Praha - V sobotu bude jasné, zda kardinál Miloslav Vlk skončí jako hlava české katolické církve. V tento den totiž Vlk seznámí veřejnost s tím, zda papež přijal jeho demisi.
Miloslav Vlk zatím neví, zda papež přijme jeho demisi, nebo ne. Jako každý katolický biskup musel i on podle církevního práva požádat při dosažení 75 let o možnost odejít na odpočinek.
Narozeniny oslaví pražský arcibiskup ve čtvrtek a přislíbil, že s odpovědí hlavy své církve seznámí veřejnost v sobotu, kdy se koná na Pražském hradě děkovná mše k jeho jubileu. "Demisi jsem podal 19. dubna a čekám na odpověď," řekl Miloslav Vlk ČTK.
Jako nejvážnější kandidáti na kardinálský post jsou zmiňováni královehradecký biskup Dominik Duka a olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Ve hře jsou ovšem i další kandidáti.
"Zdá se, že se kardinálu Vlkovi víc podařilo získat si prestiž a popularitu v zahraničí než doma. Jeho příběh - od myče oken pod kardinálský klobouk - lidi fascinoval, podobně jako příběh Havlův. Dokázal spontánně a netriumfalisticky rozmlouvat třeba se zahraničními teology a účastnil se některých jejich setkání, naopak doma se mu myslím ne příliš podařilo získat dostatečnou oblibu a podporu, jak ve vlastním kléru, tak ve větší části populace," zhodnotil před několika dny Vlkovo působení pro Lidové noviny prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík.
Papež určí další Vlkovo směřování
Na stanovisku z Vatikánu záleží, jaké priority si kardinál Vlk bude moci stanovit do příštích let. "Může nastat, že papež řekne, abych ještě dva tři roky zůstal," uvedl možnost, o které se v církevních kruzích hovoří jako o pravděpodobnější. Pak by se soustředil v čele pražské arcidiecéze na svolání synody, na pokračující duchovní obnovu farností a na stavbu kostelů kolem metropole - na sídlištích, kde podle něj chybějí.
Druhá alternativa by kardinálu Vlkovi umožnila věnovat se víc psaní. "Jestliže mi papež dovolí odejít do důchodu, pak by se rozvinuly víc privátní úkoly, které mám v hlavě," řekl. Rád by napsal přinejmenším dvě knihy: jednu o svém životě za komunismu, kdy působil v malých farnostech na jihu Čech a kdy nakonec při ztrátě tehdy potřebného státního souhlasu k výkonu služby duchovního skončil jako myč oken.
"Bylo by zajímavé dokázat, jak Státní bezpečnost jednala s člověkem, který se neschoval a chtěl stát rovně," poznamenal. Druhá kniha by zřejmě shrnula období po roce 1990. Uplynulých sedmnáct let vývoje vztahů státu a katolické církve, v nichž byl jako vysoký hodnostář významným aktérem, nazývá kardinál Miloslav Vlk dramatickou dobou. Cílů se podle něj ještě nedosáhlo, ale vinu za tento stav nechce nikomu připisovat.
"Je to otázka dvou partnerů, nezáleží to na jednom. Dluh tady je jako nedostatek, že se něčeho nedosáhlo, aniž bychom ale označovali jednu stranu za tu, která to způsobila nebo zavinila," uvedl kardinál. O zklamání nehovoří. Za komunismu se podle něj lidé hodně obraceli k církvi.
Vlk hodnotí, co se povedlo a co ne
"Vypadá to, že jsme tento kapitál prohospodařili. Je ale třeba zvážit, že jsme nebyli připraveni na tak širokou svobodu, která přišla, a musíme si přiznat, že jsme byli překvapeni tím, že nový čas vyžadoval nové metody: metodu svědectví a silné společenství. A to nám chybělo," připustil arcibiskup Vlk.
Mnohé věci podle něj "utekly" a nepodařily se. "Nebudeme strkat hlavu do písku," prohlásil. Táhly se i problémy, které bylo nutné řešit - takzvaná podzemní církev s tajně vysvěcenými kněžími, nežádoucí směřování teologické fakulty, kněží - spolupracovníci s StB.
Zároveň však Vlk zdůraznil, že při detailním pohledu je s radostí a nadějí vidět i mnohé, co se přes všechno podařilo - zejména postupné aktivní zapojování laiků do práce církve a projekty komunitních center, kdy fary přestávají být jen bytem faráře, ale stávají se "domem pro farnost".
Až odejde do penze, vydá kardinál možná také některé své myšlenky obracející se k lidem v církvi - pojednání o práci laiků, o společenství v církvi a o Duchu svatém. "Ne traktát, ne něco tlustého, co by se lidé báli vzít do ruky, ale něco, z čeho by mohli mít užitek," řekl.
