Ačkoliv na vysvědčení stále převládají známky, učitelé si zvykají používat během výuky také takzvané formativní hodnocení. Tedy takové, které je průběžné a poskytuje žákům zpětnou vazbu. Jakým způsobem to učitelé udělají, už je na nich, možností mají mnoho. Učitelé tímto způsobem zjišťují, co se žáci dosud naučili. Aktuálně.cz se zeptalo učitelů na jejich zkušenosti s tímto typem hodnocení.
Text vznikl za podpory Nadace České spořitelny v projektu Chytré Česko.
Alexis Katakalidis, učitel Gymnázia Jana Nerudy v Praze, 3. místo v ceně Global Teacher Prize 2020
"A takový je rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou. Chápete to
všichni?" Na což se ozve souhlasné: "Jo…" Podobně někdy i v mém podání
vypadá ověřování, jestli žáci pochopili jistou část hodiny.
Od té doby, co se zabývám formativním hodnocením (mým významným zdrojem byla kniha Teach Like a Champion od Douga Lemova), se ale snažím omezovat hromadné odpovědi žáků a používat jiné metody, které mi umožní téměř okamžitě zjistit, co konkrétně žáci pochopili a co ne.
Vypadá to třeba takto: "Na mazací tabulku napíšeme každý alespoň dvě věci, v nichž se liší rostlinná a živočišná buňka." Když žáci pak zvednou tabulky, vidím, kolik z nich látku v tuto chvíli chápe, a okamžitě dávám zpětnou vazbu na jejich odpovědi. Nebo to může udělat jiný žák, který měl odpověď správně.