Čtvrť bytových domků ve čtyřtisícové středočeské obci Horoměřice odděluje závora. Vede přes ni jediná příjezdová cesta do této oblasti. Je však zvednutá nahoru. Podle místních ani nikdy v jiné poloze nebyla. Čtvrť působí na první pohled klidným dojmem. Za zdmi domů se však už několik let odehrávají rodinná dramata, která budou mít pro řadu zdejších zřejmě trpký konec.
Ústavní soud v úterý zamítl jejich stížnost, což může vést k tomu, že se ze svých domovů budou muset za čas vystěhovat. Přestože za ně zaplatili dvakrát. Poprvé když dali peníze stavební společnosti H-System, jež však později zkrachovala. Tyto prostředky kromě malé části zatím zpátky nedostali. Podruhé pak za byty zaplatili, když je za své náklady dostavěli. Rozhodnutí soudu proto zdejší obyvatele překvapilo.
"Mě to teda porazilo. Pevně jsem věřila, že rozhodnou v náš prospěch. Byl to docela šok," říká osmdesátiletá Věra Junková, která žije v jednom z bytů se svým manželem Jaroslavem. S reportéry Aktuálně.cz se baví ani ne 24 hodin poté, co se o rozhodnutí dozvěděla.
Konečný soudní verdikt tak ještě zcela nevstřebala, ačkoliv podle svých slov v noci nemohla spát. Stále však věří, že o byt nepřijde a stěhovat se nakonec muset nebude. "Pořád si říkám, že naděje umírá poslední. Nechci pomyslet na to, že bych se stěhovala. Zaháním tu myšlenku a říkám si, že přece není možné zbavit lidi na stará kolena střechy nad hlavou, kterou si dvakrát zaplatili," říká nevěřícně Junková.
Co bude dělat, pokud nastane den vystěhování, zatím netuší. Po chvilce ale připouští, že se nehodlá vzdát. "Budeme občansky neposlušní. Budou nás za ruce tahat z bytu. Já nevím, já si to prostě neumím představit," dodává.
Další žena, která si nepřeje uvést své jméno, říká, že bez policie se to pravděpodobně neobejde. Ne kvůli tomu, že by se chtěli v domech zabarikádovat, ale prostě jenom z toho důvodu, aby na nespravedlnost, kterou cítí, ještě jednou upozornili. Sama prý dokonce přemýšlí o protestní hladovce.
Vytunelovaná miliarda
Když si před více než dvaceti lety byty pořizovali, neočekávali, že je z nich bude možná vyprovázet policie. Stavební společnost H-System nabízela v 90. letech dostupné bydlení v okolí Prahy. Za tímto účelem vybrala od 1095 rodin zhruba miliardu korun. V roce 1997 však společnost zkrachovala, později se ukázalo, že zakladatel společnosti Petr Smetka vybrané peníze převáděl do jiných svých firem, za což mu soud udělil dvanáctiletý trest vězení, které po odpykání celého trestu opustil v roce 2016.
Přestože Junkovy do této situace dostal právě Smetkův podvod, zášť vůči němu necítí. Naopak se domnívají, že trest, který si od soudu odnesl, byl nespravedlivý. "Možná přepískl svůj záměr, že se roztáhl až moc. Na druhou stranu to nebylo tak, že by něco ukradl. Odseděl si dvanáct let a my jsme tady všichni přesvědčení, že naprosto nespravedlivě. Nikoho neokradl," myslí si Jaroslav Junek.
Zatímco ale pro Smetku celá záležitost odpykáním si trestu skončila, jeho klienti se s jeho podvodem potácejí dále. Když spadla společnost H-System do konkurzu, některé z domů již byly rozestavěné. Někteří se tak, podobně jako manželé Junkovi, rozhodli, že domy za své vlastní náklady dostaví. Založili kvůli tomu družstvo Svatopluk, které se Smetkou uzavřelo smlouvu na pronájem rozestavěných domů. S tím souhlasil i původní konkurzní správce Karel Kudláček.
Jenže smlouvu už neodsouhlasil konkurzní soud a nový správce Josef Monsport, který Kudláčka nahradil, ji označil za neplatnou. Vadilo mu, že kvůli ní dojde ke zvýhodnění části věřitelů oproti ostatním, kteří "na cizím" stavět nemohli - tedy na pozemku a základech, které patří do konkurzní podstaty.
