Brno - Když loni v březnu dostala žena z Brna dopis od exekutora, že má hned zaplatit tisíc korun za čtyři roky starou jízdu tramvají bez jízdenky, nestačila se divit.

O verdiktu soudu, který jí nařídil zaplatit, vůbec nic netušila. Zdůvodnění soudu bylo přitom jednoduché: ženu jsme nenašli na adrese trvalého bydliště, je osobou neznámého pobytu. A ženě soudci určili opatrovnici, pracovnici soudu, která ji pak měla zastupovat v odvolacích kolech.

Jenže teď se případ začal odvíjet jinak. Černá pasažérka z tramvaje se dočkala zastání u Ústavního soudu.

Úřady a soudy si totiž podle ústavních soudců nesmí ulehčovat práci a musí udělat vše, aby našli ty, kteří mají splatit dluh či pokutu.

Hledali jsme marně

Rozsudek je o to zajímavější, že popisovaný případ zdaleka není ojedinělý.

Ústavní soudci nerozhodli jenom případ ženy z Brna, vyhověli i další stížnosti muže z Ostravska, který se ocitl v podobné situaci - stal se osobou s neznámým pobytem. V obou případech nebyli lidé k zastižení v místě svého bydliště a soudy tak rozhodly, že už je hledat nebudou, u soudů je zastoupí opatrovníci z řad pracovníků soudů.

Podle ústavního soudu ovšem nyní úřady a běžné soudy musí zavedenou praxi, kdy coby opatrovníky lidí, kteří dluží peníze, ustanovují své vlastní zaměstnance, definitivně opustit.

Smyslem role opatrovníka je chránit práva lidí, proti kterým vede úřad řízení. A jak to může dělat, když ho do role dosadí úřad, který ho zároveň platí?

Lidé se o tom, že mají něco platit, často dozvídají až s velkým zpožděním. Žena na niž padla kvůli 1000 korunám exekuce, se to dozvěděla až v březnu 2009. A teprve v té chvíli se zjistilo, že žena bydlí podle výpisu z Centrální evidence obyvatel na úplně jiné adrese, než jí byla doručována pošta od soudu.

Druhý případ je podobný.

Muž z Ostravska se už od roku 1999 soudil o zaplacení náhrady škody při nehodě. Soud v roce 2004 poté, co se muže nepodařilo zastihnout v místě jeho bydliště, rozhodl, že musí zaplatit 18 tisíc korun i s úroky.

Poštu ze soudu se nepodařilo doručit také proto, že Okresní soud v Olomouci spletl číslo popisné a pošťačka tak muže hledala marně.

Musíte být pečlivější

V obou případech ústavní soudci rozhodli, že došlo k jednoznačnému porušení práv. Soudy nevyčerpaly všechny možnosti, jak ženu i muže najít.

"Ze spisu je patrno, že soud si sice vyžádal zprávu z Centrální evidence obyvatel, z Centrální evidence vězňů a zjišťoval informace od Úřadu práce a Městské správy sociálního zabezpečení, avšak neučinil další vhodná opatření ke zjištění skutečného pobytu jako je například možnost požádat o součinnost příslušný orgán k ověření, zda a kdo v místě trvalého pobytu ženy bydlí a zda by mohl podat soudu podrobnější informace, případně zajistit i výpověď poštovního doručovatele," uvedl v případě ženy senát vedený soudcem Janem Musilem.

Stejný verdikt zazněl i ve druhém případě.

Za chybu označili soudci i to, jak byli vybráni opatrovníci v obou případech. "Zásadní vadou řízení je, že opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně - vedoucí kanceláře soudu," rozhodli ústavní soudci.

"Podle názoru Ústavního soudu je těžko představitelné, aby pracovník soudu (v daném případě vedoucí kanceláře soudu), v postavení opatrovníka účastníka řízení, jakkoliv brojil proti postupu a rozhodnutí soudu," uvedli soudci.

Podle nich jde v takovém případě o konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka, který má zájem na co nejrychlejším ukončení celého sporu a zájmem lidé, kteří se chtějí u soudu obhajovat.