Praha - Ústav pro studium totalitních režimů dnes na svých webových stránkách zveřejnil další podrobnosti k příběhu agenta Miroslava Dvořáčka, kterého měl v roce 1950 na policii udat spisovatel Milan Kundera.
Překvapivé odhalení minulosti světoznámého spisovatele žijícího v Paříži přinesl týdeník Respekt.
Ze záznamů, které o Dvořáčkovi vedly bezpečnostní složky, je zřejmé, že 22letý mladík neplnil úkoly agenta "československé zpravodajské služby podporované Američany" na československém území poprvé.
Dokumenty ale také stále nedávají jasnou odpověď na otázku, co by tehdejšího studenta FAMU Kunderu vedlo k tomu, aby udal člověka, kterého ani osobně neznal.
Úkol: Kontaktovat ředitele Chemapolu
Nově zveřejněné skutečnosti velmi podrobně popisují Dvořáčkovy aktivity na československém území. Do Čech se přesouval z Německa, kam v roce 1948 emigroval.
Jeho úkolem, který dostal od svého nadřízeného, generála Františka Moravce, bylo kontaktovat v Praze ředitele Chemapolu inženýra Václavíka, získat ho pro poskytování informací z oboru chemického průmyslu a domluvit s ním způsob předávání zpráv.
Někdejší pilot Dvořáček se o to pokoušel hned dvakrát. Na sklonku roku 1949 mu chtěl zavolat z telefonní budky na Václavském náměstí. Měl ale neodbytný pocit, že ho někdo sleduje. Nepříjemné tušení bylo natolik intenzivní, že se rozhodl vrátit se zpět do Německa.
Kamarádka, Kundera a policie
Jeho druhá cesta do Prahy se stejným úkolem - kontaktovat inženýra Václavíka - v březnu 1950 dopadla ještě hůře.
Po neúspěšném hledání telefonního čísla na ředitele Chemapolu zahlédl z tramvaje svou známou, studentku Ivu Militkou. Doprovodil ji na kolej Kolonka a schoval si u ní na pokoji kufr s tím, že si pro něj přijde odpoledne.
Pak se do pražských ulic vydal znovu pátrat po řediteli Václavíkovi.
"Rozhodl se počkat před budovou Chemapolu v Panské ulici a pokusit se Václavíka poznat podle popisu. Nikoho, kdo by tomuto popisu odpovídal, však nezahlédl," popisuje nová zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů.
Agent Dvořáček ale netušil, že o jeho přítomnosti se v té době Iva Militká svěřila svému známému, studentu Miroslavu Dlaskovi. Ten o pobytu Dvořáčka řekl zase Kunderovi, který podle Respektu o pohybu podezřelé osoby informoval policii.
Když se pak Dvořáček vracel na kolej Kolonka, už na něj čekali policisté, kteří ho zatkli.
Čtrnáct let v lágru
Agent sice nedostal strest smrti, jak požadoval prokurátor, ale 22 let těžkého žaláře, pokutu 10 tisíc korun, byl zbaven občanských práv na deset let a propadl mu veškerý majetek.
Dvořáček po nastoupení trestu prošel několika věznicemi a roku 1952 se dostal do jednoho z nejtvrdších táborů Vojna u Příbrami, kde vězni pracovali v otřesných podmínkách. Na svobodu se dostal až téměř po čtrnácti letech na konci roku 1963.
O pět let později emigroval do Švédska, kde žije dodnes. Vždy se domníval, že ho policii udala jeho kamarádka Militká.
