Praha - Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová neskrývá radost z rozhodnutí soudu v případu Davida Ratha. "Základní poselství je, že tady jednoznačně platí rovnost před zákonem a že korupce nemůže být pro nikoho prostředkem k naplnění jeho cílů," říká s tím, že by teď míra korupce dokonce mohla o něco klesnout.
To, že verdikt nad bývalým hejtmanem ČSSD padl až více než tři roky po jeho zatčení s krabicí od vína se sedmi miliony, Bradáčovou tolik nepohoršuje. "Při tom, jak je ta kauza skutkově a právně složitá a při současných procesních pravidlech, to není nic extrémně dlouhého," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz žena, která stála u samého počátku vyšetřování kauzy Rath. Zároveň ale popisuje i svou představu, jak by mohl nový trestní řád podobné procesy zrychlit.
Více než tři roky utekly, než jsme se od zatčení poslance a hejtmana ČSSD Ratha dočkali rozsudku. A to ještě zatím nepravomocného. Není to příliš dlouhá doba?
Pravda je, že si na začátku nikdo neuměl představit, jak dlouho to bude trvat. Nikdo jsme neuměli předvídat, jak se budou opakovat nemoci obviněných, které to natahovaly, nemohli jsme vědět, jak bude vytížený soudce zpracováváním jiných případů… Do toho se přidávaly různé změny obhájců a využívání různých práv obžalovaných, někdy bych řekla až na hranici zneužívání procesních institutů. Ale když to všechno sečtu, tak nakonec ty tři roky u tak skutkově a právně složité věci nepovažuji za nic extrémně dlouhého.
A váš původní odhad na začátku?
Kolem dvou let. Vycházela jsem ze zkušeností z jiných trestních věcí hospodářského charakteru.
Co říkáte na výši trestu pro Davida Ratha? Za to, že si podle názoru obžaloby i soudce nechal za ovlivňování veřejných zakázek slíbit přes 22 milionů korun na úplatcích, dostal osm a půl roku vězení a propadnutí peněz ve výši téměř dvaceti milionů. Je to adekvátní trest? Mohl dostat až dvanáct let.
Pro mě je důležitější rozhodnutí o vině. Do trestu se promítá řada faktorů, od posuzování osobnosti obviněného, jeho trestní minulosti, po možnost nápravy jeho jednání do budoucna. S přihlédnutím k tomu všemu považuji výši trestu za adekvátní.
Mám to chápat tak, že osobnost obviněného Ratha a snad snazší možnost jeho nápravy se promítla do té nižší sazby?
Ne, ale myslím, že se promítla třeba do uložení mírnějšího způsobu výkonu trestu, než se obvykle při takové délce trestu ukládá. Ale jak říkám, pro mě je důležitější rozhodnutí o vině.
Od začátku vyšetřování jste velmi velkoryse komentovala Rathova slova o politickém procesu, jehož je obětí. Říkala jste, že jako obviněný má právo se hájit všemi možnými prostředky. Ani na okamžik jste si při soudním procesu neřekla, že už to překročilo únosnou mez? Teorií o spiknutí prošpikoval i svou závěrečnou řeč.
Vidím to ve dvou rovinách. Jedna je právo obviněného hájit se všemi přípustnými zákonnými prostředky, a toho různí obvinění různě využívají třeba k tomu, jak proces natáhnout či získat důkazy ve svůj prospěch. Ale v případě doktora Ratha jsme se setkali s novým fenoménem, že on v přípravném řízení i před soudem vedl jako by dvě obhajoby: jednu ve vztahu k soudu, ale ta byla překryta tou druhou ve vztahu k veřejnosti. Řada jeho prohlášení, ať už pravdivých či nepravdivých, byla politických, ve snaze ovlivnit veřejnost ve svůj prospěch.
Myslíte, že mu to zafungovalo?
Vzhledem k jeho velmi dobrým rétorickým schopnostem a přesvědčování jím může být část veřejnosti ovlivněna.
Říkala jste, že David Rath využíval různé procesní instituty a proces natahoval. Sám se ani netajil účelovou výměnou advokáta na poslední chvíli, kdy si myslel, že ten nový mu zařídí u soudce nižší trest, když je to jeho strýc. To mu nakonec nevyšlo, nicméně i tato epizoda oddálila vynesení rozsudku minimálně o další dva měsíce. I to bylo podle pravidel?
