inverze daly našemu zdraví pořádně zabrat.

Počasí uplynulého roku přineslo velkou zátěž hlavně pro meteosenzitivní skupinu obyvatel.

Setkávali jsme se s častými tlakovými výkyvy, rychle se střídalo teplé proudění se studeným, v létě jsme zaznamenali málo slunečního svitu a listopad přinesl do nižších poloh inverzní charakter počasí a s ním související zhoršené rozptylové podmínky.

Našemu zdraví nepřispěl ani teplý průběh prosince, biologicky je totiž naše tělo nastaveno v neurohormonálním systému v zimním období na trofotropní fázi, kdy více ukládá zásoby a zpomaluje některé funkce.

Průměrná roční teplota vzduchu byla 8,4 °C (normál je 7,5 °C) a srážkové úhrny dosáhly 624 mm, což představuje 92 % normálu.

Celoročně nebyla nouze o teplotní odchylky oproti normálu. Největší kladné odchylky dosáhly měsíce duben a prosinec, naopak záporné odchylky únor.

Například na konci února padaly rekordy s teplotami pod -20 °C, už 15. března se ale rtuť teploměru šplhala přes 18 °C.

Začátek května byl opět místy mrazivý, v polovině měsíce padaly teplotní rekordy a jeho závěr přinesl i tropické teploty.

Právě nestálé teploty nejvíce zatěžují skupinu obyvatel s méně přizpůsobivým termoregulačním systémem organismu a starší občany.

V letním období a v prosinci převládalo západní proudění z Atlantiku, které je vždy spojeno s přechody jednotlivých frontálních systémů a s tím souvisejícími změnami tlaku. S přechody front souvisela i velká oblačnost se srážkami a nedostatek slunečního svitu.

Nejdeštivějším měsícem byl červenec se 185 % normálu (normál je 79 mm). Málo slunce přinesl také listopad, kdy v Česku panoval inverzní charakter počasí, spadlo pouze 2% normálu (normál je 49 mm).

Na nedostatek slunečních paprsků jsou nejvíce citliví psychicky labilní jedinci, ale také duševně pracující, například vědci a studenti.