Jak hodnotíte rozhodnutí Ústavního soudu nezrušit zákaz billboardů v ochranném pásmu dálnic a silnic první třídy?
My jsme se obávali, aby se vyvlastnění nestalo obecně uznávaným pojmem a aby to nebyl nebezpečný precedens. Aby stát nemohl podobně jako billboard zabavit třeba pozemek. Uváděli jsme i konkretní případy možného vyvlastnění pozemků u Ruzyně či u jezů na Labi. Ústavní soud dnes ale řekl, že v takových případech to použít nejde.
Takže Ústavní soud vás ve svém výkladu uspokojil?
Ano, uspokojil nás. Ten veřejný zájem a ochranu řidičů před rozptylováním a možnými následky dopravních nehod je samozřejmě možné uznat. Nicméně stejně nám ten zákon připadá nedokonalý a diskriminující.
Co myslíte, že bude nyní následovat?
Tak samozřejmě je možné, že majitelé billboardů přijdou s určitou kalkulací a budou požadovat náhrady na ministerstvu dopravy. Jak se to ale bude vyvíjet dál, zatím nevím. Když jsme podávali ústavní stížnost, tak jsme ani nečekali, že bude u Ústavního soudu dva roky.
Budete se nyní snažit problematiku ještě nějak řešit?
Myslím, že s tím by měla přijít Poslanecká sněmovna a neměl by to být senátní návrh. Zároveň nejsem členem ani výboru pro dopravu, i tak to ale budu nadále sledovat.
Proč jste se vůbec na Ústavní soud obraceli?
Při našem podání byly billboardy až na druhém místě. Šlo nám především o to, zda nejsou porušovaná základní lidská práva, v tomto případě vlastnické právo a právo podnikat. O celou záležitost jsem se začal pořádně zajímat, až když se na mě začaly obracet firmy, které se domnívaly, že jsou poškozováni na svých právech. Také jsem se obával vzniku nebezpečného precedentu, který bude ve veřejném zájmu omezovat základní lidská práva a svobody.
Jaké jsou podle vás slabé stránky stávající novely?
Když jsem jel před rokem z Prahy do Plzně, tak jsem si začal billboardů více všímat. Na těch asi 70 kilometrech mezi Prahou a Plzní jsem jich napočítal 34 nebo 35.Když jsem přejel hranice města Plzně, tak na dvou kilometrech jich bylo 87. Sem už zákon nedosahuje a já si nemyslím, že billboardy ve městech jsou méně nebezpečné.
Také někteří starší kolegové ze Senátu poznamenali, že původní návrh zákona se vztahoval nejen na dálnice a silnice I. třídy, ale také na hlavní tahy městem. To se ale z toho v rámci procesu ztratilo. Připadá mi, že ten zákon byl špatně postavený od začátku.
Další moje námitka se týká kamionů. Pokud jedu po dálnici a míjím v protisměru nebo ve vedlejším pruhu kamiony, které z boku i zezadu mají reklamu s e-mailovou adresou a telefonním číslem, tak to může úplně stejně přitahovat pozornost řidičů. Jejich plachty jsou stejně velké jako billboardy.
Jak tedy měla být situace řešena?
Podle mě se celá záležitost měla řešit na etapy. Před sedmi lety, kdy zákon vyšel v platnost, měly být ihned odstraněny billboardy postavené bez povolení nebo ty, které vyloženě ohrožovaly bezpečnost. Na to se nemělo čekat pět let. Poté se měly okamžitě zakázat nové pronájmy. Ve třetí fázi se mělo jednat s majiteli, kteří měli dlouhodobý pronájem. S nimi se měly řešit finanční záležitosti. Některé billboardy a bigboardy jsou velmi nákladné. Je samozřejmé, že majitelé počítali s tím, že se jim jejich investice vrátí a že jim vydělá. I přesto, že bylo firmám poskytnuto přechodné období, tak stále najednou přišel stát a stopnul jejich aktivity.
Kdo všechno vaši iniciativu podpořil?
Přesně si to nepamatuji. Potřeboval jsem 17 podpisů a ty jsem získal napříč politickým spektrem. Tenkrát jsem byl v Senátu velmi krátkou dobu a učil jsem se v něm orientovat. Co si pamatuji, podpořili nás senátoři z našeho klubu, Starostové, lidovci, sociální demokraté nebo senátoři z ODS. Musím se ale přiznat, že si to přesně nepamatuji. V Senátu jde především o to získat sympatizanty, na politických stranách tolik nezáleží.
Vám osobně billboardy u silnic vadí či nevadí?
Já jsem člověk, který vyrostl v přírodě, takže ani mně se billboardy nelíbí. Ale to, že se nelíbí mně, není důvodem, aby byly tímto způsobem zakázány.
