Praha - Právě před sedmdesáti lety bylo československé pohraničí svědkem odhodlání více než milionu vojáků bránit republiku před rozpínavostí Adolfa Hitlera.
Muži byli připraveni postavit se daleko silnější německé armádě. Zdrcující převaze měla pomoci čelit hradba deseti tisíc betonových bunkrů, které obkroužily státní hranice.
Pevnostní linie, budována horečně za nejpřísnějšího utajení od roku 1935, nebyla dokončena. Přesto byla v některých úsecích schopna boje. Pět největších pevností bylo postaveno na severní hranici s Východním Pruskem od Krkonoš po Opavu.
Hanička, Bouda, Adam, Hůrka a Smolkov - to jsou krycí jména betonových monster zakopaných do pohraničních kopců. Rozkazem politiků po mnichovské zradě byly bez boje vyklizeny. Dodnes vzbuzují respekt.
Každou z nich čekal jiný osud. Adam a Smolkov jsou stále využívány českou armádou. Ostatní si můžete prohlédnout. Bouda je nejzachovalejší v podobě z roku 1938. Hůrku opustili vojáci teprve nedávno a veřejnosti je přístupná od srpna 2008.
Mrazivě bizarním dojmem působí až do poloviny 90. let budovaný protiatomový kryt v tvrzi Hanička. Rozvědka si tu stavěla záložní řídící stanoviště pro případ války.
| Pevnost Bouda: Pohled do roku 1938 |
| Pevnost Hůrka: Muniční sklad lidově-demokratické armády |
| Pevnost Hanička: Bunkr komunistické rozvědky |
