Rok 1974. V Československu vládne tuhá normalizace dirigovaná generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustávem Husákem. Organizace jako Sokol či Junák jsou zakázané, z námětí zase mizí sochy prezidenta Masaryka. Policie brutálně zmasakruje tři stovky mladých lidí jen proto, že přišli v Rudolfově na undergroundový koncert. A v centru Prahy, před budovou Federálního shromáždění, symbolu komunistické moci, vztyčí kolosální pomník Jana Palacha. Utopie? Ne tak docela.
Někdejší sídlo parlamentu ČSSR (dnes Národní muzeum) stojí nad Václavským náměstím vedle historické budovy Národního muzea. A z chodníku před "Federálem", sto metrů od místa, kde se Jan Palach v lednu 1969 upálil, se vypíná monumentální ocelová plastika, vysoká jak desetipodlažní dům. Právě tento tmavý pylon autor díla, slovutný architekt Karel Prager, věnoval památce upáleného studenta.
Téměř půl století to však zůstalo veřejnosti utajeno. Pětačtyřicet let byl devětadvacet metrů vysoký "Palachův stožár" - u paty ve tvaru třícípé hvězdy - všem na očích, a přece o něm nikdo nevěděl. I proto, že komunistické úřady Pragerův záměr prokoukly, nedovolily dokončit jeho finální představu a posléze využily skulpturu jako nosič pro československý znak a úryvky z tehdejší socialistické Ústavy.
O tom, že dílo zamaskované nápisem "Veškerá moc v ČSSR patří pracujícímu lidu" odkazuje k oběti Jana Palacha, však není pochyb. Oficiálně autoři před půl stoletím pochopitelně hlavní ideu památníku před úřady zamlčeli, a tak se na ni pomalu zapomnělo. Důkazy se ovšem dochovaly v projektové dokumentaci na svou dobu svobodomyslného Pragerova ateliéru, který budovu Federálního shromáždění i jeho okolí navrhoval.
"Narazil jsem na to v podstatě náhodou. Dostal jsem z Národního muzea krabici dokumentů a přitom jsem narazil na zápisy pražského ateliéru GAMA Karla Pragera. A tam se výslovně hovoří o plné rehabilitaci Palachova pylonu, takto přímo to autor pojmenovává," sdělil vloni autorovi tohoto textu sochař Antonín Kašpar, který obrovskou skulpturu restauroval.
Navíc místo socialistických nápisů měla být původně na pylonu umístěna žulová plastika Miloslava Chlupáče nazvaná Plamen. A to už bylo pro úřady příliš okaté a pobuřující, než aby to dovolily. Na poslední chvíli proto vysekání sochy zatrhly. Nicméně stavbu pylonu již nezvrátily.
"Když se Palach upálil, tak z toho byli všichni šokovaní, lidi to semklo. Třeba i Prager cítil, že na to musí nějak zareagovat. Dát najevo svůj postoj otevřeněji i v prohlubující se normalizaci," popisoval Kašpar, proč i plastiku neopatřili nějakým krycím názvem.
Po Listopadu 1989 byly z pylonu odstraněny socialistické symboly a dílo ztratilo jakýkoliv ideový význam. A tak to bylo až do nálezu vzpomínané projektové dokumentace. V úterý 17. listopadu bylo dílo připomínající památku a čin Jana Palacha po měsících restaurování odhaleno v podobě, kterou mu vtiskl architekt Prager a sochař Chlupáč. Tehdy, před půl stoletím, alespoň na papíře. Jako vzdor zvrácenému komunistickému režimu. Autorem nynější plastiky připomínající plameny je právě sochař Antonín Kašpar.
