V první řadě si myslím, že tato otázka je položena špatně, spíš bych se ptala, co bych nezměnila. A moc by toho nebylo. Vlastně mě teď ani nic konkrétního nenapadá.

Takže.. co bych udělala jinak? Hlavně bych nechala na pokoji cizí tužky. To by mě zajímalo, proč pan prezident nemohl za těmi, co tam měli tužky na starost, zajít později a říct: „Tak chlapi, dejte mi ji prosím, takovou ještě nemám", místo uprostřed přímého přenosu. Přiznejme si, to nebylo úplně vhodné načasování. Ale dost už o tužce...

Daleko podstatnější mi připadá podle mého názoru nedůsledné vybírání těch, kdo naši republiku řídí - poslanců a politiků. Myslím, že požadavky na ně jsou velice nízké a důraz se klade na nepodstatné věci. Tak například je důležité cítění politika. Pokud to je nějaký upjatý právník, je jasné, že i jeho chování vůči občanům bude upjaté a  necitelné. Proto by se mělo dbát i na rodinný stav toho dotyčného, jeho smysl pro spravedlnost a lidskost. Toto všechno je však naprosto ignorováno.

To je jen jedna z věcí, co mi připadají nelogické a hloupé. Další problém je podle mě v tom, že údělem prezidenta je mimo jiné i velení české armádě. Člověk, který studoval dejme tomu na právníka, se zákonitě nemůže vyznat v otázkách týkajících se vojenské problematiky. V praxi to znamená, že kdyby vypukla válka, pan prezident by měl v rukou naše životy. A já, a určitě nejsem jediná, v tomto smyslu nedůvěřuji člověku s vystudovanou právnickou fakultou. Na post vrchního generála by měl být vybírán člověk, který se tímto přímo zabývá, tj. voják z povolání. Samozřejmě ten nejlepší z nejlepších. Dovolím si tvrdit, a myslím, že můj názor je zcela oprávněný, že ten by tomu rozuměl podstatně víc než náš pan prezident.

Být prezidentem by mi také vadil ten naprostý nedostatek soukromí a volného času. Od rána do večera se od něho něco chce. Takový prezident si nemůže říct: od zítřka si beru dovolenou a jet si třeba prohlédnout nějaký zámek nebo jít na koncert. Kam se hne, má s sebou ochranku, kdekoli je on, je i spousta zvědavých lidí, kteří v ruce náhodou drží památník a pero. Být ním bych si připadala jako cvičená opice, kterou vystavují v kleci a jezdí s ní od štace k štaci. Je sice pravda, že hodně cestuje, ale kdykoliv je na nějaké zahraniční misi, určitě nemá čas oběhnout tamější památky. A bydlet na hradě určitě své výhody má, ale vzhledem k tomu, že se mu po „dvorku" neustále prochází davy natěšených turistů s jediným přáním uvidět prezidenta, to asi zase tak skvělé nebude. Tento problém bych přinejmenším zredukovala.

Dále bych se vážně zamyslela nad tím, jestli by udělování amnestií nemělo mít určitá omezení. V tomto případě se předpokládá, že prezident bude vždy rozumný. Ale co kdyby nastal případ, kdy by se jím stal psychopat a vypustil by z vězení třeba všechny masové vrahy? Je to velmi nepravděpodobné, ale teoreticky by to mohlo nastat. Proto myslím, že by rozhodně stálo za zvážení částečné nebo úplné zrušení tohoto privilegia prezidenta. Například jeden ze zákazu by mohl být, že vrahům by se amnestie (tj. hromadná milost) udělit nesměla.

Kdybych někdy měla možnost stát se prezidentem (je to velice nepravděpodobné), nejspíš bych odmítla. Zdá se mi totiž, že z toho plyne víc nevýhod než výhod.