Praha - Díky své umělecké tvorbě a roli předního československého disidenta a politického vězně se Václav Havel stal po roce 1989 ve světě známým politikem.
Především v Evropě a Severní Americe. Prestižní časopis Time umístil Havla na začátku roku 1990 na titulní stranu jednoho svého čísla s titulkem Filozof-Král.
Pro řadu lidí, vězněných z politických důvodů ve svých zemích, představoval Havel inspiraci. Hlásila se k němu například barmská disidentka a nositelka Nobelovy ceny míru Do Aun Schan Su Ťij
Čínská organizace obránců lidských práv Charta 08 se výslovně hlásila k odkazu Charty 77, stejně tak jako běloruské seskupení Charta 97.
Bývalý český prezident byl vždy kritikem čínského režimu a ještě loni protestoval před čínským velvyslanectvím v Praze proti pronásledování literárního kritika Liou Siao-poa.
Havel také jako jeden z mála vysoce postavených evropských politiků Čínu nikdy nenavštívil. Peking naopak nelibě nesl jeho schůzky s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou, ta první se odehrála už v roce 1990.
Ostatně právě dalajláma získal Nobelovu cenu míru v roce 1989, kdy byl spíše Václav Havel považován za velkého favorita.
K Rusku Havel neměl tak odmítavý vztah jako k Číně. Ve funkci prezidenta Rusko navštívil, v projevu před oběma komorami amerického Kongresu v roce 1990 kromě jiného řekl: "Chcete-li pomoci nám, pomozte i Rusku."
O osmnáct let později ale naopak patřil k zastáncům výstavby amerického radaru v Brdech, a dostal se tak do rozporu s názory ruského vedení, které projekt ostře odmítalo.
Spojené státy Havel několikrát podpořil v jejich válkách. V roce 1991 byl pro americký útok na Irák po jeho invazi do Kuvajtu, v roce 1999 podpořil bombardování Kosova a rovněž v roce 2003 hájil i druhou válku USA proti Iráku.
Zejména podporu kosovských Albánců, které krátce po válce přijel navštívit, mu mnoho Čechů zazlívalo a zazlívá.
Zvláštní kapitolou v americko-českých vztazích je přátelství, které pojilo v devadesátých letech Václava Havla s americkou ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou.
V listopadu 1999 se pozornost světových médií při oslavách desátého výročí pádu železné opony soustředila na Pražský hrad. Havel tam udělil vysoká vyznamenání lidem spjatým s historickým rokem 1989.
Margaret Thatcherové, Georgi Bushovi staršímu, Michailu Gorbačovovi, Lechu Walesovi, Helmutu Kohlovi, v nepřítomnosti Ronaldu Reaganovi a in memoriam Francoisi Mitterrandovi.
Ve střední Evropě je Václav Havel považován za jednoho z iniciátorů Visegrádské skupiny s cílem více sblížit středoevropské státy. Původní Visegrádská trojka (Československo, Polsko, Maďarsko) se po rozdělení federace přeměnila na čtyřku.
Havlův nástupce Václav Klaus byl ale k myšlence úzké spolupráce středoevropských států podstatně chladnější.
Na svoji první zahraniční návštěvu zamířil Václav Havel jako československý prezident do Německa hned po Novém roce 1990.
Poslední kroky Havla jakožto českého prezidenta vedly do Bratislavy, 29. ledna 2003.
Po odchodu z politiky se o Havlovi znovu začalo psát také jako o dramatikovi. Když britské divadlo Orange Tree Theatre uvedlo v roce 2008 premiéru jeho hry Odcházení.
