vnutit nějaké pocity viny. Samozřejmě pokud jim ta drahá polovička omlátí o hlavu, že čekala aspoň na tento den nějakou pozornost, tak to už je o vztahu mezi nimi.
Připomínek lásky není nikdy dost
A.cz: Není vlastně trochu diktátem i to kalendářové zakotvení - zamilovaní slaví 14. února a hotovo?
Komu se nechce, nemusí si to datum dát vnutit. Proč zrovna 14. února by se to muselo dělat? Ať si udělají soukromého Valentýna, v den, kdy se jim to zrovna bude hodit, a užijí si ho po svém a vůbec tomu ani Valentýn říkat nemusí.
A.cz: Valentýn je původně anglosaský zvyk. U nás býval s láskou spojen 1. květen a líbalo se pod rozkvetlou třešní. Nepřijde vám, že dnešní mladá generace už tento zvyk zapomíná? Je to podle vás škoda?
Jak jsem již řekl, já jsem pro to, aby bylo co nejvíc dní nějak zajímavých. A abych já mohl, když budu chtít, to se svým partnerem využít k nějakému zpomalení, zastavení, zamyšlení. Proč by tedy nemohl být 14. únor i 1. květen? Vždyť je to zase jiná doba, která s sebou nese jiné zvyklosti. A že se připomíná to samé, tedy láska? Toho přece není nikdy dost.
A.cz: Valentýn je hodně o hmotných statcích. Potřebuje partnerská láska a její utužování i hmotné statky jako důkaz či její prostředek?
To je jasné, že láska nepotřebuje hmotné statky, máte-li na mysli dárky, ne to, abychom třeba měli co jíst. Ale určitě potřebuje nějaké zalévání jako květina, jinak také nepokvete. Láska potřebuje být opečovávána, má být zalévána pozorností, projevem těch vztahů, čištěním vztahů. I situace, kdy partnerovi řekneme, že mě něčím štve, je projevem lásky a důvěry, že se to nebojím říct, mluvit o tom. Takže takovéto péče o lásku ať je co nejvíce.
