Rath: Řeknete, že svítí slunce, a oni vás odsoudí za šifru

Mikuláš Klang Mikuláš Klang
23. 7. 2015 19:47
David Rath poskytl Aktuálně.cz rozhovor krátce poté, co ho pražský krajský soud poslal nepravomocně na 8,5 roku do vězení za přijetí úplatku.
David Rath.
David Rath. | Foto: Aktuálně.cz

Praha/Hostivice – Bývalý poslanec a středočeský hejtman David Rath působil ve čtvrtek klidným dojmem. Jako by ho nepravomocný rozsudek, kterým ho Krajský soud v Praze poslal na 8,5 roku za mříže, vůbec nevyvedl z míry. Několikrát si ironicky oddechl, že je zrušený trest smrti. A opět hovořil o tom, jak byl výsledek jeho procesu dopředu známý. Sám prý počítal i s vyšším trestem.

V klidu své hostivické ordinace, kde strávil celý "den D" téměř dva roky se táhnoucího líčení, pak Aktuálně.cz nastínil, čím bude chtít u odvolacího soudu zvrátit verdikt na svou stranu. Nepříliš překvapivě to budou hlavně důkazy, které soud (podle Ratha záměrně) neprovedl, a s tím související podjatost soudce Roberta Pacovského.

"Co jeden soud vidí jako bagatelní, vidí druhý soud jako zásadní chybu," říká Rath a věří, že u vyšší instance uspěje.

Aktuálně.cz: K soudu jste nedorazil a vysvětlil jste to objednanými pacienty, kteří jsou pro vás důležitější. Nicméně soudce zvažoval, že by pro vás poslal eskortu. Nešlo se omluvit dříve?

David Rath: Byl to standardní proces, kdy jsem přes paní doktorku poslal svou podepsanou omluvu. Uvědomte si, že soud o tom, že dnes vyhlásí rozsudek, rozhodl minulý týden. Čili to je taky, řekl bych, dost nebývalé, aby si nechal tak málo času takzvaně na přemýšlení. Mimochodem, on v podstatě nemohl vůbec pracovat ani s mojí závěrečnou řečí.

Myslíte, že ji nevzal vůbec v potaz?

Není přepis. Měl v podstatě jenom závěrečnou řeč, tak jak já jsem ji dal soudu, to znamená v písemné podobě. Ale to není kompletní závěrečná řeč, já jsem tam říkal některé věci mimo. Takže soud v době rozsudku neměl k dispozici ani závěrečnou řeč.

Neměl možná přepis, nicméně celý senát si vaši závěrečnou řeč vyslechl.

To si také nejsem jist.

Není to podle vás dostačující?

Sama právnička ustavená soudem, čili nikdo nemůže říct, že je to moje obhájkyně, kterou jsem si vybral, si všimla a upozornila na to, že členové senátu vůbec neposlouchají. Takže já si myslím, že oni vůbec nevědí, co jsem jim říkal.

Věřil jsem, že strýc soudce mi může pomoct

Vaši advokáti, to bylo hodně diskutované téma. Nemyslíte si, že mediální kotrmelce kolem tohoto tématu vám ve výsledku spíš jen uškodily? Mělo smysl je podstupovat?

Já jsem nemohl vědět, jaký je cíl pana doktora Pacovského (strýc Rathova soudce - pozn. red.), který se mně nabídl, v podstatě celkem pro mě překvapivě, že převezme moji obhajobu.

Dobře, ale on se vám nabídl pár dní před závěrečnou řečí a nemohl znát spis.

Bylo to pro mě překvapivé. Nicméně když k vám přijde někdo, kdo nějakým způsobem má nebo zná uvažování soudce, vám hrozí dvanáct let vězení a on říká, že na podkladě svých životních zkušeností a znalostí vám pomůže v tom, že soudce přestane ignorovat důkazy ve váš prospěch a začne se jimi zabývat, tak vás to minimálně zaujme. Vezměte si, že soud je od začátku charakteristický tím, že zamítá veškeré požadavky a návrhy obhajoby. Veškeré. Když přijde nějaký obhájce, který řekne, že si myslí, že by dokázal, že by některé argumenty a důkazy mohly být slyšeny v duchu objektivního hodnocení, tak je to významný argument.

A dalo se tomu věřit, když to bylo těsně před samotným rozsudkem?

