Kdyby někdo Františku Šmolíkovi z Plzeňska nabídl během nynějších horkých měsíců sebevýkonnější elektrickou či motorovou sekačku na trávu, odmítl by ji. Vzal by si svůj vlastní "stroj", který jede na ruční pohon - tedy na jeho ruce.
"Když někomu záleží na tom, aby dobře vypadal, tak často zaplatí velké peníze a jde do fitka, kde týrá své tělo. Já místo toho chodím sekat trávu," říká s úsměvem muž, který nedá na fyzickou práci kolem svého hospodářství dopustit.
"Někdo si myslí, že je namáhavé pracovat s kosou a hráběmi. Ale není. Záleží, jak se člověk k práci umí postavit. Samozřejmě jsou lidé, kteří neumějí vzít hrábě do ruky, pro ně je to dřina a očistec," pokračuje Šmolík, který má mimo jiné tři krávy, býka, jalovici i tele. K tomu má také kus půdy i les.
Přesto si vedle této práce a ježdění s traktorem najde čas na to, aby s partou kamarádů objížděl akce, na kterých společně kosí trávu. Vytvořili kvůli tomu dokonce Spolek sekáčů a kosců, který je aktivní zejména od jara do podzimu. Nejenže se snaží propagovat tuto staletí starou práci a čas od času se pustí do soutěžení, pomáhají ale také s ekologickém zemědělstvím. S dalšími lidmi totiž kosí v místech, kde to jinak než ručně nejde.
"Všichni jsme kamarádi. Je úžasné, když se s nimi můžu potkávat. Podobné je to v práci, kde jezdím s traktorem, byť už jsem v důchodu. Mám šťastný život, jsem šťastný člověk. I když mě chtěl otec vidět v životě jinde, tak věřím, že když by mě dnes viděl a přesvědčil se, že prožívám šťastný život, byl by rád," svěřil se František Šmolík.
A v sečení je opravdový mistr. Vždyť jej letos porota už poněkolikáté vybrala jako vítěze kosení v Buchlovicích na jihu Moravy. V soutěži nejde jen o rychlost, s jakou někdo pokosí trávu. Ještě důležitější je "složit" trávu tak, aby byla sesečena rovnoměrně co nejníže k zemi a srovnána v lajně.
