Minulý rok se vám podařilo odhalit největší mumifikační depozit, tedy komoru, kde se rituálně uchovávaly zbytky po mumifikaci, jaký byl dosud v Egyptě nalezen. Nyní jste odkryli i pohřební komoru jejího majitele, která má netradiční dispozici. Co přesně je na rozložení Vahibre-meri-Neitovy hrobky tak unikátní?
Podle toho, co zatím víme o podobě šachtových hrobek sajsko-perské doby, je rozložení nově objevené Vahibre-meri-Neitovy hrobky opravdu jedinečné. A to až do takové míry, že jsme během archeologického výzkumu museli několikrát měnit výkopovou strategii. K abúsírské hrobce označené AW6 jsme zpočátku přistupovali jako k víceméně typické, byť rozměry nadstandardní šachtové hrobce. Postupně jsme však stále víc a víc zjišťovali, jak moc je tato hrobka jiná.
Nejprve se ukázalo, že vnější "přístupová" šachta, skrze niž jsme se chtěli postupně dostat do pohřební komory, vůbec není přístupovou šachtou, ale samostatným hrobem - bohužel prázdným -, určeným nejspíš pro tři členy Vahibre-meri-Neitovy rodiny. A potom nás hrobka AW6 překvapila třeba i tím, že se zhruba pět metrů pod povrchem místo jednoduché šachty objevila obdélníková struktura z nepálených cihel, která se navíc naprosto netypicky nacházela mimo osu hlavní šachty.
Za architektonicky unikátní byla dosud považována například nedaleká Vedžahorresnetova hrobka. Spojuje něco tyto dvě stavby?
Vedoucí našeho archeologického "šachtového" týmu Ladislav Bareš, který se archeologickému výzkumu těchto hrobek věnuje od 80. let, si v průběhu výzkumu uvědomil, že rozložení hrobky AW6 částečně kopíruje podobu Vedžahorresnetovy hrobky a částečně také takzvanou Campbellovu hrobku, která se nachází v Gíze hned vedle slavné Sfingy. Hrobku AW6 s oběma jmenovanými spojuje především to, že její hlavní pohřební šachta je obklopena prázdnými prostory, tedy šachtami nebo příkopy. S gízskou Campbellovou hrobkou má společné i umístění pohřební komory mimo osu hlavní šachty.
Spojujícím elementem všech těchto tří hrobek byla i (kamenná nebo cihlová) konstrukce vystavěná nad ústím pohřební šachty. Ta mohla symbolizovat prapahorek, z nějž podle egyptských mýtů povstal svět, nebo vrchol východního horizontu, ze kterého měl zesnulý vystoupat na oblohu společně se sluncem. Je možné uvažovat i o tom, že všechny tyto "zvláštní" šachtové hrobky nějak navazovaly na symboliku hrobu boha Usira, každá svým vlastním způsobem.
Elitní rodinné pohřebiště
Co se vám zatím podařilo zjistit o majiteli hrobky Vahibre-meri-Neitovi?
Na kanopách (nádobách na mumifikované vnitřnosti, pozn. red.) bylo kromě jména majitele zmíněno i jméno jeho matky, ženy Irturu. Obě jména, jak Vahibre-meri-Neit, tak Irturu nebo Irturut jsou v době, o které se bavíme, bohužel poměrně obvyklá. Jednoznačnou identifikaci s konkrétním člověkem zatím neumožňují.
Ale některé votivní stély nalezené před dlouhou dobou v sakkárském Serapeu (pohřebišti posvátných býků) ukazují, že v této oblasti byla v sajsko-preské době velmi činná jedna vlivná rodina, v níž se v mužské linii dědila jména Vedžahorresnet a Wahibre-meri-Neit.