Nezlobte se, ale tohle nechci komentovat, protože mi to nepřísluší. Soud rozhodl. A jistě všechny argumenty, které byly veřejně proneseny, budou součástí odvolání a bude se s nimi muset vypořádat vrchní soud v Praze.
Zatím poslední politický výstup předvedl David Rath ve čtvrtek, kdy nepřišel na vynesení rozsudku, místo toho nasadil bílý plášť, dal si fonendoskop na krk a uspořádal tiskovou konferenci s tím, že se raději věnuje pacientům, než by sledoval v soudní síni to připravené divadlo. I takové právo má obžalovaný – vzkázat soudu: Nezajímáte mě, nikam nejdu?
Ano, i to je právo obžalovaného. Ale ptáte-li se na můj osobní názor, pak si myslím, že obžalovaný má být přítomen na počátku i na konci hlavního líčení. Na počátku proto, aby si znovu a veřejně vyslechl, co je mu kladeno obžalobou za vinu, a na konci, aby slyšel verdikt soudu. To rozhodnutí má několik významů, včetně preventivní role pro celou společnost, ale i pro osobu obžalovaného. Náš současný trestní řád říká, že na začátku procesu obžalovaný být musí, na konci už ne.
O potřebě změny trestního řádu jste mluvila v minulosti už několikrát. I když to nechcete dávat do souvislosti s táhnoucím se případem Davida Ratha, můžete právě na tomto příkladu ukázat, co by mělo být jinak, respektive co by se nemělo opakovat?
Povinnost být při vynesení rozsudku by sice neměla zapadnout, ale je to jen střípek. Těch změn, mnohem důležitějších, by měla být celá řada. Bavíme se například velmi často o možnosti soukromé žaloby a s ní související úvahou žalobce o budoucím trestním stíhání.
Ve vztahu k případu Rath: velmi často se kritizuje, že se řízení před soudem natahuje tím, že předseda senátu mnoho hodin musí předčítat listinné důkazy, prostě jen proto, že jedna ze stran řízení na jejich čtení trvá. Taky si myslím, že by se v budoucnu některým subjektům měla práva ubrat a přidat jim povinnosti: obecně tady totiž platí, že ochota svědků dostavovat se k jednání před soudem je minimální. Hrozí jim sice pokuty, ale řada svědků i tak běžně k soudu nedorazí, bez omluvy, a maří tím řízení.
Důkaz v podobě krabice od vína, kterou si David Rath 14. května 2012 krátce po osmé večer odnášel z domu manželů Kottových napěchovanou sedmi miliony, se už dávno stal legendou. Rath naposledy před dvěma týdny na svou obhajobu říkal, že netušil, že jsou v krabici peníze, že počítal s vínem. Připustila jste si někdy, že by mohl mít pravdu?
Ne! Ne!
Žádná pochybnost?
Žádná. To není jen o tom posledním důkazu před jeho zatčením, ale o uceleném řetězci důkazů, které jsme měli a které svědčily o jeho zapojení do trestné činnosti. Doktor Rath prostě celou dobu o těchto věcech věděl. My jsme věděli, že on si ke Kottovým chodí pro peníze, věděli jsme, že si má přijít i toho 14. května, jen jsme nevěděli, jestli opravdu dorazí a kolik peněz si bude odnášet.
Celý případ, naprostá většina důkazů, stojí na odposleších, které policie s požehnáním soudů pořídila. Jaká je pravděpodobnost, že by se případ dokazující takové zneužití veřejných peněz podařilo vyšetřit a odsoudit bez této operativní techniky?
Myslím, že nulová. A to především ve vztahu k prokazování úmyslu a vědomosti toho, že ti lidé věděli, jak systém funguje, jak se rozdělují peníze. Kdybychom v této věci měli jen listinné důkazy, jistě by z nich vyplynulo podezření o trestné činnosti, ale obávám se, že by se to nepodařilo prokázat v takovém rozsahu. Existuje řada jiných trestních věcí, kde mají orgány činné v trestním řízení oznámení, že majetkové poměry dotyčné osoby neodpovídají jejímu předchozímu působení, ale pokud policie není schopna prokázat, z jaké trestné činnosti peníze mohou pocházet, pak s tím nejsme schopni udělat téměř nic. Jsme schopni identifikovat podezření, ale nejsme schopni zahájit trestní stíhání, nemáme důkazy.
