Strana, které se podaří získat hlasy obvyklých nevoličů, může obvykle zamíchat výsledkem voleb. Co je na tom pravdy letos?
Relativně málo. Hrají v tom roli dva faktory. Zaprvé nejde o početnou skupinu. Odhaduji, že letos budou mobilizovaní nevoliči tvořit asi 15 procent účastníků voleb. Přibližně stejný počet lidí, kteří volili minule, naopak letos volit nebude.
Zadruhé tato skupina nemá dramaticky odlišné volební preference od lidí, kteří se opakované účastní. Dá se ale říct, že mobilizovaní voliči hlasují častěji pro nové strany a pro opozici. Vládní strany u nich mají nižší podporu.
Pokud se tedy nějaké straně podaří zaujmout nevoliče více než ostatním, mohou jí přidat jeden nebo dva procentní body. Ale že by to posunulo stranu třeba o pět procentních bodů, tak to rozhodně ne. Volby ale může rozhodnout i rozdíl jednoho procentního bodu. V takovém případě tato skupina může rozhodnout.
Volební účast se tedy nezvýší? Čelili jsme covidu, nákaza se stala jedním z největších témat posledních desetiletí. Mladé nevoliče by zase mohla mobilizovat klimatická změna nebo práva menšin.
Myslím, že se účast nijak podstatně nezvýší. I letos by se měla držet kolem 60 procent. Když se touto optikou podíváte na volby 2017, 2013 a 2010, také najdete nová témata, která měla voliče přitáhnout. A nestalo se to.
Opravdu to tak bude? Co víc by se mělo stát, aby to lidi k volbám přitáhlo?
Kdyby se konaly před půl rokem, tak si dovedu představit, že by účast mohla být vyšší. Naštvání na vládu by se do volební účasti přeneslo a přitáhlo by část nevoličů. Například mladí lidé byli podle průzkumů najednou více ochotní jít k volbám. Pak to ale zase opadlo.
Všimněte si ale, že máme volby půl roku po březnovém lockdownu a covid v kampaních téměř vůbec není. Zemřela spousta lidí, ale zdá se, jako by to nikoho nezajímalo.
Jakými tématy mohou strany nevoliče přesvědčit?
Nejprve je třeba zdůraznit, že rozlišujeme dva typy nevoličů. Méně zastoupená skupina nevolí kvůli okolnostem - lidé jsou mimo trvalé bydliště, v práci nebo mají zdravotní problémy. To je maximálně jedna třetina nevoličů. Zbytek tvoří lidé, kteří se voleb neúčastní dobrovolně. Říkají, že není z koho vybírat, politikům nevěří nebo se o politiku vůbec nezajímají.
Na politiku mají vypěstovaný negativní pohled, je velmi těžké je přesvědčit. Daří se to ale novým stranám s populistickým apelem, které kritizují současnou politickou elitu. Úspěšnější v tom byly Věci veřejné v roce 2010, ANO a Úsvit v roce 2013 či SPD v roce 2017.
Které strany na nevoliče nejvíce míří letos?
Dá se očekávat, že nevoliče by mohl oslovit Volný blok či Přísaha. Ale nedá se říct o nikom, že by se o ně výrazně zajímal. Mobilizace nevoličů je pro strany až na třetím nebo čtvrtém místě, není to priorita. Člověka musíte nejdříve přesvědčit, aby šel k volbám, a pak ještě, aby dal hlas vám.
Politici se snaží k volbám dostat hlavně své voliče a přesvědčit voliče jiných stran, aby hlasovali pro ně. Získáte tak dva hlasy - protistraně ubyde a vám se přidá.
Nesnaží se o mobilizaci Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, například svým výpadem proti nelegální migraci nebo Evropské unii?
Působí to na mě tak, že spíš přesvědčuje váhající voliče a utvrzuje své vlastní. Bohatě mu bude stačit, když se k němu vrátí všichni ti, kdo pro něj hlasovali v roce 2017. Téma výpadů proti migrantům a Bruselu tlačí už šest let, takže kdyby náhodou pálilo nějakého nevoliče, tak už s Babišem nebo s Tomiem Okamurou začal koketovat v minulých volbách.
Kdo je vlastně typický český nevolič?
To víme relativně dobře. Jedná se především o mladé lidi. Například dvacátníci se účastní voleb o polovinu méně často než lidi ve věku 60 či 70 let. Zároveň se jedná o méně vzdělané. V Česku dochází k velmi nezdravé kombinaci, kdy se voleb ve velkém neúčastní mladí lidé s nižším vzděláním.
Dále mezi nevoliče patří také lidé na okraji společnosti bez stabilní práce, případně s exekucemi. Stejně tak víme, že volební účast je mizivá u lidí, kteří sdílejí domácnost s jiným nevoličem. Vzájemně se utvrzují v negativním pohledu na politiku a rozjíždí se spirála demobilizace.
