Břeclav - Zase doma, mohla si včera říct sedmapadesátiletá Nadezda Zhurinová, když dostala klíče od bytu v Břeclavi. Její předkové - Stejskalovi - z Čech odešli spolu s dalšími krajany na sklonku devatenáctého století do Aktjubinské oblasti Kazachstánu za lepším živobytím.
Ze stejného důvodu přivedla po desítkách let Nadezda své tři děti, zetě a vnoučata zpět do Česka. Její rodina se stala jedněmi z posledních kazašských krajanů, kterým české ministerstvo vnitra umožnilo návrat do domoviny.
K žalostné ekonomické situaci kazašských Čechů se po rozpadu Sovětského svazu přidaly sílící nacionalistické nálady a Češi už v Kazachstánu necítili dobře. Nadezdina rodina a desítky dalších kazašských Čechů nejprve odešli do Ruska.
"Věděli jsme ale, že chceme zpátky do Česka. Máme tady už celý zbytek rodiny," uvedla pečlivě upravená dáma. "Teď chci, aby si mé děti našly práci, aby měly pěkné bydlení a naučily se česky. Ony rozumí, ale nemluví," vysvětila Nadezda stále slušnou češtinou.
Cesta do Kazachstánu a zpět
- V polovině 19. století mířily rodiny z Čech a Moravy do carského Ruska. Car jim nabídnul půdu v Kazachstánu. Češi založili v Aktjubinské oblasti českou vesnici Borodinovku.
- Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se podmínky českých krajanů v Kazachstánu zhoršily. Začali proto jednat s Českem o možnostech návratu.
- V roce 1994 jim začala pomáhat společnost Člověk v tísni, kterou pověřilo Ministerstvo vnitra. Koncem roku 1994 byl zahájen proces repatriace krajanů.
- Kazašští Čechové dostali potvrzení o trvalém pobytu, po pěti letech mohli žádat o občanství.
V letech 1994 - 2000 se podařilo repatriovat 821 krajanů z Kazachstánu. - V roce 2005 ministerstvo vnitra představilo program dokončení přesídlení krajanů z Kazachstánu. Díky němu se do Česka dostalo zbylých 170 kazašských Čechů.
Důchodci bez důchodu
Zda čeká Nadezdu s rodinou v Břeclavi růžová budoucnost, se ukáže časem. Podle ministerstva se většina těch, kteří do Česka přišli již v devadesátých letech, integrovala bez potíží.
"Vesměs se velmi dobře uchytili. Pracují a nejsou s nimi žádné problémy," potvrdil Pavel Dymeš z ministerstva vnitra.
Těžké to ovšem mají krajané, kteří jsou v důchodovém věku. Při určování výše českého důchodu se jim nezapočítávají léta práce v Kazachstánu. A na kazašský důchod také nemají nárok. To ovšem v době, kdy opouštěli Kazachstán, netušili.
Špatnou zkušenost s tím mají například ve Fulneku, kam se dvě rodiny kazašských Čechů přistěhovaly v roce 1998. "Jeden z mužů byl již tenkrát v důchodovém věku. Nezbylo mu nic než pracovat. Dnes žije ze sociálních dávek, takže spíše přežívá," potvrdila Marie Pavlová z oddělení sociální péče městského úřadu ve Fulneku.
Marie Pavlová říká, že situaci by měl vyřešit stát. "Vždyť těch lidí jsou u nás stovky a dodnes neexistuje smlouva mezi oběma zeměmi, která by to ošetřila," podotkla Pavlová.
Pavel Dymeš z ministerstva vnitra přiznal, že potíže s důchody se stále nepodařilo vyřešit. "Tato druhá vlna kazašských Čechů to má už jednodušší. Dostanou jistou náhradu z českých peněz, i když to nebude taková výše důchodu, jako má většina lidí," pokrčil rameny Dymeš.
"Těch, kteří přišli v první vlně, se bohužel toto řešení netýká. Je to velmi nespravedlivé, ale v tuhle chvíli není jiná možnost. Snažíme se s tím něco dělat, ale jde to pomalu," uvedl Pavel Dymeš. Takzvaná základní penze by měla činit asi dva a půl tisíce korun.
Sbírka pro krajany
Nadezda Zhurinová je tak vlastně ve výhodě, že její cesta do Česka vedla přes Ruskou federaci. Dnes má ruské občanství, a tak bude dostávat ruský důchod. Stovky dalších kazašských Čechů takové štěstí nemají.
Úředníci z břeclavské radnice mají Kazachům pomoci s počátečními potížemi, výukou jazyka, běháním po úřadech, zařazením dětí do školy a školky a hledáním práce.
"Dokonce tu mezi zaměstnanci vznikla spontánně sbírka. Ženské snášely záclony a ložní prádlo, skleničky a talíře, vypadalo to, jako by se chystala svatba," vtipkoval krátce před příjezdem krajanů šéf sociálního odboru břeclavské radnice Zdenek Janíček.
