Děti mezi přívaly sněhu staví na návsi sněhuláka, sjíždí kopec na sáňkách nebo se kloužou na ledu. Idylickou českou zimu, jak ji ve svých malbách ztvárnil Josef Lada, dnes v jeho rodných Hrusicích nepřipomíná skoro nic.
Týden před Vánoci není v obci po sněhu ani památky, hromadné sporty jsou kvůli epidemiologické situaci zakázány, těžko by v zavřené hospodě došlo k Ladovské rvačce. A ani ponocný by teď po setmění nesměl být, kvůli zákazu vycházení, venku. "Je to tu teď takové divné, jak se ani nemůžeme potkat, všem nám chybí sociální kontakt," shrnuje výstižně atmosféru v ikonické vánoční obci místní starosta Petr Sklenář.
Slavný rodák, malíř a spisovatel Josef Lada je přitom pořád velkým lákadlem - a to jak pro české, tak pro zahraniční turisty. Ještě loni jich do Hrusic jezdily plné autobusy. Mezi nimi to byli často Japonci - Ladova kniha o kocouru Mikešovi je jednou z nejpřekládanějších tuzemských knih a právě v Asii slaví velké úspěchy. "Jezdí sem i jeden japanolog, který tu nakupuje kalendáře a vozí je do Japonska. Tam je Lada velice uctíván," říká Blanka Šubrtová, průvodkyně a muzejní pedagožka Památníku Josefa Lady a jeho dcery Aleny.
"Zastavil se veškerý společenský život"
Právě památník je jedním z hlavních důvodů, proč turisté jezdí do středočeských Hrusic. Ještě loni jich do muzea zavítalo zhruba 14 tisíc - letos už to byla jen asi polovina. V předchozích letech zde bylo vždy před Vánoci rušno - jezdily sem školní zájezdy, pro které tu personál muzea připravoval různé workshopy nebo soutěže, konaly se tu i další adventní akce. Letos tu ve všední den dopoledne zhruba týden před Vánoci nebyl nikdo. Také skrovný počet vzkazů v knize hostů přející hlavně nový rok bez covidu svědčil o tom, že letos je tak nějak všechno jinak.
"Jindy tu kolem Vánoc bývá hodně lidí, protože Lada a Vánoce, to je pojem. Hrusice tím žijí. Letos nám ale návštěvnost i tržby klesly o polovinu. Rušili jsme mnohé akce, které tu míváme během celého roku," říká Šubrtová. Vláda sice začátkem prosince rozvolnila opatření a otevřela i muzea, vydrželo to však jen 14 dní. "Lidé během těch dvou týdnů chodili, snažili se, měli jsme tu za tu dobu asi dvě stě návštěvníků, ale samozřejmě to nemůže nahradit ten celkový výkyv," vypočítává Šubrtová.
Také pro místní byl uplynulý rok zvláštní. "Našich občanů se to dotklo v zásadních věcech, jako jsou společenské aktivity. Před jarní vlnou jsme měli poslední ples, pak se všechno zavřelo a zastavil se veškerý společenský život. Přišli jsme o jarmark, plesy, setkání s občany, rozsvícení vánočního stromu," vyjmenovává starosta strasti většiny českých měst a obcí.
Návštěvníci teď podle něj do obce zavítají spíš sporadicky. Starosta odhaduje, že obec přišla až o 70 procent turistů - přesné údaje ale nemá, protože v obci není infocentrum, které by návštěvníky evidovalo. "Oživilo se to tu trochu přes léto, kdy k nám zavítalo víc turistů než v minulých letech, ale pak to opět ustalo," dodává Sklenář s tím, že nastalá situace alespoň nemá příliš velký ekonomický dopad na rozpočet obce - muzeum je ve správě Oblastního muzea Praha-východ se sídlem v Brandýse nad Labem a obec nepřichází o peníze ani kvůli absenci infocentra.
Lada si realitu přizpůsoboval
Kromě zmíněného muzea je v obci několik dalších míst, která připomínají tvorbu Josefa Lady. Jedním z nich je například místo, na kterém stával umělcův rodný dům, nebo Hubačovský rybník, kde malíř nechával vodníka sedat na vrbu. Kdo by ale hledal přímo výjevy známé z děl Josefa Lady, nejspíš by byl zklamán. Autor totiž vycházel z toho, co znal, ale realitu si velmi přikrášloval.
"V podstatě asi jediné místo známé z obrázků, které fakticky existuje, je kostel svatého Václava. Ten odpovídá skutečnosti. Turisté si často pletou naši vodní nádrž s Jedličkovou louží, místem zimních radovánek hrusických dětí, které ale bylo na druhé straně potoka," popisuje starosta.
