Praha - Učit děti z generace Z, která už nepoznala svět bez internetu a chytrých telefonů, je pro pedagogy často výzva. Tito žáci totiž vyžadují jiný přístup, než na jaký byli zvyklí například jejich rodiče, a pro učitele nebývá snadné je zaujmout.
Podle Gabriely Babušové, která má zkušenost s výukou na Pedagogické fakultě UK i na Základní škole Jeseniova, tyto děti vyžadují, aby hodiny byly naprosto jiné, než zažívala ona. "Učitelé se na hodiny musí připravovat tak, aby je zaujali," říká Babušová na diskusi o aktuálních otázkách výuky češtiny a literatury, kterou pořádala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
Gabriela Baumgartnerová z Cermatu zdůraznila, že společnost odsuzuje klasický výklad a považuje ho za zastaralý. Při výuce je ale podle ní vhodné kombinovat různé metody. "Vedle didaktických her, řešení problémových situací či metod prožitkové pedagogiky má ve vyučovacím procesu své místo i výklad," vysvětluje.
K této tradiční metodě podle ní často přistupuje kriticky i školní inspekce. Jako příklad zmínila pedagožku, která byla mezi žáky oblíbená a dost je toho naučila, ale inspekce jí na základě jediné hospitace způsob výuky vytýkala. V hodině totiž převažoval výklad. "Sdělili jí, že zamrzla v 80. letech, a ptali se, jak může dnes učit takovým způsobem," uvedla Baumgartnerová.
Není podle ní pravda, že výuka musí být především zábava a že bez zapojení moderních technologií to ani nejde nejde. Děti si v takovém případě leckdy natolik zvyknou na powerpointové prezentace, že je vnímají jako jediný zdroj informací. "Žáci si často neumí dělat poznámky, nedávají si věci do souvislostí a neví potom, co je příčina a následek," říká Baumgartnerová.
Učitelé si stěžují, že se na znalosti nahlíží kriticky, protože přece vše můžeme najít na internetu. Podle Baumgartnerové je na pedagogy vyvíjen tlak, aby se zaměřovali zejména na rozvoj dovedností. "Žáci by se měli naučit vystavět mluvený i písemný projev, diskutovat, řešit problémy, to jsou dovednosti bezesporu potřebné. Nicméně na význam znalostí by se nemělo zapomínat. Jedno bez druhého totiž nefunguje," tvrdí.
Navíc se zdroji je podle Jitky Kmentové, ředitelky Gymnázia Na Zatlance, třeba umět zacházet. "Můžu využívat internet, ale musím věřit svým znalostem a nespoléhat se na jeden zdroj, je třeba ověřovat," vysvětluje.
Kmentová vypozorovala, že internetová generace nemá trpělivost řešit jeden úkol delší dobu. "Není to však zatracená generace, podle mě mají vztah k češtině a zajímají se o jazyk," uvedla. Za problém považuje, že se musí vyrovnávat s více podněty zvenčí a stíhat víc věcí najednou.
"Někdy studentům vyčítáme neustálou práci s internetem, ale my to děláme taky. Rozdíl je v tom, že jsme schopni s ním pracovat a kriticky přemýšlet," říká. Přesně to by podle ní měli učitelé žákům předat. "Musí se naučit pracovat s dobou," vysvětluje.
Pravopisné chyby se podle pedagogů objevují stále častěji u studentů středních škol, u nichž už není prostor učivo dohánět. "Na internetu nejsou texty bez chyb, nezávidím jim," uvedla Baumgartnerová, podle níž si žáci zafixují chyby tak, že je těžké se jich později zbavit.
Babušová si také pokládá otázku, zda také neubližují pedagogové dětem, když jim veškeré materiály dávají v tištěné podobě. Sama například pomocí výzkumu zjistila, že současné děti 1. až 3. ročníku mají problém přečíst text, který samy ručně napsaly.
