Během jarní výkopové sezony roku 2021 se v lokalitě Abúsíru, kde se nachází skupina velkých šachtových hrobek významných hodnostářů doby 26. a 27. dynastie (z poloviny 6. století před naším letopočtem), podařilo odkrýt ojedinělý mumifikační depozit uložený v jediné šachtě s majestátními rozměry přibližně 5 x 5 x 15 metrů, oznámili tehdy egyptologové exkluzivně pro Aktuálně.cz.

"Uvnitř této šachty bylo ve čtrnácti vrstvách nad sebou, spirálovitě se vinoucích kolem všech čtyř stěn, pečlivě uloženo více než 370 velkých keramických zásobnic připomínajících amfory, vysokých obvykle 60 až 70 centimetrů. V nich pak byly, jak je pro mumifikační depozity typické, uchovány některé menší nádoby, předměty a suroviny využité při mumifikaci majitele hrobky, k níž depozit patřil," popisují egyptologové.

Počet velkých nádob v jednotlivých vrstvách se výrazně lišil a čítal od sedmi po dvaapadesáti kusů v jedné úrovni. Vrchní vrstva, která byla při archeologickém výzkumu odkryta jako první v hloubce cca 4,5 metru pod úrovní povrchu, však poměrně netypicky obsahovala kromě několika zásobnic také čtyři nepoužité vápencové kanopy. Tyto nádoby uzavřené víky v podobě hlav čtyř ochranných božstev sloužily k uchování vnitřností obřadně vyjmutých z těla zesnulého během balzamovacího rituálu.

Podle hieroglyfických textů na nich zapsaných, které čítají pohřební magické formule doložené i na jiných kanopách, byl majitelem tohoto mumifikačního depozitu jistý Vahibre-meri-Neit, syn paní Irturut.

Texty z kanop však bohužel nepřinášejí žádné další informace o jejich majiteli. Jeho tituly, funkce ani postavení v rámci egyptské společnosti tak zůstávají záhadou. Zatím tak není možné majitele kanop a celého depozitu ztotožnit s žádným z dosud známých nositelů jména Wahibre-meri-Neit doložených z Egypta poloviny 6. století před Kristem.

Za zmínku ale stojí, že toto jméno je doloženo i mezi členy širší rodiny známého admirála Vedžahorresneta, jehož socha ve Vatikánském muzeu nese nejpodrobnější popis dobytí Egypta Peršany v roce 525 před Kristem. Vedžahorresnetova hrobka, kterou objevili čeští egyptologové před více než 30 lety v Abúsíru, leží nadohled od nově nalezené šachty.

"Přestože známe řadu významných hodnostářů nesoucích jméno Wahibre-meri-Neit z této doby, žádného zatím není možné identifikovat s majitelem objevených kanop. Podle velikosti tohoto mumifikačního depozitu a především podle rozměrů k němu přiléhající hrobky můžeme usuzovat na to, že majitelem hrobky (a tedy i objeveného depozitu) musel být jeden z nevyšších hodnostářů své doby, podobně jako jeho nejbližší sousedé na pohřebišti - slavný admirál Vedžahorresnet a generál Menechibneko," řekl Ladislav Bareš, mezinárodně uznávaný odborník na historii a kulturu Egypta v 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Nejrozsáhlejší objevený depozit v celém Egyptě

Ačkoli velká šachtová hrobka (označovaná v terénní dokumentaci jako AW6), ke které objevená šachta s 370 nádobami náleží, na své prozkoumání zatím čeká, Již nyní je zřejmé, že její mumifikační depozit je v rámci celého Egypta nejrozsáhlejším dosud nalezeným rituálním úložištěm zbytků po provedené mumifikaci.

Tento objev o desítky uložených nádob předčil i svým obsahem naprosto výjimečný depozit z nedaleké hrobky generála Menechibnekona objevený českými egyptology v roce 2003. Právě nádoby z Menechibnekonova depozitu a především na nich zachované drobné popisky obsahující názvy původních zde uložených substancí a určení dne, kdy měly být použity, pomohly z velké části rozluštit záhadu průběhu balzamovacího obřadu a postupu jeho jednotlivých kroků při mumifikaci lidského těla.

"Nález a následná interpretace Menechibnekonova mumifikačního depozitu se staly v odborném prostředí senzací, která zatím zůstala poněkud stranou mediálního zájmu," říká o objevu z roku 2003 současný ředitel Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jiří Janák.

"Když se ukázalo, že hieratické popisky na nádobách uložených v tomto depozitu udávají nejen substance nebo textilie použité při balzamovacím obřadu, ale také přesně určují, kolikátého dne od počátku mumifikace mají být použity, byli jsme šokováni. Právě jsme v Abúsíru objevili něco, po čem egyptologie pátrá již od svého zrodu: návod na přípravu mumie," popisuje Janák.

