V době, kdy jsem navštěvovala základní školu, jsem měla mnohem větší disciplínu, než mám teď. Každý den jsme dostávali domácí úkoly a každý den jsme měli nějaké známky.
Nenásilnou formou nás nutili dělat domácí úkoly. Vzpomínám na dobu, kdy jsme měli dokreslit obrázek k danému tématu. Doma jsem musela otevřít sešit, ve kterém jsem měla rozkresleného Jana Žižku z Trocnova, maminka vařila večeři a já jsem jí vyprávěla jeho příběh. V tu chvíli mi ani nepřišlo, že se učím.
I přesto, že jsme byli ve spojené třídě a učitelé museli přednášet dvě látky, vždy dokázali hodinu zpestřit hrou. Velice jsme se snažili, protože jsme věděli, že dostaneme odměnu. Paní učitelka nás nezapomněla pochválit a většinou přidala nějakou sladkost. Často poznala, že nás něco trápí. Věděla o našich problémech, které mohly být v rodině i ve škole. Zajímala se o nás a vždy si na nás dokázala udělat čas. Trpělivě nás vyslechla. A protože jsme měli spoustu známek, rozpoznala, kdy se nám daří a kdy ne.
Kdybych byl(a) hlavou státu...
Požádali jsme studenty 7. a 8. tříd ZŠ Londýnská v Praze a Gymnázia Broumov, aby si představili, že jsou hlavou republiky s neomezenou pravomocí. Co by rádi změnili a co by udělali lépe? Prosím pomozte nám vybrat nejlepší studentskou práci nebo jen názor, který je vám něčím blízký. Stačí text žáků ZŠ Londýnská v Praze nebo Gymnázia Broumov označit tlačítkem doporučit - líbí se mi.
Na osmileté gymnázium jsem nastoupila jako jedenáctiletá. Od té doby, co jsem začala navštěvovat tuto školu, se cítím opuštěná. Učitelé nás berou jako středoškoláky a zajímají se o nás mnohem méně než na základní škole. Někteří kantoři mi přijdou jako stroje, které odříkají svou látku a tím to pro ně končí.
Také jsem slyšela, že pedagogové chtějí zvýšit platy. Kdyby toto rozhodnutí bylo na mně, tak bych zvýšila platy jenom těm, kteří svou práci neberou jako zaměstnání, ale jako jejich "koníček", a těm, co se o žáky zajímají.
Dalším tématem je volný čas. Vadí mi, že některé děti chtějí chodit na různé kroužky, ale nemůžou, protože si to jejich rodiče nemohou dovolit. Kdežto v rodinách, kde si to rodiče dovolit mohou, jsou děti raději na PC, než aby dělaly to, co je baví. Takže dětem, co mají nějaké zájmy a nemohou si to dovolit, bych dala nějaké příspěvky na volný čas.
Všem lidem bych přála šťastný, spokojený život a aby si byli všichni občané rovni. Je spoustu dalších změn, které bych učinila, ale na některé z nich bych potřebovala pomoc rodičů.
