reklama
 
 

Korupce v ČR: Už nejde o miliony, ale o miliardy

13. 3. 2011 11:21
Konce korupčních kauz nevidím, říká ředitel české pobočky Transparency International

Praha - Dnes už nečelíme případům, kdy se určitý politik pokouší obohatit s cílem koupit si byt, ale hlavně strany hledají stamiliony na volební kampaň. Tvrdí to David Ondráčka, ředitel organizace monitorující korupční jednání Transparency International.

Aktuálně.cz přináší první díl rozhovoru pořízeného v souvislosti s posledními korupčními kauzami v ČR.

A.cz: Transparency International je jistými politickými kruhy vnímána jako cosi nestandardního a přímo nežádoucího. Cítíte občas tlak, abyste se chovali "standardně"?

Jsme naprosto standardní organizace, zaměřená ovšem na velmi citlivou oblast, která postihuje mnoho lidí. Korupce je dnes výrazné téma a zasahuje jak politiku, tak i byznys. Tlaky samozřejmě cítíme, byť jsou většinou spíše nepřímé.

A.cz: Jakou mají podobu?

Nejde ani tak o vyhrůžky či něco podobného. V konkrétních kauzách čelíme zato poměrně často tomu, že nás chce někdo žalovat nebo na nás podá různá trestní oznámení pro pomluvu. Je samozřejmě složité udržet si nezávislost a odstup od politiky, na druhou stranu je ale nezbytná určitá míra spolupráce, když chcete cokoli prosadit. Transparency International se přesto snaží být nadstranická.

A.cz: Na internetových fórech je občas zpochybňován sám index vnímání korupce. Jeho oponenti tvrdí, že je málo konkrétní…

Ten index je záležitost subjektivní, není to měření tvrdých dat, ale nic přesnějšího k mapování fenoménu korupce nemáme. Měření tvrdých dat ostatně ani nevypovídá nic o tom, jak korupce probíhá. Když budete porovnávat trestní oznámení, trestné činy, statistiky policie, nezjistíte, jak korupce ve společnosti reálně bují.

A.cz: Někde jsem se dočetl, že se jedná spíše o index dopálenosti populace…

Já to tak nevidím. Tohle není vox populi, nejsou to průzkumy veřejného mínění dělané na ulici. Těmi respondenty jsou lidé, kteří mají k dané záležitosti náležitý odstup, jsou to analytici, experti, akademici, byznysmeni, neovlivnění každodenním kvasem, tím, co je zrovna žhavé. Ten index je navíc dělán globálně. Česká pobočka do jeho vytváření nijak nezasahuje. Neplatí, že pro nás by bylo výhodné, kdyby ČR v tom indexu neustále klesala, abychom měli více argumentů pro svou práci.

Otevřel se prostor pro korupční praktiky

A.cz: Jaké instituce se na jeho sestavování podílejí?

Jedná se o složený index. Transparency používá data institucí, které je sbírají v různých zemích, a využívá ta, jež se týkají nabídkové strany korupce. Sama organizuje jen malou část z nich. Co se týče těch institucí, tak jsou to rozvojové banky, Světové ekonomické fórum, Světová banka, Freedom house.

A.cz: Co je na tom indexu nejdůležitější?

Klíčový je první sloupec, kde je na stupnici od desíti do nuly jakési skóre země, srovnatelné v čase. Zajímavé mediálně je samozřejmě to pořadí. To znamená, zda jsme za těmi zeměmi, s nimiž se srovnáváme, či naopak před nimi.

A.cz: Křivka indexu celkem pozoruhodně kopíruje politické dění v ČR. Nejníže byl na konci vlády opoziční smlouvy, po nástupu kabinetu Vladimíra Špidly se zase začal trochu zvedat, a rok po nástupu Topolánkovy vlády šel zase dolů…

To mluví jen ve prospěch toho indexu. On má svou vypovídací hodnotu a koreluje s tím, co se reálně děje. S jeho interpretací se ale musí pracovat opatrně, je pouze jedním z indikátorů, který nám může pomoci popsat společenskou realitu. Když se podíváme na vývoj posledních dvanácti nebo třinácti let, dá se vše nicméně interpretovat tak, jak jste řekl. Otevřel se nám tu prostor pro korupční praktiky a ten trend se znovu začíná zhoršovat.