Uvědomte si, že jste v pozici člověka, kterému hrozí, že může skončit na dvanáct let ve vězení. To je vážná záležitost. To není žádná legrace. Tam se chytnete každé pomocné ruky, která vypadá realisticky.

A tohle podle vás vypadalo realisticky?

Když vás kontaktuje zkušený významný pražský advokát a navíc víte, že z příbuzenského vztahu soudce zná, minimálně ví, jak uvažuje, jakým argumentům je ochoten dopřát sluchu, tak málokdo by nad tím mávl rukou.

Vaše současná advokátka Marcela Ondřejová měla něco přes měsíc na prostudování spisu. Budete to chtít použít v dalším vývoji soudního procesu jako další argument? Že by to mohl být jeden z motivů, proč k výměně došlo?

Nemohl jsem na počátku tušit, když mě zkontaktoval pan doktor Pacovský, že si to druhý den rozmyslí na podkladě nějakého nátlaku, který na něj byl činěn. Ale byl jsem v situaci, kdy na podkladě jeho rady jsem vypověděl plnou moc svým advokátům. On ji vzápětí vypověděl zase mně. V danou chvílí jsem byl v situaci, kdy jsem měl fakticky zablokovanou většinu finančních prostředků. A soud mi dal jeden den, abych si našel obhájce. Čili ono to není tak jednoduché.

A nebylo tedy lepší vrátit se k původním obhájcům?

Očekával jsem, že soud určí jednoho z nich ex offo. Právě kvůli zablokovaným finančním prostředkům. Byl jsem ubezpečen, že běžně se to v kauzách dělá. Že když máte dlouhodobě nějakého obhájce a dojdou vám třeba finanční prostředky, tak soud pak proto, aby ten nový obhájce nepotřeboval týdny a měsíce na seznámení, řekne: dobře, byť je pořadník, ale to není ze zákona, to je nějaký vnitřní předpis soudu, který nemusí respektovat, když to zdůvodní. A tohle si zdůvodní ten soudce, řekne si ano, vybral jsem obhájce, který to zná, tudíž můžu pokračovat druhý den.

Podle vás to tedy byl další z faulů?

Byl to nátlak ze strany předsedy senátu. On si myslel, že mě tím k něčemu donutí, když mně stanoví obhájce ex offo. On to použil jako hrozbu.

K čemu vás tím chtěl donutit?

Právě k tomu, že si zpátky vezmu buď doktora Jelínka, nebo doktora Černého, nebo oba. Jenže on podcenil fakt, že mi stejný soud zablokoval finanční prostředky.

Když se vrátím k původní otázce. Budete chtít dobu, kterou dostala vaše současná advokátka, používat jako jeden z argumentů, že soud obhajobě neposkytl dostatečný prostor?

Je to asi významný argument. Když obhájce stanovený soudem po seznámení se spisem spočítá, že na to potřebuje 97 pracovních dnů. Zargumentuje to počtem stran, počtem hodin nahrávek a tak dále. A soud jí na to dá třetinu. Tak sama paní doktorka Ondřejová řekla, že jsem byl zbaven práva na obhajobu.

V odvolání budu poukazovat hlavně na fauly soudce Pacovského

A k ostatním procesním postupům: máte představu, na které důkazy budete klást hlavní důraz? Jestli to budou odposlechy, další výslechy svědků u vrchního soudu, nebo čím hodláte soud přesvědčit?

Já jsem si dal velkou práci se závěrečnou řečí, kde tvrdím, že je v tuhle chvíli nějakých 90 procent důkazů – konkrétních citací svědků, konkrétních citací znalců, o které se věcně určitě budeme opírat v odvolání, protože to jsou důkazy, které vyvrací rozsudek. To bude základ. A samozřejmě je tam část neprovedených důkazů, na které jsem do značné míry upozorňoval v závěrečné řeči, které jsou pro věc důležité a které soud neprovedl. To je menší část. Třetí část jsou řekněme procesní fauly, které se dají shrnout pod to, že soud nebyl férový, spravedlivý a že tento senát se od začátku choval jako senát podjatého soudu.

V první instancí obhajoba chtěla předčítat veškeré listiny, přehrávat veškeré odposlechy. Budete na tom trvat u vrchního soudu?

Tam to takhle neprobíhá. Tam se vychází čistě z listin.

