Karel Šling se narodil do komunistické rodiny. Jeho matka, původem Angličanka, straně hluboce věřila, otec Otto Šling se aktivně podílel na únoru 1948. Jenže režim se proti rodině obrátil, Šlinga staršího spolu s Rudolfem Slánským ve vykonstruovaném procesu za protistátní činnost odsoudil a roku 1952 popravil.
Šling byl jedním z prvních signatářů Charty 77, provolání vyzývalo režim k dodržování základních lidských práv. Tou dobou už byla jeho matka sedm let v emigraci ve Velké Británii, jeho bratra tam komunisté vyštvali dva roky po ní. Šling chtěl v tehdejším Československu zůstat, měl tam malého syna.
Dva příslušníci Státní bezpečnosti, odboru boje s vnitřním nepřítelem, Michal Ulbrich a Aleš Pluháček však podle obžaloby zařídili, aby Šling emigroval také. Jejich operace byla součástí centrálně organizované akce Asanace, jejímž smyslem bylo vybrané disidenty dostat z Československa, aby režim oslabil domácí opozici.
Podpis a obrana charty
"Abych řekl pravdu, coby disident jsem nebyl příliš aktivní. Podepsal jsem chartu a na podnikové schůzi ROH jsem protestoval proti tomu, že Pražské papírny publikovaly rezoluci proti chartě," řekl Šling při výpovědi u Obvodního soudu pro Prahu 1, jenž případ "jeho" estébáků v pondělí projednal.
Právě po podpisu Charty 77 a vystoupení v Pražských papírnách, kde Šling pracoval, na něj podle obžaloby podporučík Ulbrich založil spis. U disidenta v práci zjišťoval, jak probíhalo vystoupení proti odpůrcům charty. Nechal odposlouchávat jeho pracovní telefonáty. Vytěžoval agenta StB, který byl v podniku na Šlinga nasazený.
"Byly stanoveny osoby, které byly označeny podle tehdy platných norem, že se budou prověřovat. Proto jsem zřejmě založil svazek, udělal jsem několik úkonů, které jsou úplně běžné. Dotazoval jsem se, jak se chová. Byl jsem prostě normálně v práci," vypověděl Ulbrich, který podle obžaloby na Šlingovi pracoval od ledna 1977 do dubna 1982.
Ulbrich už jednou dostal podmínku za to, že psychickým nátlakem donutil emigrovat jiného disidenta Jana Bednáře. Bývalý estébák v aktuální kauze vinu odmítl. "Nečinil jsem žádné závěry, to mi nepříslušelo," uvedl. Podle svých slov jen evidoval výpovědi donašeče na Šlinga, zakládal listiny do spisu a ten nakonec předal.
"Neměl jsem důvod na něj tlačit"
Po Ulbrichovi převzal "rozpracovaného" Šlinga jeho kolega, tehdy čtyřiadvacetiletý Aleš Pluháček. Disidenta vedl už ve vyšším režimu nepřátelských osob, obnovil odposlech jeho telefonu a vedl s ním pohovor o vycestování do Velké Británie. Šling si emigrací nebyl jistý, ale matku a bratra chtěl navštěvovat.
Režim mu takovou návštěvu povolil roku 1975, po podpisu Charty 77 už mu ji zarazil. Šling to zkusil na vlastní pěst. Do Spojeného království se vydal přes Maďarsko. Protože měl po matce britský pas, čekal, že ho maďarské úřady pustí. Jenže ho zadržely a poslaly zpět do Československa. V tu chvíli se Šling rozhodl, že chce odejít.
"Na pohovoru bylo domluveno, že nebudeme dělat panu Šlingovi ohledně vystěhování problémy. V podstatě jsme se přátelsky rozešli. Neměl jsem důvod na něj tlačit, nikdy jsem to nedělal," popsal Pluháček, který za spis odpovídal do června 1983. Připustil, že obnovil odposlech Šlinga, ale bylo to prý po rozkazu nadřízených.
Podle obžaloby ale Pluháček disidentovi vyhrožoval, že jestli se bude ve Velké Británii angažovat proti rodné zemi, nechá mu sebrat občanství. Znamenalo by to zákaz vstupu do Československa, přišel by tím o domluvené návštěvy svého syna. Šling odešel v únoru 1984. Pluháček mu podle žalobkyně ještě zařídil na hranicích prohlídku, zda neveze nepřátelské materiály.
Estébáky nepoznal
"Nevnímal jsem, že by měli zájem, abych trvale opustil vlast. Jenom jsem nechápal jednu věc. Když mě nechtěli pustit na výjezdní doložky, proč nakonec odsouhlasili vystěhování," vypověděl Šling. Estébáky u soudu po letech nepoznal. Ulbricha ani nemohl, s tím se osobně nesetkal. Na Pluháčka si nevzpomněl, přestože byl u něj na výslechu.
U soudu odmítl, že by ze strany Státní bezpečnosti čelil fyzickému nebo psychickému nátlaku. Potvrdil ale, že ve Velké Británii nesměl politicky vystupovat proti Československu. Výslovně také uvedl, že kdyby měl povolené nárazové návštěvy matky a bratra, nikdy by neemigroval a zůstal v Československu.
Státní zástupkyně Katarína Kandová navrhla v obžalobě Pluháčkovi dva roky vězení podmíněně se zkušební lhůtou dvou let a pokutu 50 tisíc korun. Pro Ulbricha chtěla dva roky podmíněně se zkušební lhůtou dva a půl roku a pokutu 30 tisíc.
"Oba byli uznáni vinnými a byl jim uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na tři roky," sdělila redakci předsedkyně soudního senátu Anežka Pudilová. Rozsudek není pravomocný.