A.cz: Takže index je jakýmsi hodnocením vlády, která je zrovna u moci…

Ne, index není automaticky vysvědčením pro danou vládu, protože data se sbírají i dva roky zpět, je třeba to brát v kontextu. Nedá se říci, že když byl v roce 2000 takový a takový, je to vysvědčení tehdejšího premiéra.  Je zapotřebí sledovat alespoň střednědobý trend.

A.cz: Když se podíváme na konkrétní data, tak za ČR jsou z nových členských zemí EU jen Lotyšsko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko. Ze západní Evropy Řecko a Itálie, kde je korupce tradičně vnímána jako velký problém…

Nechci to se sypáním si popele na hlavu nějak přehánět, to vysvědčení je ale vypovídající. ČR patří v tomhle ohledu mezi poslední třetinu zemí EU. Bohužel i naši sousedi, kteří mají stejnou historickou tradici, se postupně dostávají výš, než jsme my. Z toho pro mě plyne jediný závěr: ten problém je u nás dlouhodobě neřešen nebo je prostě řešen špatně. Česká republika teď má možnost si vybrat, zda bude směřovat do severní Evropy mezi země, které jsou na tom indexu výrazně nahoře, nebo do Evropy jižní či vyloženě postkomunistické.

Povinná mantra

A.cz: O korupci se pořád jenom mluví, je vnímána jako nutné zlo, nikdo ale proti ní nic nedělá. A když už ano, tak se protikorupční snahy koncentrují na to, aby se do hledáčku vyšetřovatelů dostal politický protivník…

Trochu bych korigoval to, že se nedělá vůbec nic. Je tu samozřejmě řada iniciativ na všech možných úrovních, centrální, komunální, podnikatelské. Když se na ně ale člověk podívá trochu s odstupem, tak to působí opravdu velmi nekoordinovaně a nedotaženě. Velmi často to míří na nějaký velmi partikulární problém a ten hlavní uniká.

A.cz: A o to právě jde…

Korupce je všude na světě vyloženě politické téma. Na jedné straně se všichni naučili minimálně verbálně proti korupci bojovat, naučili se tu povinnou mantru. Každý, kdo vstoupí do politiky, se musí naučit o tom tématu mluvit a navíc se s tím tématem i nějak vypořádat. Zároveň se ale každý naučí i to, jak může být užitečné obvinit z korupce někoho druhého.

A.cz: Jak tomu máme rozumět?

Může to prostě přinést politické i ekonomické body v nějaké fázi rozhodování a vhodně a cíleně vytažená kauza nebo nasvícený problém je silná politická a mediální zbraň. Někdy je těžké rozlišit, zda daný konkrétní případ je třeba skutečně vyšetřovat nebo zda se jenom jedná o účelovou hru, která má od někoho odvést pozornost či někoho jiného dostat pod tlak, aby byl povolnější v určitém rozhodování. U nás se to navíc dostalo do stavu, kdy těch kauz je tolik, že člověk má pocit, že čelí lavině, se kterou se nedá skoro nic dělat. A hlavně málokdy vidí konce těch kauz a příběhů.

A.cz: Nabízí se srovnání případu expremiéra Grosse, který si za ne zcela jasný okolností vypůjčil 900 000 korun a svůj úřad musel opustit. Teď se ODS pokusila vytvořit penězovod v hodnotě půl miliardy a ta kauza zjevně vyšumí…

Někdy se podaří dostat někoho pro poměrně banální záležitost, až po vzoru Al Caponeho. U Grosse se vědělo, že má za sebou řadu obchodů, které byly velmi nestandardní a korupce z toho přímo čišela.  Je ale pravdou, že se nemusí měřit u všech úplně stejným metrem.

A.cz: A to je zásadní chyba…

Dnes navíc korupce nemá za cíl obohacení konkrétního politika, který si chce kupříkladu koupit byt. Politické strany se snaží získat zásadní strategickou výhodu, obrovské částky peněz na další volební kampaň. Ten stav se navíc dramaticky zhoršuje. Už se nebavíme o milionech. Dneska se to přesouvá do tunelů v řádech stamilionů a následně miliard.

autor: Radim Klekner | 13. 3. 2011 11:21

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama