Foto: ČTK

Biochemička Eva Zažímalová, předsedkyně Akademie věd

I vědci si uvědomili, jak zranitelný svět je a jak nepřipravení jsme byli. V posledních 50 letech jsme si zvykli na relativně klidný život, nechali jsme se ukolébat falešným pocitem nezranitelnosti. Někteří virologové ale už v roce 2008 upozorňovali, že viry vzhledem ke globalizaci představují nebezpečí. Jenže je nikdo neposlouchal. 

Když se objevil covid, líbila se mi okamžitá reakce vědců napříč obory. Nechali svých projektů a vrhli se do práce, ať už testovali materiály na ochranné pomůcky, pomáhali s vývojem testovacích robotů, nebo s PCR testováním. Nastartovala mezioborová spolupráce, přírodní vědci se naučili spolupracovat s psychology nebo ekonomy.

Některé obory se rozvíjely - vývoj vakcín, antivirotik, ochranných pomůcek. Jiné ale omezení zasáhla negativně. Především ty, které jsou závislé na cestování, jako je terénní botanika, zoologie, archeologie. Jeden kolega se třeba zabývá vykopávkami v Súdánu a už dva roky tam nebyl. 

I ve vědecké komunitě se projevila nevyjasněnost názorů. Do odborných záležitostí mluvili sice výborní odborníci, ale z jiných oborů. Od zubaře byste si žlučník také nenechali operovat.

Nepříjemné je i to, že si lidé začali plést pojmy svoboda a odpovědnost. Mám svobodu nenechat se očkovat, ale pak za ten krok musím přijmout důsledky.

Překvapila mě také intenzita dezinformací, sofistikovaně připravovaných s potenciálem poškodit celou společnost. Plyne z toho poučení, že je potřeba upravit způsob komunikace s veřejností. Také v Akademii věd jsme se o to snažili, vytvořili jsme krátká vysvětlující videa, dementovali jsme dezinformace. Ale nestačí to. Nemohou to dělat jen vědci, musí se do toho zapojit i státní správa, veřejnoprávní média.