Frýdek-Místek - Libor Uher (42) je zkušený český horolezec, který má úspěšně za sebou několik osmitisícovek včetně extrémně náročné K2.
Když se ho zeptám na masakr pod Nanga Parbat, upozorňuje, že v Pákistánu nebylo pro západní expedice nikdy bezpečno.
"Místní agentury nás vozily jako pašované zboží, aby nás nikdo neviděl. Připadal jsem si jako vězeň," říká. Kvůli bezpečnostní situaci v zemi již v zimě zrušil plánovanou expedici na Broad Peak.
Aktuálně.cz: Ovlivní podle vás světové horolezectví masakr pod Nanga Parbat?
Libor Uher: Určitě. A hodně. Protože už předtím to bylo nebezpečné, a co teprve teď. V Pákistánu jsem byl na expedici třikrát - v letech 2005, 2007 a 2010. Pokaždé to bylo hodně napnuté, agentury nás po těch rizikovějších oblastech vozily jako pašované zboží.
A.cz: Jaké máte zkušenosti s bezpečností v dané oblasti?
Když jsme projížděli po Karakoram Highway, a hlavně pak kolem města Chilas, nedaleko něhož se to teď stalo, tam nám vůbec nedoporučovali vylézt z auta. Nehrozilo, že bychom si třeba něco koupili na trhu. Vždy nás vezli minibusem, otevřela se vrata, zavezli nás až na dvorek, aby na nás nebylo vidět. Dali nám k jídlu rýži, odskočili jsme si na záchod, pak nás zase naložili do minibusu a rychle nás vezli dál. Připadal jsem si jako vězeň.
A.cz: Takže už tehdy tu panovala bezpečnostní rizika a západní turista byl v ohrožení?
Ano. Místní lidé tam prostě nemají rádi ty "neznabohy", nebo jak to říkají. Před hotelem vždycky stála ochranka se samopalem, což je na naše poměry celkem nezvyklé. Vždy ale tvrdili, že ty turistické oblasti mají pod kontrolou. O Baltistánu, kam se jezdí, když se jde na K2 nebo Nanga Parbat, se říkalo, že je relativně bezpečný a pod kontrolou armádních vojáků. No a vidíte, asi není.
Varovali nás, ať letos do oblasti nejezdíme
A.cz: Jak masakr pod Nanga Parbat ovlivní vaše plány?
Už ovlivnil. Letos v lednu jsme plánovali expedici na Broad Peak. Již jsme byli rozhodnutí. Jenže v únoru jsem měl jeden trénink s člověkem, který se akorát vrátil z Islámábádu. Hovořili jsme o tamní bezpečnostní situaci a on mi říkal, že letos by rozhodně nedoporučoval do dané oblasti jezdit. Řekl jsem, že nebudu pokoušet osud, a Broad Peak jsem odpískal. Nicméně dva kluci, co měli jet se mnou, se dohodli s jinou expedicí, že pojedou na Gasherbrum. Doufám, že si to po této události rozmyslí.
A.cz: Co bude dál s mezinárodním horolezectvím v Pákistánu?
To nikdo neví. Budeme doufat, že se situace zklidní. Myslím, že se Pákistánci budou snažit oblast co nejrychleji otevřít a zabezpečit. Co si budeme povídat, peníze z cestovního ruchu a od horolezců jsou nezanedbatelné. Snaží se proto ty cesty pod osmitisícovkami udržovat, protože pro místní obyvatele i zdejší agentury znamenají turistický ruch a horolezci obživu.
Nevraživost k západní civilizaci je tam veliká
A.cz: Jaký je tedy vztah místních obyvatel k západním horolezcům? Stojí přece dlouhé fronty, když expedice rozděluje a váží bagáž a vybírá si nosiče.
Když je to obyčejný rolník, pěstuje obilí a potřebuje si přivydělat peníze, tak jediná možnost je dělat nosiče. Je to pro ně taková letní brigáda. I u těch nosičů je vidět, že západní turisty zrovna nemusí, ale jsou to peníze, že? U těch dalších lidí je pak nevraživost k západní civilizaci, a zvláště pak k USA, veliká. Vzít si tam tričko s nějakým americkým nápisem nebo symbolem by byla hodně velká chyba.
Když jsme šli po ulici, přišel ke mně jeden borec a ptal se, zda jsem Američan. Rychle jsem mu říkal: "No, no, Europe, Europe. Jsme Evropani a s Američany nemáme skoro nic společného." Jenže oni to často házejí do jednoho pytle - prostě západní civilizace.
A.cz: Jak se nyní zvýší bezpečnostní opatření horolezeckých expedic?
Vždy s námi cestoval nějaký voják, tzv. styčný důstojník. Jel s námi až do základního tábora a někdy tam i byl celou dobu. Nedokážu posoudit, jestli teď každé expedici přidělí nějakou ochranku. Jenže mít místo jednoho styčného důstojníka tři ozbrojené maníky se samopaly, to neúměrně zvýší náklady, neboť už takto to bylo dost drahé.
A.cz: Znal jste někoho z lidí, kteří byli zavražděni pod Nanga Parbat?
Když jsem se díval na seznam jmen, tak osobně jsem nikoho neznal, ale podle jména znám z doslechu Slováka Petera Šperka, to bylo mezi horolezci i záchranáři hodně známé jméno.
