Beatles byli v komunistickém Československu režimem jakž takž tolerováni, takže zpráva o Lennonově tragické smrti se dostala i do médií a například album Lennona a jeho ženy Yoko Ono nazvané Double Fantasy bylo jedním z nemnoha, které se v první polovině osmdesátých let dostalo ze Západu na pulty prodejen Supraphonu (jako magnetofonová kazeta).
V kulturních domech v různých pražských obvodech se občas konala povolená představení, na kterých muzikologové nebo ti, kteří to zkrátka měli povoleno a schváleno, přednášeli o Beatles a přehrávali z desek některé skladby.
Krátce po dni, kdy výstřely z vrahovy pistole ukončily Lennonův život v New Yorku, se symbolický náhrobek objevil v Praze. Kdosi nedaleko Čertovky na zeď namaloval křídou hudebníkovu tvář a nápis Za Johna Lennona.
Tak se zrodila legendární Lennonova zeď. První setkání se tam odehrála už v roce 1981, tehdy také začalo ze strany úřadů přetírání zdi, aby nápisy a kresby nebyly vidět. Posléze zeď zakryla dlouhá dřevěná plakátovací plocha.
V letních měsících se zahrada za zdí měnila v letní divadelní scénu, hostovalo tam obvykle Středočeské divadlo z Kladna a Mladé Boleslavi.
"První opravdu tvrdý zásah proti shromáždění u příležitosti Lennonovy smrti se uskutečnil v roce 1984. Pak to pokračovalo i v následujících letech, velmi tvrdý zásah byl v roce 1987. Na tato setkání jezdilo hodně mimopražských lidí. Je však trochu mýtem, že shromáždění se konala přímo u zdi. Tam se lidé obvykle nedostali, takže se to několikrát konalo například u můstku vedle Čertovky," říká historik Petr Blažek, který je spoluautorem knihy Lennonova zeď, v níž tento fenomén osmdesátých let podrobně mapuje.
Při rozhánění "lennoniád" příslušníci SNB používali i psy, do účastníků vzpomínkových akcí najížděli auty.
Pravidelný účastník setkání Roman Laube popsal okolnosti zásahu z roku 1984 pro Aktuálně.cz takto: "Sešlo se tam asi třista lidí. V předchozích letech vždy zasahovala jen posádka Veřejné bezpečnosti z Vlašské ulice. Hlavně tím, že chtěli vidět občanky. Tyto policisty jsme trochu znali z hospod, na tehdejší poměry se chovali celkem slušně. V tom roce 1984 ale zřejmě měli pocit, že už to nezvládnou, takže přijely posily."
Přímo naproti zdi se nachází a i tehdy nacházelo francouzské velvyslanectví. Laube si ale nemyslí, že by si s tím Státní bezpečnost nebo policisté lámali hlavu.
"Většina toho, co se dělo, se odehrávalo v okolí, ne přímo u zdi. Hlavně v úzké uličce vedoucí na můstek u Čertovky a pak dál za můstkem. Nikdy jsem si nevšiml, že by se v budově francouzské ambasády v ten den něco dělo nebo že by se tam aspoň svítilo," říká Roman Laube.
V materiálech ÚV KSČ se psalo v souvislosti s příznivci Lennona o "buržoazním pacifismu," hnutí hippies hodnotili komunisté negativně, přestože se stavělo proti válce ve Vietnamu a sám Lennon vrátil královně Alžbětě Řád britského impéria kvůli tomu, že Británie podporovala americké kroky ve Vietnamu.
Ke konci osmdesátých let StB a KSČ zvolily jinou taktiku. Když represe nezabíraly, pokusily se Lennona jejich odpůrcům "přebrat." V roce 1988 uspořádal Socialistický svaz mládeže (SSM) 8. prosince vzpomínkový koncert.
"Zorganizovalo to SSM u podnětu KSČ a ministerstva vnitra, které tak chtělo odlákat lidi od neoficiálních akcí a shromáždění. Dochoval se také záznam z jednání předsednictva ÚV KSČ, kde Miroslav Štěpán navrhl nainstalovat Lennonovi pamětní desku," říká Petr Blažek.
Plakátovací plocha dávno zmizela, nyní je legendární zeď pomalovaná od země až nahoru. Patří Řádu Maltézských rytířů, který souhlasil s tím, že tomuto účelu zůstane ponechána.
