Každý z českých satelitů mise Slavia by se vešel do krabice od větších bot. Přesto obě zařízení s šířkou a výškou dvacet centimetrů a hloubkou čtyřicet centimetrů budou ve vesmíru bádat po vesmírných surovinách. Na svou misi, která by měla stát okolo 500 milionů korun, odstartují pravděpodobně z jihoamerického Kourou. Tuto oblast ve Francouzské Guyaně totiž využívá ke svým projektům vesmírná agentura ESA, která českou misi zaštiťuje.
Vynést družici na orbit Země je dnes pro vesmírné firmy běžnou praxí. "Je to v podstatě stejné, jako když někam jedete autobusem. Existují totiž cestovní agentury, které vám požadovaný objekt na oběžnou dráhu vynesou," vysvětluje Ján Žabka z Akademie věd, který je jedním z vedoucích projektu.
V průběhu celé mise budou vědci s družicemi v kontaktu, především kvůli sběru a zpracování dat. "Celý systém je ovládaný mechanicky. Zároveň ale máme k dispozici ovládací software pro jednotlivé přístroje. Ten se v případě technických potíží dá nahrát znovu. Můžeme tak přístroje obsluhovat 'manuálně' ze Země," říká Žabka.
Výbavu každého z dvojice mikrosatelitů budou tvořit tři technologie. Naprosto revolučním je podle vědců hmotnostní spektrometr Hanka. Je to první přístroj, který je schopen analyzovat složení mikrometeoritů přímo na oběžné dráze. Zpět na Zem pak posílá již zpracovaná data.
Aby spektrometr mohl provést analýzu vzorku, musí nejdříve mikrometeorit naletět do vstupního otvoru na povrchu družice. Pokud se tam vesmírné zrnko dostane, spektrometr si ho přebere a spustí jeho hmotnostní analýzu.
Širokospektrální kamera Vesna pak dokáže detekovat kovy v mikrometeoritech. Anténní systém Říp-2 zase umí pomocí odrazů rádiových vln zjistit, odkud zkoumaná tělesa přichází.
Zcela zásadním faktorem je u každého satelitu jeho životnost. V tomto směru mají čeští vědci na svém kontu úspěch s mikrodružicí VZLUSAT-1. Ta vystoupila na oběžnou dráhu Země v roce 2017, přičemž její životnost odhadovali odborníci na jeden rok. Nakonec však fungovala až do letošního června, tedy o pět let déle, než se předpokládalo.
"U mise Slavia máme předpokládanou životnost dva roky. V praxi to není tak jednoduché, protože existují určitá pravidla. V případě, kdy chcete vynést zařízení na oběžnou dráhu, musíte zároveň přijít s plánem, jak ho odtamtud odstraníte," vysvětluje Žabka. Aby satelity navěky nepluly vesmírem, přišli vědci s řešením, které neznečišťuje orbit planety. Před vyřazením družice z provozu ji ovládací tým navede do atmosféry pod konkrétním úhlem, který zajistí, že celá družice shoří beze zbytků.
"Bylo by skvělé, kdyby se Česko stalo velmocí ve vývoji miniaturních přístrojů, které jsou schopné poskytnout kompletní informaci o prvcích, chemických sloučeninách, minerálech a horninách na jakémkoli zkoumaném tělese ve vesmíru," říká předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová.
