Praha - Fanatismus, šílenství, nenávist až za hrob, anebo jen obyčejná touha vyniknout?
Před 99 lety se „odehrála premiéra", která do historie válek uvedla nový sebevražedný způsob leteckého souboje - taran. Jeho první obětí byl český letec František Malina. Zároveň šlo o historicky prvního Čecha padlého v leteckém boji.
Co se tedy 8. září 1914 v blízkosti haličského městečka Źolkiew na rakousko-uherko-ruské frontě stalo? "Známý ruský pilot Petr Nestěrov srazil nárazem svého jednoplošníku Morane-Saulnier z oblohy nepřátelský dvoumístný rakousko-uherský průzkumný dvouplošník, jehož pilotoval František Malina. Všichni tři letci zahynuli," vysvětluje Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, jenž souboj s pomocí archivních dokumentů zrekonstruoval.
Nejdřív si mávali, pak se střílelo
Na počátku první světové války používaly válčící strany podle historika své nepočetné letce a jejich neozbrojené stroje především k průzkumným a pozorovacím účelům.
Tehdejší bojové létání na ruské frontě sice nebylo žádnou procházkou, ale největším nebezpečím, které na letce zprvu číhalo, bylo nepříznivé počasí a zejména jejich vlastní, poruchové a nespolehlivé létající stroje. Zpravidla šlo o předválečné sportovní stroje, jen improvizovaně upravené pro vojenské účely. Rakousko-uherské letectvo neslo ostatně v té době ještě archaický název z předválečných dob: c. a k. Oddíl vzducholodí. Proto se zpočátku ani žádné letecké souboje nekonaly. Stroje totiž létaly zcela neozbrojené.
"Mezi letci letci trval mír vlastně nejdéle. Celý svět už hořel a my se ve vzduchu zdravili máváním rukou," vzpomínal po letech nostalgicky tehdejší příslušních letecké roty 8. Rudolf Holeka, první vojenský letec české národnosti. "Teprve později - Bůh ví, na které straně to začalo - ručnicí a také kulometem."
Přemýšlel, jak zabít
Průkopník letectví v Rusku a první pilot, který předvedl se strojem looping Petr Nestěrov (100. výročí jeho činu připadá shodou okolností na zítra) uvažoval o taranu už před válkou. "Nepřestávám uvažovat o tom, jak využít rychlost a manévrovatelnost letounu k ničení nepřátelských strojů s pomocí taranu. Například nárazem podvozku mého letounu na protivníkův aparát," prohlásil na banketu po jednom ze svých dálkových letů.
Když ale světová válka začala, zkoušel protivníka ve vzduchu zneškodnit přece zprvu revolverem. Nemělo to však efekt. "A tak se Nestěrov rozhodl učinit beztrestnému létanání ´austriáckých´ průzkumníků, které bylo Rusům trnem v oku, přítrž," vysvětluje motivy Nestěrova historik Rajlich.
Nestěrov nejprve koketoval s myšlenkou, že by bylo možné protivníka srazit jakousi ozubenou kosou či pilou namontovanou k zadní části trupu, anebo ve vzhodný čas svrženou kotvou, zavěšenou na dlouhém laně. Pak ale nadešlo 8. září 1914.
Revolver netřeba
Proti letounu Františka Maliny s pozorovatelem Friedrichem Rozenthalem odstartoval Petr Nestěrov s dvoumístným strojem a Alexandrem Kovaňkem na palubě hned dvakrát. Při prvním startu Malinu nedohnal a navíc se mu utrhla kotva a začal zlobit motor. Nestěrov se vrátil na letiště a jakmile se rakousko-uherský letoun objevil znovu, šel na start podruhé. V takovém spěchu, že se nestačil připoutat. Kovaňko mu ještě na poslední chvíli navrhl, že poletí opět s ním a pak mu nabízel i svůj revolver.
Kdo je kdo
František Malina (23.10. 1890, Vratimov): Původně soustružník.Malinův rakousko-uherský pilotní diplom FAI nesl číslo 165 a byl mu vystaven 27. 7. 1914 - jen několik dnů před vypuknutím války. Místo jeho hrobu není známo. Není uveden ani v seznamu padlých rodáků v kronice obce Hrabová, ani se jeho jméno nenachází na pomníku obětí světových válek v Ostravě-Hrabové. Jediná nalezená stopa v českých archivech, svědčící o jeho tragickém osudu, je v matrice zemřelých technických útvarů Vojenského ústředního archivu. "Trochu málo na to, že šlo o historicky prvního českého letce, padlého v leteckém souboji," krčí rameny historik Jiří Rajlich.
