Padesátiletý V. M. si odpykává v ruzyňské vazební věznici více než desetiletý trest. Čas strávený za mřížemi se rozhodl využít ke studiu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Jako prvnímu vězni se mu podařilo vysokou školu vystudovat a získat bakalářský titul. Nyní pokračuje v navazujícím magisterském studiu, aby se po propuštění mohl věnovat práci v sociálních službách.

Aktuálně.cz: Proč jste se pro studium rozhodl?
V. M.: Když jsem se octnul za mřížemi, existovaly dvě možnosti studovat vysokou školu ve vězení. Byl to nějaký ekonomický obor v Brně a druhá možnost byla Katolická fakulta UK, což mi bylo mnohem bližší, takže jsem uvítal tuto možnost. Myslím, že možnost studovat vysokou školu ve vězení je poměrně velký nadstandard.

Musel jste složit přijímací zkoušky?

Ano, my jsme nejprve rok studovali v rámci celoživotního vzdělávání, někdy se nazýváme jakýmsi nultým ročníkem. Teprve poté jsme dělali přijímací zkoušky, které probíhaly tady ve věznici formou pohovoru. Ale ty pohovory byly velice příjemné, protože u nich byli lidé, kteří nás v průběhu toho roku vyučovali, takže nás znali a povídali jsme si až na výjimky o tom, co jsme se první rok učili.

Jak studium probíhalo? A kolik vás bylo v prvním ročníku?

Bylo nás plus minus deset. Bylo to takové dálkové studium na druhou. Vyučující sem chodí za námi do učebny k tomu zřízené a časový rozsah je zhruba třikrát jedna hodina od každého předmětu. Poté se domluví termín na zkoušku. Naprostou většinu tvoří samostudium, naštěstí je zde zřízena velice slušně vybavená studijní knihovna s literaturou k jednotlivým předmětům. Klasické zkoušky se odehrávají tady, jen státní závěrečné zkoušky jsou na půdě fakulty s ostatními dálkovými studenty před zkušební komisí.

Spolupracujete mezi sebou? Učíte se spolu s ostatními vězni?

Když jsou spolu studenti na pokojích, tak to lze, například si pomoci s učením nebo vypracováváním otázek. Záleží, v jakém osazení jste na pokoji a jaká je míra tolerance spolunocležníků. Já jsem to měl ideální. Byl jsem nejprve na pokoji se spolužákem a teď jsem sám. Vedení se většinou snaží vyjít vstříc, a pokud studenti chtějí být na pokoji spolu, tak jim vyhoví.

Jak na studium pohlížejí ostatní vězni?

Občas si někdo rýpne, když stojíme na chodbě připravení na zkoušku, ale je vidět, že si tu studium našlo své místo a ostatní jej akceptují. Motivace ke studiu jsou různé, stejně jako v civilu. Někdo si říká, proč ne, ale někdo v tom může hledat účelové jednání. Nepopírám, že jedna z motivací může pro někoho být dostat se do lepší věznice na Ruzyni. Ale tím, jak už tu studijní program funguje dlouho, tak si na to ostatní zvykli a negativních komentářů je výrazně méně.

Měl jste dostatek času na učení?

Většina studentů zde pracuje a je to podobné jako u studentů kombinovaného studia, kteří chodí do práce. Já jsem pracovně zařazen v knihovně. Stejně jako oni se učíme po práci, ale na rozdíl od nich máme výhodu, že se nemusíme navíc starat o rodinu a domácnost.

Co na to vaše rodina?

Blízcí jsou rádi. Reagují na to pozitivně a podporují mne ve studiu. Jak duševně, tak finančně.

Co byl pro vás při studiu největší problém?

Já mám raději ústní zkoušky než písemné, takže nejvíc mi dalo zabrat napsání bakalářské práce. Máme velmi omezený přístup k internetu, to mi ale zase tolik nevadilo, čerpal jsem hlavně z literatury, kterou jsem si půjčoval jak v naší odborné knihovně, tak ve fakultní a univerzitní knihovně, kde nám velice vycházeli vstříc ohledně výpůjční doby a podobně. Vůbec jejich přístup je velmi lidský a bez nějakých předsudků. Za to lze jen děkovat.

Co bylo tématem vaší bakalářské práce?

Při studiu mi byly blízké pastorální obory, takže jsem si zvolil téma vězeňské duchovní péče. Snažil jsem se, aby ta práce byla autentická, takže jsem tam používal četné citace a výpovědi spoluvězňů. Myslím, že ve finále jsou tam mnohem více než teorie zastoupeny odpovědi z dotazníků, citace, osobní svědectví…

Potkal jste se s klasickými studenty katolické fakulty?

Já jsem díky vedení věznice, když se blížily státnice, začal docházet i na přednášky na půdě fakulty, což bylo diametrálně odlišné od těch zdejších. Vedení věznice v tomto bylo velice vstřícné. Tam jsem se se studenty setkal. Totéž se odehrávalo v rámci konzultací závěrečné písemné práce, kdy jsem mohl docházet za vedoucím práce na konzultace na fakultu.

Budete ve studiu pokračovat?

Se svolením místního pana ředitele jsem udělal na fakultě přijímací zkoušky a nyní jsem ze svých spolužáků jediný, kdo pokračuje v navazujícím magisterském programu. Mám ještě dostatek času na to, abych jej dokončil, můj trest je přes deset let, tedy dostatečně dlouhý na to, abych mohl studovat a vystudovat. Když máte trest krátký, tak se to studium nemusí podařit. Byť jsou i tací kolegové, kteří i po propuštění nadále studují.

Co byste chtěl dělat po propuštění z vězení?

Rád bych se věnoval nějaké sociální péči, to je i důvod, proč jsem se ke studiu přihlásil. Negativum je ale pochopitelně pozitivní trestní rejstřík, což může být limitující, minimálně ve státní správě je to problém, takže bych spíše chtěl působit v nějakých soukromých neziskovkách. Mám v tomto směru přislíbeno i zaměstnání, ale to jsou zatím jen plány. Také bych chtěl být činný v církevním společenství. Ale je mi jasné, že ta situace po propuštění není jednoduchá a že času a energie někdy nemusí být nazbyt.