Majitel hrobky AW6 tak může být přímým mladším příbuzným Vedžahorresneta, jehož šachtová hrobka se od té jeho nachází o nějakých 50 metrů na jihozápad. V Iufaově hrobce, která leží ještě o nějakých 50 metrů více na jih, byl zase pohřben kněz Neko, jehož matkou byla jakási paní Irturu. Je tedy dost možné, že abúsírská nekropole šachtových hrobů, vystavěná ve druhé polovině 6. století před naším letopočtem, byla jakýmsi elitním rodinným pohřebištěm.
Na sarkofágu jste nalezli také indicie o Vahibreho vojenské kariéře, je možné určit, do jakých válek se zapojil?
Nevyšším Vahibre-meri-Neitovým titulem byl "velitel cizích žoldnéřů". V kontextu doby, do níž tohoto muže můžeme zasadit, se s největší pravděpodobností jednalo o vojenskou hodnost člověka, který velel žoldnéřům, které si tehdejší egyptská armáda najímala z řad řeckých bojovníků z egejské a maloasijské oblasti.
To je zajímavé i z toho hlediska, že Vahibre-meri-Neit zemřel či padl zhruba v době (kolem roku 500 před naším letopočtem, pozn. red.), kdy v řeckých obcích v Malé Asii vypukly takzvané řecko-perské války. Ještě před ním však v roce 525 před naším letopočtem Peršané dobyli Egypt.
O Vahibre-meri-Neitově skutečném životě ale zatím nevíme téměř nic, snad jen to, že velmi pravděpodobně zemřel náhle a nečekaně, protože byl pohřben do nedokončené hrobky. Vzdoroval Peršanům a bojoval proti nim? Nebo jej noví vládcové Egypta naopak využili v bitvách proti Řekům? Těžko říct.
Řemeslníci museli ze dne na den zanechat práce na hrobce
Samotný sarkofág, který vám tyto informace poskytl, nebyl dokončený. Jak vypadá obvykle hotový sarkofág a které prvky tento konkrétní postrádal?
Podobně jako v případě dalších šachtových hrobek v Abúsíru byl i majitel hrobky AW6 pochován do dvojitého sarkofágu. Ten vnější byl vytvořen z obrovského kusu vápence, ale na rozdíl od jiných sarkofágů nebyl dotesaný, zahlazený, a především nápisy na něm nebyly dokončené. Písaři sice nápis po stranách velkého sarkofágu načrtli červeným inkoustem, ale kameníci stihli do reliéfní podoby vytesat jen několik hieroglyfických znaků na dvou protilehlých stěnách. Pak na ně nejspíš jejich předák zavolal, že je konec, že už nemají čas, protože Vahibre-meri-Neit nečekaně zemřel a bude pohřeb.
Podobně tomu je i s vnitřním sarkofágem z bazaltu. Ten měl antropomorfní tvar, původně tedy připomínal podobu ležící mumie. Horní část víka tohoto sarkofágu byla vytesána do podoby idealizovaného obličeje zesnulého s parukou na hlavě a náhrdelníkem kolem krku.
Tato část se nám bohužel nezachovala, protože ji zloději téměř celou rozbili, když se do sarkofágu snažili dostat. Ale i z roztříštěných kusů bazaltu se podařilo zjistit, že paruka nebyla dokončená a sarkofág nebyl na některých místech vyhlazen, byť již nesl text 72. kapitoly Knihy mrtvých. I v případě tohoto vnitřního sarkofágu je zřejmé, že staroegyptští řemeslníci museli najednou, tak říkajíc zničehonic zanechat práce.
Souvisí s tím i absence jakékoli výzdoby hrobky?
Vzhledem k velikosti hrobky, rozsahu mumifikačního depozitu a vysokému společenskému postavení majitele hrobky můžeme předpokládat, že si Vahibre-meri-Neit původně objednal stavbu velké hrobky se zdobenou pohřební komorou, pokrytou nápisy a zobrazeními. Jeho brzká a velice nečekaná smrt však velmi pravděpodobně zásadně změnila původní plány. Místo zdobené pohřební komory pokryté hieroglyfickými texty a reliéfními zobrazeními měl nakonec k dispozici pouze jeden hieraticky popsaný ostrakon (větší úlomek vápence, pozn. red.).