Mluvili jsme o tom, že o vině Davida Ratha jste žádnou pochybnost neměla. A pokud jde o postup policie, žalobců a soudů? Nepochybujete zpětně například o délce vazby Davida Ratha: rok a pět měsíců? Ústavní soud nakonec řekl, že těch posledních pět měsíců bylo nezákonných. S tím souhlasíte?
Nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Rozhodnutí Ústavního soudu musí být obecně respektováno. Ale musím podotknout, že toto rozhodnutí jako první velmi podrobně specifikovalo požadavky na rozhodování soudů o vazbě: mluví se tam o zeslabování zesilování vazebních důvodů s plynutím času. To do té doby nebylo obvyklé. Ústavní soud také soudům obecné soustavy vytýkal, že rozhodnutí o prodlužování vazby dostatečně neodůvodňovaly. Do té doby převládal názor, že pokud obviněnému reálně hrozí trest ve výši osmi a více let a jsou tady indicie, že by mohl opustit zemi nebo se skrývat, tak že je to dostačující. A s plynutím času a délkou vazby se až tolik nepracovalo. To se ale tímto rozhodnutím Ústavního soudu změnilo.
Když už zmiňujete riziko útěku ze země, státní zástupce Petr Jirát se v sobotních Lidových novinách vyjádřil, že je přesvědčený, že Rath do vězení nikdy nenastoupí, že raději uteče. Váš názor?
Toto tvrzení nechci komentovat. Vážně. Co se bude dít dál, ukáže čas. Jinak bych ale chtěla říct, že doktor Jirát a policie odvedli na případu výbornou práci.
Vrchní státní zastupitelství, které vedete, by mělo v dohledné době od policie převzít uzavřený spis k druhé části případu Rath, která se týká jednak trestní odpovědnosti řady firem, které se ve středních Čechách zapojily do korupce, jednak i dalších činů Davida Ratha a spol. Tušíte už, kdy bude tento případ dokončený?
Policie nám spis ještě nepředložila, ale tuším, že už se obvinění seznámili se spisem.
Podle informací, které už prosákly do médií, se případ týká osmi firem, včetně Metrostavu, a sedmi lidí, opět včetně Ratha a manželů Kottových, kteří se točili kolem veřejných zakázek ve středočeských nemocnicích. Výše domluvených úplatků dosahuje 66 milionů. Můžete to potvrdit?
To nemůžu, je to zatím v přípravném řízení.
Jaký smysl má vlastně stíhat, potažmo soudit stejné osoby jako v první části kauzy, pokud jim v této druhé nehrozí vyšší tresty a tresty se ani nesčítají?
Trestní řád předpokládá, že další řízení může být zastaveno, pokud by jeho další vedení bylo neúčelné, že by ta další věc byla bagatelního charakteru. A tato podmínka podle nás splněna není.
A to, že v této druhé části už nestihly být úplatky předány, protože jste dotyčné osoby pozatýkali dřív, z toho onu bagatelní větev nedělá?
V žádném případě. Trestní zákoník říká, že trestným činem se rozumí nejen jeho dokonání, ale i jeho příprava nebo pokus. Jsou to stádia, k nimž se následně může přihlížet při ukládání výše trestu.
Když jsme spolu vedli rozhovor pár dní po zadržení Davida Ratha, říkala jste, že by kauza mohla mít na společnost očistný efekt. Vidíte to tak i dnes?
Ano. Z různých studií – a nechci je přeceňovat – vyplývá, že korupční prostředí se v určitém čase po odhalení takovéto trestné činnosti snižuje zhruba o deset až patnáct procent. Nevím, spočítat to neumím. Ale minimálně jsme tento problém otevřeli, ukázali. Navíc věřím, že každá trestní věc, nejen ve vztahu ke korupci, by měla mít účinek v podobně generální prevence. Že se to na části společnosti preventivně odrazí. V to pevně věřím. Korupci, stejně jako drogovou trestnou činnost, z lidské společnosti nevymýtíme. To by bylo naivní si myslet, ale snažit se ji snižovat, to je náš úkol.
