Jako v případě čtrnáctileté dívky z Ostravy, kterou za pohlavní styk se stejně starým klukem, poslaly soudy do takzvaného pasťáku, oficiálním jazykem jí uložily ochrannou výchovu.

Do věci se ale vložil Nejvyšší soud a rozhodl, že takový trest je za dobrovolný sex mezi dvěma stejně starými lidmi příliš přísný a rozsudky zrušil.

Motiv zločinu? Zvědavost

Podle senátu Nejvyššího soudu je nařízení ochranné výchovy velký zásah do svobody člověka a podmínkou musí být i společenská nebezpečnost činu, za který má být trest uložen.

"Podstata jejího jednání spočívala v tom, že ve věku téměř 14 let vykonala oboustranně dobrovolnou soulož s R. P., který již 14 let dovršil, přičemž se jednalo o její první sexuální zkušenost a ke spáchání činu ji vedla zvědavost," píše se v odůvodnění rozsudku senátu pod vedením Věry Kůrkové.

"Soudy se nezabývaly otázkou, zda s ohledem na pohnutku, konkrétní okolnosti, způsob provedení takový čin vykazuje znaky činu jinak trestného, zda stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je vyšší než malý," dodává.

Soudy nezjistily, jestli oba aktéři vůbec věděli, že dělají něco nezákonného.

Dívce uškodily útěky z domova a záškoláctví

Dívce v očích obecných soudů uškodilo to, že s ní dříve byly problémy, které nepomohly vyřešit žádná opatření, které úřady přijaly. Utíkala z dětského domova, kde vyrůstala, protože matka její výchovu nezvládala. Chodila také "za školu".

Podle Nejvyššího soudu ale snaha nižších soudů zajistit dívce řádnou výchovu není dostatečným argumentem pro pobyt v ústavu s ochrannou výchovou.

Nutnou podmínkou je i zmíněná společenská nebezpečnost činu, která u dobrovolného pohlavního styku dvou čtrnáctiletých lidí není velká.

"Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že svoji pozornost a důraz na potřebu uložení ochranné výchovy soustředily k výchovným nedostatkům a hodnocení osoby nezletilé, vyváženě však již nehodnotily povahu jí spáchaného činu jinak trestného," dodává Nejvyšší soud.