Tyto náhradní texty jsme zatím ještě nestihli kompletně analyzovat, ale již první čtení ukázalo, že jde o výňatky z takzvaných rituálů sachu, které měly zesnulého "proměnit" v mocného ducha ach, a umožnit mu tak vstoupit na onen svět.
Výběr těchto textů naznačuje, co pro Egypťany bylo v pojetí posmrtné existence nejdůležitější. Šlo o zachování celistvosti těla, přísun obětin, začlenění se do společenství božských bytostí a vzkříšení do blažené existence v zásvětí. A také vyhnutí se pracovní povinnosti. Kromě nádobek na obětiny a ostrakonu s několika texty měl Vahibre-meri-Neit k dispozici 402 vešebtů, tedy figurek, které za něho měly v zásvětí pracovat.
Zatímco balzamovací depozit náležející k hrobce byl nevídaných rozměrů, pohřební komora byla poměrně skromná. Překvapilo vás to? Snažil se tím někdo skromnou komoru, která ani nestihla být dokončena, "kompenzovat"?
Ano, zarazilo nás to. Ale je potřeba tuto "nesrovnalost" důkladně analyzovat a následně vysvětlit. Může to být opravdu tak, že bohatý mumifikační depozit svým způsobem kompenzuje strohost narychlo dokončované hrobky, ale může to být i jinak. Například se to dá vysvětlit tak, že mezi uložením depozitu a dokončovacími pracemi byl jistý časový rozdíl. To všechno budeme ještě zkoumat.
Vykradení hrobky s oficiálním krytím
Minulý rok jste v depozitu velmi atypicky objevili čtyři nádoby na vnitřnosti - kanopy, které jste považovali za "nepravé". Nyní jste další dvě odhalili v pohřební komoře, potvrdilo to vaši hypotézu o symbolickém použití kanop?
Objev další sady použitých kanop bylo něco, v co jsme doufali. Je to opravdu úspěch, protože to potvrzuje naše teorie z minulého roku. Nyní víme, že při Vahibre-meri-Neitově mumifikaci byly nějakým způsobem použity čtyři symbolické vápencové kanopy, do kterých ale kněží nakonec nabalzamované orgány neuložili. K tomuto účelu sloužila jiná sada kanop z egyptského alabastru. První sada byla uložena do mumifikačního depozitu, druhá skončila v pohřební komoře.
V komoře samotné jste však nalezli pouze dvě, to znamená, že další dvě stále chybí. Odnesli si je zloději, když hrobku vykrádali?
To, že jsme tam našli pouze dvě kanopy, může opravdu znamenat, že nám zloději ty druhé dvě odnesli. Ačkoli přesně nevím, k čemu by jim byly.
Lupiči však uvnitř zapomněli koptské nádoby. Svědčí to o tom, že je možná někdo "načapal" při činu a odcházeli ve spěchu?
To, že po sobě lupiči něco zanechají, je poměrně běžná věc. Nás naopak zarazilo, že po nich skoro nic nezůstalo. Skoro to vypadá, jako by po sobě ještě uklidili. Vzhledem k tomu, jak složité je takovou hrobku vykopat a prozkoumat (zloději se minimálně ve dvou šachtách dostali až do hloubky 26 metrů), musíme předpokládat, že hrobka AW6 nebyla vykrádána narychlo a tajně.
Nedokážu si představit, že bychom se i s nejmodernější technikou do pohřební komory dostali skrytě pod rouškou noci. Spíš to vypadá, že v tomto případě vyloupení probíhalo systematicky, s nějakým oficiálním krytím. Mohlo být třeba spojeno s horlivým obrazoborectvím některých proudů raného křesťanství v Egyptě. To je vlastně další příběh Vahibre-meri-Neitovy hrobky, který se budeme snažit odkrýt.
VIDEO: Archeologové objevili poblíž Velké pyramidy v Gíze starověké pohřebiště. Je v něm i hrobka pro dva kněží stará více než 4400 let