Liší se nějak motivace starších a mladších lidí, kteří nechodí k volbám?
Motivace jsou v zásadě podobné. Starší lidé jsou sice skeptičtější, nespokojenost s výběrem pro ně ovšem často není důvod nejít k volbám. Mnohem častěji přistoupí na menší zlo. Mladí ovšem často stále hledají ideální stranu, a pokud ji nenajdou, tak volit nejdou.
Víme, při kterých sněmovních volbách v Česku přišlo k urnám nejvíce lidí, kteří předtím nevolili?
Zajímavé jsou volby roku 2006. V nich se oproti předchozím zvýšila účast o sedm procentních bodů z 58 na 65 procent. Skupina mobilizovaných nevoličů činila v těchto volbách přibližně čtvrtinu všech, kteří se účastnili voleb.
Nebylo to ale tím, že by se tehdy stalo něco zásadního. Nárůst způsobila spíš velmi nízká účast u voleb 2002, kdy si po čtyřech letech opoziční smlouvy a spolupráce dvou hlavních stran ČSSD a ODS řada lidí řekla, že volit nemá smysl, že se politici stejně nějak dohodnou bez ohledu na voliče. Řada těch nevoličů z roku 2002 se rozhodla voleb v roce 2006 zúčastnit.
Budou se letos kandidáti kroužkovat na volebních lístcích více než v minulých letech, třeba kvůli tomu, že kandidují dvě velké koalice?
Určitě, na to budu hodně zvědavý. Mohlo by to výrazně zamíchat s tím, jak početné budou poslanecké kluby. Jestli bych měl říct nějakou prognózu, tak si myslím, že na to dojede TOP 09, která kandiduje v koalici Spolu s ODS a KDU-ČSL.
Lidovcům to bude hrát do karet, mají větší členskou základnu. Když přijde straník hlasovat, zaškrtne jen členy KDU-ČSL. A velmi pravděpodobně to udělá i jeho manželka a celá rodina.
Máme navíc velkou zkušenost z roku 2002, kdy kandidovala KDU-ČSL s Unií svobody - Demokratickou unií. Lidovci tu městskou liberální stranu úplně převálcovali. Koalice získala 31 mandátů, unie ale kvůli kroužkování lidovců získala jen devět poslanců a měla problém sestavit poslanecký klub.
A koalice Pirátů se starosty? Podle zástupců STAN někteří jejich příznivci říkají, že se chystají kroužkovat jejich kandidáty, protože nesouhlasí s Piráty.
Tady očekávám, že to dopadne ve prospěch starostů. Roli hraje i větší lokální známost jejich kandidátů. Voliči Pirátů nemusí mít tak velkou chuť kroužkovat kandidáty, ačkoli hlasů od nich získá koalice zřejmě více.
A co úpadek tradiční levice? O úbytku hlasů pro KSČM se mluví už desetiletí, daleko rychleji ale ubývá voličů ČSSD.
Zásadní rozdíl je v povaze voličů. Podpora KSČM byla vždy pevnější. Většina jejich voličů pro ně hlasuje pravidelně 30 i 60 let. Její podpora je také silně podmíněna generačně. Hlasují pro ni především lidé narození před rokem 1954, tento rok je důležitá hranice. Lidé, kteří se narodili dříve, byli politicky socializovaní před rokem 1968, v době budování komunismu a liberalizace 60. let.
Později narození prošli takovou socializací až v období normalizace komunistického režimu, v 70. a 80. letech. Nezřídka v náladě totální nenávisti ke straně a Rusku. Je logické, že se ke komunistům nehlásí, nemají důvod.
Když se podíváme na tu hranici roku 1954, v roce 1989 bylo těmto lidem třeba 35 let, teď jim je 65. To jsou ti nejmladší ze silných prokomunistických generací. Ale postupně vymírají. Pokud KSČM hranici volebního zisku potřebnou pro vstup do sněmovny přeleze letos, tak příště už ne.
Sociální demokracie je jiný případ. Od začátku je to strana, která měla voliče se slabou identifikací se stranou. To se projevilo po roce 2010, kdy ČSSD postupně ubývá podpora.
Sledujeme zmenšování voličského jádra i u ostatních stran?
Silná identifikace s některou ze stran mírně klesá, ale ne dramaticky. Spíš se za posledních deset let proměnily strany, které mají silná jádra. Dříve v tom dominovali lidovci, komunisté a také ODS.
U nich se ale ukázalo, jak rychle může strana o své jádro přijít - během chvíle strana v roce 2013 spadla k sedmi procentům.
Místo toho se ale objevili stoupenci SPD a Tomia Okamury. Ti by pro něj hlasovali, snad i kdyby řekl, že je pro zavedení eura. A pak je tu, samozřejmě, ANO Andreje Babiše. Psychologickou vazbu lze vytvořit relativně rychle, i když je otázkou, nakolik je to spíše vazba k lídrovi než ke straně.