Petr Nestěrov (15. 2. 1887 Nižnij Novgorod): Původně dělostřelec byl známým letcem už před válkou. Držitel několika ruských národních leteckých rekordů. Proslavil se především "vynálezem" přemetu, jednoho ze základních prvků letecké akrobacie. Nestěrov experimentoval i s nočním létáním a dálkovými lety. Při okružním letu dlouhým 320 km pořídil z pilotní kabiny i první filmový záznam. Jako jednoho mála carských pilotů jej ctili i v sovětské éře. V místech jeho působení jej připomínají pamětní desky, ulice i památníky. Má je v Moskvě, Kyjevě i Sankt-Petěrburgu, Gatčině, Minsku...
"Obejdu se bez obojího," odbyl ho Nestěrov. To už se ozýval třesk výstřelů pušek ruských pěšáků, chaoticky pálících po nepřátelském průzkumníkovi Malinovi, který ve výšce zhruba jednoho kilometru opisoval okruh nad městem a pak zamířil na severozápad, k městu Rawa Ruska.
"Z následného šetření vyšlo najevo, že Nestěrov na odlehčeném Moranu rychle nabíral výšku a svého protivníka dostihl ve 12.05 v prostoru severozápadně od vesničky Lipina. Nacházel se ve výšce asi 3 600 metrů - tedy vysoko nad Malinovýcm strojem," skládá střípky dostupných faktu Jiří Rajlich. A podle něj je víc než pravděpodobné, že jej celou tu dobu sledovala posádka rakousko-uherského letounu. O změnu trasy se ani nepokusila. "Nejspíše si byla vědoma, že ruský pronásledovatel není ozbrojen - stejně jako oni," dodává historik.
Osudný odhad
Nestěrov nalétl na nepřítele ve střemhlavém letu. Podle všeho chtěl udeřit zezadu shora svým podvozkem a tím mu zničit zadní nosné plochy, po čemž by se musel ´rakušák´ neodvratně zřítit. Manévr ale Nestěrovovi nevyšel úplně podle jeho představ. "Buď si ho špatně propočítal, anebo Malina přidal na poslední chvíli plyn a začal prudce klesat, aby zabránil střetu. Ať už to bylo jakkoliv, Neštěrov nenarazil do Malinova letounu podvozkem, ale motorem - a tedy i vrtulí," rekonstruuje výsledky taranu Rajlich.
Motor ruského stroje se při nárazu vylomil z lože a zmrzačený a neovladatelný Morane šel spolu s rakousko-uherským letounem ve střemhlavém letu k zemi. Nestěrova stihl stejný osud jako jeho oběti Malinu a Rozenthala. Jenomže navzdory tragickému výsledku našel Nestěrovovův čin řadu následovníků.
Jako první jej o o sedm měsíců později zopakoval Alexandr Kozakov, budoucí největší ruské stíhací eso s dvaceti potvrzenými a třemi nepotvrzenými sestřely. Na rozdíl od Nestěrova ale taran přežil - i když se štěstím.
Přestože se ruční zbraně letců ještě čas od času dostávaly ke slovu, budoucnost v leteckých soubojích patřila kulometům. A taran pak jen v krajním případě. Přestože našel zvláště později mezi sovětskými (japonští kamikadze jsou zvláštní kapitolou) letci řadu následovníků, téměř zpravidla šlo o krajní řešení - když například selhaly zbraně, pokud došla munice... anebo když se pilot ocitl v neznadějné situaci, vylučující možnost záchrany.
Pak přišli kamikadze
Letecvo Sovětského svazu mělo v letech druhé světové války vzdušný taran i v bojových řádech, jako součást regulérního výcviku.
Japonci pak sestavovali speciální jednotky kamikadze, jejichž piloti neměli bojovat, ale se svými letouný jako pilotovanými střelami nalétávat na plavidla US Navy anebo bombardéry US Air Force.
"Nikde jinde se s tímto strašlivým způsobem boje nesetkáváme. Druhá světová válka - to byla zlatá éra taranu. Svým způsobem to souvisí s mentalitou Rusů a Japonců, jakkoliv šli možná mnozí sovětští piloti do taranu ze zoufalství a snad i z vlastenectví. Je to dáno, abych tak řekl, až hraniční zarputilostí v krizových okamžicích těchto dvou národů," domnívá se historik Jiří Rajlich.
Západní země (kam patřilo i Československo) byly k vlastním vojákům mnohem šetrnější, vzdušný sebevražedný taran proto odmítaly.
