Vývoj moderní rakety Meteor vždy měl jednoduchý záměr: zkonstruovat střelu, která by byla schopna zasáhnout na velké vzdálenosti cíle, jež by nemohly uniknout, jakmile by je jednou zaměřila. Ambiciózní cíl byl reakcí na pokrok v rychlosti a manévrovatelnosti letadel přelomu čtvrté a páté generace.
Supermoderní střelu nasadili poprvé do služby v roce 2016. Nejprve se dostala do letounů Saab JAS-39 Gripen švédského letectva. Jedním z nejvýraznějších aspektů konstrukce Meteoru je jeho pohonný systém na bázi náporového motoru. Jeho výhodou je, že Meteor může udržovat vysokou rychlost na větší vzdálenost a zároveň celou dobu letu pracovat s tahem tak, aby mu v konečné fázi zbývalo maximum energie k manévrování.
Raketa je dlouhá asi 3,7 metru, průměr činí 17,8 centimetru a startovní hmotnost je přibližně 185 kilogramů. Drak je navržen tak, aby vydržel velké přetížení při manévrech a ohřev povrchu spojený s letem vysokou rychlostí.
Precizní navedení na cíl a rychlost
Zcela unikátní je pro Meteor navedení na cíl. Raketa nejprve dostane údaje o cíli od samotného letounu. V průběhu letu dopočítává pravděpodobnou pozici, přičemž její kurs je automaticky upravován opět letounem, ze kterého byla vypuštěna. Tato část však není povinná, pokud chce letoun udržovat rádiové a datové ticho. V takovém případě raketu navádí inerciální systém, který v závěrečné fázi letu nahradí vlastní radiolokátor.
Maximální rychlost střely Meteor je přes čtyři machy (asi 4900 km/h), dolet se podle profilu letu pohybuje na hranici 200 kilometrů. Přesné údaje jsou z pochopitelných důvodů tajné. U Meteoru se zároveň podařilo vytvořit trojnásobně velkou bezúnikovou zónu, tedy oblast, kde je pravděpodobnost sestřelu téměř sto procent, oproti raketám AIM-120 AMRAAM. Ty jsou v současnosti základem výzbroje západních letectev.
V porovnání se střelou R-77, kterou ruský výrobce často vychvaluje na mezinárodních veletrzích, má Meteor větší operační dosah a pokročilejší radiolokátor odolnější vůči elektronickým protiopatřením. Meteor je rovněž významnou konkurencí pro čínskou střelu dlouhého doletu PL-15.
Díky vyšší rychlosti a vyspělému radiolokátoru má výhodu v efektivitě vzdušných soubojů.
Moderní letouny bez odpovídající výzbroje?
Společnost MBDA, konsorcium odpovědné za vývoj střely, pokračuje v investicích do výzkumu a vývoje. Přestože konkrétní plány na modernizaci nebo nové verze Meteoru jsou tajné, v navádění střely a pohonném systému se ještě má kam posouvat.
Cílem budoucího vývoje může být také zvýšení kompatibility Meteoru s širší škálou odpalovacích platforem. V současnosti je střela kompatibilní s několika moderními stíhacími letouny, rozšíření o bezpilotní letouny, námořní či pozemní platformy by mohlo výrazně zvýšit její operační univerzálnost.
Česká republika by se s raketou mohla setkat už nyní, pokud by se ji armáda rozhodla v rámci přípravy pilotů na přechod na pátou generaci letounů nakoupit. Piloti by s raketou Meteor a další moderní výzbrojí mohli začít cvičit již s letouny JAS-39C a D Gripen, na které je integrována. A pokud přijdou první F-35, bude již mít letectvo dostatek vycvičených lidí jak ve vzduchu, tak na zemi a vyvinuté a otestované taktiky nasazení.
Nákup F-35 by byl nákladný, jeden stroj přijde zhruba na 1,8 miliardy korun. Půjde však o obrovský skok kupředu ve schopnostech tuzemských ozbrojených sil. Pokud k pořízení moderních letounů dojde, má smysl uvažovat pouze o nejvýkonnějších dostupných zbraňových systémech.
Nejsmutnější by bylo, pokud bychom pořídili plánovaných čtyřiadvacet kusů F-35 a neměli pro ně dostatek rychle dostupné výzbroje. Takový nákup by ve finále nedával smysl.
Autor textu je vojenský publicista. Píše o bezpečnostní problematice, armádách a vojenství obecně do mainstreamových médií i do odborných magazínů, armádní tematiku komentuje také pro Český rozhlas a Českou televizi.
