Praha/Staroměstské náměstí - Máš bony? Bony? Nechcete bony? ptá se skořápkář v seprané džísce a světlých plísňákách.
Bony, to je to, oč 17. listopadu 2009 (a to datum jsme opravdu nespletli) na Staroměstském náměstí jde.
Organizátoři oslav dvaceti let od pádu železné opony dávají na Staroměstském náměstí Čechům okusit, jak vypadalo tržní prostředí za totality. Akce ve smyslu "co bylo a co nebylo" oprašuje vzpomínku nejen na bony, ale i na veksláky, Tuzexy a trikolóry.
V den výročí Sametové revoluce tu má každý možnost zjistit, že jediný způsob, jak urvat nedostatkové zboží, je sehnat bony. Ale jak je sehnat?
V roce 2009 to jde dvěma způsoby. Buď půjdete na jistotu a bony získáte, když si koupíte u stánku něco k pití. Nebo zkuste chvíli postát u veksláka - skořápkáře. Když má náladu, nabídne vám jeden bon, který musíte vsadit do hry.
Šikovnost i vzhled vekslákům zůstaly. Jen jim už nejde tolik o to, kdo vyhraje. Lidé nasávající totalitní atmosféru si proto často odnášejí vějíř bankovek, které kdysi otevíraly možnost zíkat luxusní zboží.
Tuzex na náměstí dnes nabízí céčka, mýdlo značky Fa, Kinder vajíčko... Britsko-český pár stojí frontu na pivo, aby nějaké ty bony získal. Muž vysvětluje své ženě, jejíž ramena zahaluje česká vlajka, co byly bony. "Je to těžké vysvětlit," říká. "Byly to speciální peníze. Jeden bon stál zhruba pět korun a za ty bony sis mohla ve speciálním obchodě koupit třeba džíny."
Za chvíli zas vysvětluje anglicky svému synovi, jak se daly sehnat bony. "To jsi šel po ulici a nenápadně se tě někdo zeptal: Nechceš bony?" Syn se ptá, co to ve stánku visí. "To jsou céčka. Říkalo se jim tak, neb měli nejčastěji tvar písmene C."
Ač na "Staromáku" vládne uvolněná atmosféra a skořápkáři perlí, je slastné vědět, že s klidem můžete nechat Tuzex, podpultové banány i všechny ty bony ležet a s trikolorou na klopě - odejít.