"Výkopová sezona roku 2021 byla součástí dlouhodobých aktivit a projektů Českého egyptologického ústavu zaměřených na odkrytí a interpretaci monumentů z doby, kdy staroegyptská společnost hledala nové prostředky, jak si udržet vlastní identitu a čelit následkům vpádu cizích armád. Abúsírské šachtové hrobky, zbudované podle starobylého vzoru Džoserova pyramidového komplexu z doby Staré říše, tak sehrály významnou úlohu v kulturním sebevyjádření egyptských společenských elit pozdní doby," dodává k objevu nového mumifikačního depozitu zatím tajemného Vahibre-meri-Neita vedoucí českých archeologických misí v Egyptě a Súdánu Miroslav Bárta.

Egyptologové pevně věří, že podobně by naše znalosti o egyptských dějinách a kultuře tzv. pozdní doby mohl rozšířit nově nalezený Vahibre-meri-neitův depozit a především budoucí výzkum k němu přiléhající hrobky AW6.

Pohřební komora Vahibre-meri-Neita

Během terénních prací na jaře 2022 se archeologickému týmu Českého egyptologického ústavu podařilo odkrýt a zdokumentovat pohřební komoru majitele celé hrobky, staroegyptského hodnostáře jménem Vahibre-meri-Neit. Tuto hrobku lze s největší pravděpodobností datovat do konce 26. nebo počátku 27. dynastie, tedy na samotný počátek pátého století před naším letopočtem.

Hlavní šachta dosahovala nadstandardních rozměrů přibližně 14 x 14 metrů a zhruba v hloubce šesti metrů pod úrovní terénu se pak dále členila na několik částí, oddělených od sebe „mosty“ původního podloží. Archeologický výzkum postupně odhalil, že přibližně uprostřed hlavní šachty byla do skalního podloží vyhloubena další menší šachta určená k pohřbu majitele hrobky. Archeologové tak vzhledem k neočekávané dispozici šachty museli během odkrývání několikrát změnit strategii výkopů. „Uspořádání této nově objevené šachtové hrobky nemá ve starém Egyptě obdobu, jen částečně se podobá struktuře nedaleké abúsírské Vedžahorresnetovy hrobky nebo takzvané Campbellovy hrobky v Gíze,“ uvedl generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta Mostafa Waziri.

Vedoucí české expedice Miroslav Bárta prozradil, že na dně této centrální pohřební hrobové šachty (v hloubce asi 16 metrů) byl objeven dvojitý sarkofág, částečně poškozený starověkými lupiči. Tento nález tak prokázal, že na rozdíl od balzamovacího depozitu byla Vahibre-meri-Neitova hrobka vykradena již v době pozdní antiky.

Nejvýznamnějším Vahibre-meri-Neitovým titulem, který byl uveden na jeho sarkofágu, je označení „velitel cizích žoldnéřů“. Tento muž tedy velel námezdním vojákům, které si tehdejší egyptská armáda najímala z řad řeckých bojovníků z egejské a maloasijské oblasti. Mohl tak bojovat například proti Peršanům dobývajícím Egypt nebo poté v řecko-perských válkách, nastínil ředitel Českého egyptologického ústavu Jiří Janák.

Přestože většina pohřební výbavy byla z hrobky odnesena zloději, na východní straně se podařilo objevit několik předmětů v neporušeném stavu a v místě jejich původního uložení. Jednalo se o dvě dřevěné schránky obsahující 402 fajánsových vešebtů (magických figurek služebníků, kteří měli v posmrtném životě pracovat místo jejich majitele), dvě nepopsané, ale použité alabastrové kanopy, fajánsový model obětního stolku, deset krásných modelů pohárů z egyptského alabastru a především ostrakon (větší úlomek kamene) z bílého vápence, který byl popsán náboženskými texty v hieratickém písmu.

„Vzhledem k nutnosti využít poměrně malého místa na ostrakonu starověký písař rozhodl pokrýt jeho povrch pouze stručnými úryvky z Knihy mrtvých, které však zároveň tvořily součást tzv. liturgie sachu, rituálu k přeměně zesnulého v mocného ducha“, uvedl archeolog Bárta. Při absenci zdobené pohřební komory se jednalo o provizorní řešení, které mělo majiteli hrobky pomoci vstoupit do blažené existence v zásvětí. Prostor uvnitř bazaltového antropomorfního sarkofágu byl nalezen téměř prázdný. Starověcí zloději mumifikované tělo zesnulého odnesli i s veškerou výbavou, kterou měl u sebe či na sobě.

Sarkofág ani výzdoba hrobky nikdy nebyly dokončeny, což svědčí o náhlém a nejspíš předčasném úmrtí majitele. „Nevídaný nález okázalého balzamovacího depozitu tak může například kompenzovat strohost narychlo dokončované hrobky, a to i s časovým odstupem,“ vysvětluje možné důvody takového kontrastu mezi oběma objevy ředitel Českého egyptologického ústavu Jiří Janák.