"Máme připravené peníze"
Jaroslav Junek však tvrdí, že celou dobu počítali s tím, že peníze za pozemek a tu část domu, kterou H-System postavil ještě před svým krachem, zaplatí. V jejich případě šlo vesměs jen o základy a holé zdi bez podlahy. "Není to o tom, že bychom to nechtěli doplatit. Dokonce máme připravené peníze. Vůbec nezpochybňujeme, že máme zaplatit tu část, která tady byla. O tom není sebemenší spor," vysvětluje Junek.
Jenže zatímco se ve čtyři kilometry vzdálených Velkých Přílepech klienti H-Systemu s konkurzním správcem Monsportem dohodli a rozestavěné domky si odkoupili, lidé z osmi bytových domů v Horoměřicích podobně úspěšní nebyli. Junkovi tvrdí, že se vedení družstva chtělo s Monsportem dohodnout, on však na jejich nabídky nereagoval.
Něco takového však označuje správce za lži. "Vedení družstva Svatopluk dalo asi dvě nabídky, které byly tak nestoudně nízké, že věřitelský výbor je jednomyslně všemi hlasy odmítl, protože přijmout takovou nabídku by znamenalo okrást všech dalších 900 konkurzních věřitelů, kteří nemají nic a také tam ztratili milion korun. A bohužel neměli to štěstí, že si mohli obsadit a dobudovat nějaké baráky, protože žádné neměli. Tihle prostě přišli první, obsadili a přes zákazy je začali budovat dál," vysvětluje nyní Monsport.
Oba tábory se tak rozchází hlavně v tom, kolik by odkoupení původního majetku mělo stát. Správce má k dispozici znalecký posudek, podle kterého mají domy celkovou hodnotu 230 milionů korun, přičemž horoměřičtí do nich investovali ze svého celkem 90 milionů korun.
S posudkem však nesouhlasí Junkovi. "Těch 90 milionů se, myslím, blíží pravdě. Ale když jsme to dostavěli, tak skutečná hodnota nebyla 230 milionů. On to počítá v dnešních cenách, přitom hodnoty pozemků a nemovitostí vzrostly. Celkovou hodnotu počítá v dnešních cenách, ale nám to počítá v tehdejších cenách. To je šílená demagogie," říká rozzlobeně Junek.
Monsport však tvrdí, že jde o obvyklý postup, protože se musí prodávat za cenu obvyklou v daném místě a čase. "Družstvu jsem to nabízel před čtyřmi lety, než začala raketová exploze růstu nemovitostí. Mohli na to přistoupit. Mlčeli, nic neříkali a poslali nestoudnou nabídku," říká konkurzní správce Monsport.
Vyhazovat lidi na chodníky se nechystám, ujišťuje správce
Po rozhodnutí Ústavního soudu se zdá, že dlouholetý spor se blíží ke konci. Monsport však ujišťuje, že žádné vyhazování lidí na chodníky nechystá. Dokud se nenajde v konkurzním řízení kupec, lidé budou moct v bytech stále bydlet. Správce navíc naznačuje, že by upřednostnil prodej stávajícím obyvatelům bytů.
"Nikdo není omezený v tom, podat nabídku. Já za sebe mohu říct, že budu zohledňovat zájmy bydlících, ale nesmí to jít na úkor ceny. Pokud má něco například hodnotu sto korun, tak to nebudu prodávat za padesát, protože pak o padesát okradu další čekající konkurzní věřitele, kteří nemají nic, nikde nebydlí a taky přišli o milion jako tihle," říká Monsport.
Junkovi však tvrdí, že tak vysokou částku, jakou si představuje konkurzní správce, už prostě nemají. A jako "dva staříci" by neměli ani na případný nájem, který by v bytě platili novému majiteli, který by dům získal v konkurzním řízení. A podobně na tom jsou i další sousedé. Zatímco Junkovi však doufají, že se o ně v nejhorším případě nějakým způsobem postará jejich rozvětvená rodina, jiní zoufají, že nemají kam jít.
Junkovi se tak dostávají do problémů, kterým se před dvaceti lety chtěli vyhnout. "Nám bylo tehdy šedesát, byt jsme platili s perspektivou, že až budeme v penzi, že už nebudeme mít peníze na drahé nájmy. Proto jsme si to tu pořídili, abychom měli klidné stáří. Tak vás mohu ujistit, že to vůbec nebylo klidné stáří, ale doslova horor," uzavírá Junková.