Podle průvodkyně Šubrtové Lada vycházel z toho, co existuje, ale přizpůsobil si to po svém. "Návštěvníci se vždy ptají, kde je který výjev. Ale takto konkrétně to tady nenajdou, protože Lada používal jen faktické dominanty, jako je právě kostel nebo zřícenina hradu Zlenice. Takže on si vybral, co se mu líbilo, a zbytek vytvořil fantazií," upozorňuje.
K malbám zasněžené zimní krajiny inspirovaly Ladu podle Šubrtové rozsvícené chaloupky. "Miloval, jak svítily zpoza sněhu, tu atmosféru kolem toho. Navíc se narodil téměř na Vánoce," vysvětluje. Jestli ale v Hrusicích opravdu tehdy byly takové haldy sněhu, jako je zachyceno v Ladových dílech, Šubrtová neví. "Ale je pravda, že když tu máme sníh, tak se tu dlouho drží. Třeba i když v sousedních Mnichovicích už nic není, tady ještě zůstává," dodává.
V době, kdy se Josef Lada narodil, byly podle meteoroložky Dagmar Honsové zimy bohaté na sníh a hodně mrazivé. "V období od roku 1887 do roku 1905 jsem našla hned osm zim, kdy sněhová pokrývka od prosince do konce února vydržela více než 60 dnů. Takže on měl opravdu z čeho čerpat. A zřejmě proto, že máme ty jeho obrázky rádi a máme s nimi spojené Vánoce, tak máme to období zakódované jako 'bílé'," uvedla v rozhovoru pro Aktuálně.cz Honsová.
Přestože se obec dodnes snaží vytěžit z toho, že z ní pochází slavný rodák, starosta se prý stará hlavně o to, aby byly Hrusice vesnicí 21. století - ostatně třeba místo Ladova rodného domu už tu dnes stojí jiný. "Takže tady opravdu nedržím zvyk, že bychom zapalovali veřejné osvětlení plynem. Možná to bude do budoucna lákadlo na turisty, ale zatím svítíme elektrikou," usmívá se Sklenář.
Štamgasti už se neperou, žijí fotbalem
Významný dopad má ztráta turistů také na dvě místní hospody - U Sejků a Hrusickou hospodu. Nájemce hospody U Sejků Pavel Cháb říká, že právě tato restaurace je tou původní, víc než sto let starou, ve které byla zachycena Ladovská rvačka. S partnerkou Martinou Tothovou začali hospodu provozovat letos poté, co kvůli zastavení turismu museli uzavřít svůj stánek s uzeninami v centru Prahy.
"Měsíc a půl jsme to tu dávali dohromady a teď nás zase zavřou. Místní sem chodí hrát karty nebo pít pivo, v pátek a sobotu nám to dělá polovinu tržeb a já je teď musím vždycky večer vyhodit," říká Cháb.
Na podporu od státu prý restauratéři nedosáhnou, protože začali s podnikáním až letos, tudíž spadají do kategorie, která se vymyká státním příspěvkům. A zaměstnance U Sejků nemají. Dřív prý do Hrusic jezdily turistické zájezdy, které šly nejdříve na prohlídku obce a pak na oběd.
Přestože o ně teď hospoda přišla a Cháb s Tothovou tak musí chod restaurace zčásti financovat ze svého, nad zavřením podniku prý zatím neuvažují. "Teprve jsme začali, nevzdáme to. Jsme srdcaři," tvrdí Tothová. Velmi prý pomáhá také podpora místních. Ale tu pověstnou ladovskou rvačku tady zatím nájemci nezažili. "Tady lidé žijí fotbalem," míní Cháb.
Majitel protější Hrusické hospody Pavel Mach odhaduje, že přišel asi o 80 procent zákazníků. "Tady je to turistická oblast. Místní chodí, ale je to malá vesnice," říká. Před Vánocemi tu prý bývá běžně plno - pořádají se besídky, firemní akce, lidé přespávají v penzionu. Jezdí sem turisté z celé republiky i hodně cizinců. "Byla tu firma, která si všechno nafotila, přeložila náš jídelní lístek a vydala ho v Japonsku," směje se Mach.
Zaměstnance nemá žádné - sám si uklízí, vaří i roznáší jídla. V první vlně chodil pomáhat do truhlárny. "A nejspíš půjdu zase," plánuje. A doufá, že se co nejdříve začne s očkováním a věci se vrátí do starých kolejí. "Nikdo nepočítal s tím, že se něco takového stane. Když byla před lety prohibice, tedy zakázán prodej alkoholu, všichni jsme se divili, co to je, co se děje. A to bylo v porovnání s tímhle nic," dodal.