Ačkoli se nepodařilo majitele hrobky ztotožnit s žádnou konkrétní historickou postavou, zdá se, že byl součástí vlivné rodiny, v níž se po mužské linii dědila jména Vahibre-meri-Neit a Vedžahorresnet. Některé indicie tak naznačují, že by majitel již zmíněné architektonicky podobné sousední hrobky mohl být jeho příbuzný, řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Janák.

Šachtové hrobky v Abúsíru

Abúsírské šachtové pohřebiště ze sajsko - perské doby

Skupina šachtových hrobek, určených pro vysoké hodnostáře královského dvora, zde vznikla na samém konci egyptské 26. dynastie, někdy před rokem 530 př. Kr. Důvody pro volbu tohoto místa byly zřejmě jak náboženské (souvislost s kultovními místy v okolí i s dávnými pohřby faraonů 5. dynastie), tak technické (měkké podloží a výrazná terénní poloha). Hlavní součástí tohoto typu hrobek je velká šachta, měřící až 14 x 14 metrů a sahající do hloubky až 30 metrů. Na jejím dně je pak uložena vlastní pohřební komora, postavená obvykle z vápencových bloků a téměř zcela vyplněná masivním kamenným sarkofágem, často dvojitým.

Vnější sarkofág bývá tvořen dvěma obrovskými bloky vápence, vnitřní ve tvaru ležící mumie je obvykle vytesán z čediče nebo metadroby. Stěny pohřební komory a často i obou sarkofágů jsou zdobeny texty a scénami s nábožensko-magickým obsahem, které měly zemřelému usnadnit přechod do zásvětí a umožnit mu tam věčnou blaženou existenci. Nadzemní část šachtových hrobek tvořila obvykle masivní obvodová zeď na ploše přibližně 20 x 20 metrů. Výška této zdi dosahovala ke třem metrům. Vnitřní prostor nadzemní části byl zřejmě ještě dále členěn na otevřené dvory a zastropené kaple a sklady, ale u žádné z těchto hrobek se nedochoval.

Hrobky se připravovaly ještě za života toho, komu byly určeny. Přístup do pohřební komory až do okamžiku pohřbu zajišťovala úzká šachta (asi 1 x 1 metr) přiléhající k vnější straně ohrazení, z jejíhož dna vedla chodba přímo do pohřební komory. Po pohřbu byla i tato přístupová cesta zasypána a zazděna. Výstavbu těchto specifických hrobek v Abúsíru a zřejmě i v celé zemi ukončilo dobytí Egypta Peršany v roce 525 př. Kr. Již hotové a připravené hrobky však mohly k pohřbení svých majitelů sloužit ještě o 20–30 let později. (Autor textu: Ladislav Bareš)

Abúsír

Abúsír je jednou z nejvýznamnějších archeologických lokalit v Egyptě. Místo, které se ve staroegyptštině nazývalo Per Usir neboli sídlo Usira (boha zemřelých), je rozsáhlým pohřebištěm především panovníků páté dynastie a jejích blízkých. Nachází se asi 25 kilometrů jihozápadně od Káhiry a archeologové z Českého egyptologického ústavu zde působí již od počátku 60. let. Právě čeští egyptologové zde jako první použili do té doby neobvyklé geofyzikální metody při průzkumu lokality. To jim vyneslo privilegované postavení mezi zahraničními archeology a největší koncesi zahraniční expedice v Egyptě na stovky hektarů vykopávek. Kromě pyramidových komplexů několika panovníků 5. dynastie se tu nacházejí pohřebiště úředníků a kněží z doby 3. až 6. dynastie, ale také šachtové hrobky ze sajsko-perské doby (kolem roku 525 př. n. l).

1Sajsko-perské pohřebiště

Na konci 26. dynastie, také zvané sajské, vzniklo v 6. století př. n. l. na předtím zcela opuštěném území, vzdáleném asi 200 metrů jihozápadně od Neferreovy pyramidy, samostatné pohřebiště tvořené většími a menšími hrobkami šachtového typu.

zpět na mapu

2

zpět na mapu

3Pohřebiště hodnostářů, kněží i egyptské princezny

Na podzim 2012 objevili čeští egyptologové hrobový komplex staroegyptské elity, zahrnující čtyři skalní hrobky z doby okolo 2500 let př. n. l. Patřily princezně Šeretnebtej, dvěma vysoce postaveným úředníkům a knězi Neferovi. V celém komplexu pak objevili největší soubor soch nesmírné umělecké hodnoty, který se dosud v oblasti podařilo odkrýt. (Pozn. – lokace: asi 1 km jižně od královského pohřebiště výše.)

zpět na mapu

4

zpět na mapu

5

zpět na mapu

6

zpět na mapu