Ale odposlechy se dají přehrát znovu, pokud to soud zváží jako smysluplné.

Uvidíme, co vrchní soud připustí. Bude vůbec zajímavé, jak se vrchní soud vypořádá s tou předposlední a poslední námitkou podjatosti. Ta předposlední směřuje ke strýci pana doktora Pacovského, čili k tomu, co zákon jasně zakazuje. Zákon jasně říká, že soudce nesmí být v příbuzenském vztahu s advokátem. Tady byl. Tak to bude zajímavé rozhodnutí. Jestli zákon platí a jestli tak, jak je napsán zákon, ho můžeme i chápat.

Druhá věc je další faul pana soudce Pacovského, když zabavil materiály, které přinesl posel při mé závěrečné řeči. On způsobil věc, která se snad v české justici ještě nestala. Že by soud zabavil materiály obhajoby, aniž by konstatoval, o co jde. Ani já sám doposud nevím, co bylo obsahem té složky. Takže on sebral složku, aniž by řekl, co v ní je. Dokonce ji ani obhajobě nevrátil. Všichni, se kterými jsem mluvil a co se vyznají v procesních věcech u soudu, říkali, že je to neuvěřitelný přešlap.

Myslíte si, že tyhle argumenty mohou mít dostatečnou váhu, aby zvrátily rozsudek?

Tohle je právo a já jsem pochopil jednu věc – že je to hrozně plastická disciplína. Jak se říká, tři právníci, čtyři právní názory. Ono totéž do značné míry platí i u těch soudů. Co jeden soud vidí jako bagatelní, vidí druhý soud jako zásadní chybu. Těžko říct.

Stejně absurdní trest jako v případě Kottových

Manželé Kottovi dostali 7,5 roku, zabavený majetek byl v podobné výši. Jak hodnotíte váš trest v tomhle srovnání?

To se nedá hodnotit. Nemůžu hodnotit vinu nebo nevinu manželů Kottových. Můžu jenom konstatovat, že nevím o tom, že by dělali něco, o čem bych věděl, co lze označit za trestnou činnost. Čili z tohoto pohledu mi jejich trest přijde obdobně absurdní jako ten můj.

Opět srovnávám s lidmi, kteří byli pravomocně odsouzeni za zabití, které už téměř laicky hraničí s vraždou. Tito lidé, kteří zmařili lidské životy, tak byli v podstatě potrestáni mírněji, než bylo navrženo manželům Kottovým nebo mně. Takže máme případy, kdy je na jedné straně mrtvý člověk a šestiletý nebo ještě nižší trest, a na druhé straně máme situaci, kdy nikomu nevznikla škoda a máme tady tresty, které se v minulém režimu ukládaly za vraždu.

Vy jste byl ale v trochu jiném postavení – byl jste hejtman, poslanec. To všechno jsou přitěžující okolnosti.

Nevím, to je otázka debaty o spravedlnosti. Jestli má být každému odměřeno podle stejného zákona, nebo jestli někdo dělá to či ono. To je na jinou debatu. To si netroufám hodnotit. Obecně lze říci, že jakýkoliv rozsudek, který vypadá jako exemplární, je nespravedlivý.

Jaké budou teď vaše nejbližší kroky?

Jak bude vyhotoven písemný rozsudek, tak určitě požádám o spolupráci všechny zúčastněné, paní doktorku, mé bývalé právníky, kteří mě zastupují v obdobných kauzách. Nezapomínejme, že tam je taková zajímavost, že oni udělali to, že jeden případ rozdělili. Takže k obžalobě se sune další část téhož, kde jsou úplně stejné důkazy.

Oni jeden případ rozsekali na několik a teď vlastně posílají další část. A v té další části jsou advokáti doktor Jelínek a doktor Černý. Důkazní situace je tam úplně stejná, jsou tam stejné odposlechy. Což je jediný důkaz, který tam je. V podstatě to soud položil jedině na odposleších. A jak říkám, ty jsou problematické, tam je problém interpretační. Soud to interpretuje jinak než já jako aktér některých rozhovorů.

A není to privilegium soudu, aby se sám rozhodl, jak to vnímá?

Asi to tak je. Ale je zvláštní, že když vy řeknete, že venku svítí sluníčko, tak že vás odsoudí, protože je to podle nich šifra.

Foto: Aktuálně.cz
 

Právě se děje

Další zprávy