Už od roku 1975 stojí na rohu litoměřických Jiráskových sadů pískovcová socha. Zhruba čtyři metry vysoký voják drží v jedné ruce vlajku, v druhé samopal PPŠ-41 Špagin. Od loňského října mu z hrudi stéká červená barva. Minulou neděli mu navíc devětapadesátiletý muž na podstavec napsal velkou černou číslici 68, která odkazuje na rok okupace Československa. Pachatele policie dopadla a hrozí mu až dvouleté vězení.
Socha se nelíbí ani místní iniciativě, která požaduje její úplné odstranění. Aktivista Zdeněk Paclík tvrdí, že socha i kvůli svému názvu uctívá Sovětskou armádu, která vznikla až v roce 1946, a nikoliv Rudou armádu, která se na konci druhé světové války podílela na osvobození Československa. "Pomník tedy nemá co do činění s osvobozením a koncem druhé světové války. Je to pomník oslavující Sovětskou armádu, která nás v roce 1968 napadla," vysvětluje Paclík.
Dílo sochaře Otakara Petroše vzniklo podle vojenského historika Prokopa Tomka se záměrem demonstrovat přátelství se sovětským národem. "Rok 1975 ukazuje, že to časově směřovali k výročí osvobození, ale je pravda, že v době osvobozování Československa šlo o Rudou armádu," říká Tomek.
Místostarosta Litoměřic Jiří Adámek (ANO) tvrdí, že veškeré archivní materiály i rozhovory s pamětníky dokazují, že pomník byl odhalen jako připomínka roku 1945 a s normalizací nemá nic společného. Město tedy památník neodstraní.
Ve spolupráci s historiky chce prozkoumat archivy a k soše umístit edukativní texty. "Budou popisovat proměnu prostoru i s vysvětlením toho, při jaké příležitosti byl tento pomník postaven a co představuje. Chceme občanům dát ucelený obraz a nechceme, aby se o tom šířily různé polopravdy a nepravdy," popisuje Adámek.
Nejedná se o první pokus o odstranění památníku. Krátce po revoluci v roce 1991 navrhli zastupitelé Litoměřic jeho likvidaci, nakonec však došlo pouze k sejmutí nápisu "Čest a sláva Sovětské armádě" z památníku a také o oddělání všech úchytů na věnce. Od té doby památník někdo několikrát poškodil.
První vlna odstraňování sovětských pomníků začala už po roce 1968, a to bez ohledu na to, že měly připomínat konec druhé světové války. "Lidé spontánně poškozovali a likvidovali pomníky Rudé armádě, přestože se vztahovaly k osvobození. Začali je považovat jako připomínku armády, která ztratila rokem 1968 dosavadní kredit a úctu," tvrdí Tomek.
Online petici za odstranění pomníku podepsalo zatím necelých 300 lidí. Její autoři pořádali u památníku v pondělí na výročí 21. srpna akci, které se zúčastnila zhruba třicítka lidí. Jedním z nich byl rodilý Litoměřičan Václav Jaroš, podle kterého by stačilo pomník přejmenovat. Tvrdí, že místní ho považují za připomínku osvobození. "Jako děti jsme sem chodili v květnu na výročí konce války. Myslím, že jde jen o ten blbý název. Tak proč ho nepřejmenovat a neudělat z toho pietní místo padlých vojáků," ptá se Jaroš.
Místostarosta Adámek nepovažuje název za natolik důležitý, aby bylo potřeba ho měnit. "V době, kdy pomník stavěli, lidé nerozlišovali mezi Rudou a Sovětskou armádou. I teď všichni o památníku mluví jako o rudoarmějci, případně vojákovi. Nikdo o něm nehovoří jako o sovětském vojákovi, ostatně ani jeho vzezření tomu neodpovídá. Je možné ho přejmenovat, ale na argumentaci to nic nemění," tvrdí Adámek.
Historik Tomek upozorňuje, že odstraňování či upravování památníků by mělo vždy probíhat s ohledem na názor místních. Místostarosta Adámek tvrdí, že v Litoměřicích před několika lety proběhla anketa o tom, zdali památník odstranit. Většina občanů ale byla prý proti. "Iniciativa o odstranění památníku se objevila až teď v souvislosti se zvěrstvy, co páchá Rusko na Ukrajině. Já osobně to vnímám jako přenesený problém," říká místostarosta.
