Praha - Dvacet jedna. Tolik židovských advokátů se přihlásilo na první poválečnou valnou hromadu české advokátní komory. Před válkou jich jen v Čechách působilo více než šest set.
Taková je bilance perzekuce židovských advokátů u nás za druhé světové války. Pronásledování ale nezačalo okupací. Už před ní - v období takzvané druhé republiky - se mnozí čeští advokáti snažili pod záminkou obhajoby národních zájmů Židy z prestižního oboru dostat.
Podílela se na tom i tehdejší stavovská samospráva. Současná Česká advokátní komora se při letošním sedmdesátém výročí událostí rozhodla za jednání své předchůdkyně omluvit. "Představenstvo České advokátní komory vyslovuje politování nad postupem dobové samosprávy i některých jednotlivých advokátů v letech 1938 až 1945 proti židovským advokátům," píše se v oficiálním textu omluvy.
Pavlát: Na omluvu není pozdě
Omluva advokátní komory
Představenstvo České advokátní komory vyslovuje politování nad postupem dobové samosprávy i některých jednotlivých advokátů v letech 1938 až 1945 proti židovským advokátům.
Je si vědomo citelných a nenahraditelných ztrát v řadách české advokacie z dob nesvobody a oceňuje čestnost a statečnost těch, kteří se k protižidovské kampani nepřipojili či dokonce poskytli prezekuovaným židovským advokátům kolegiální pomoc.
Budiž čest památce židovských kolegů perzekuovaných v dobách nesvobody.
Podle ředitele Židovského muzea v Praze Leo Pavláta není ani po desetiletích na omluvu pozdě.
"Česká advokátní komora je stavovská instituce, a považuji proto za správné, že jako taková se chce oficiálně distancovat od temného období svého působení. Je přitom zřejmé, že ti, kdo dnes formulují omluvu, se osobně ničím neprovinili," řekl Pavlát.
"Chápu ho jako projev lítosti nad někdejší křivdou, která byla způsobena jejich židovským kolegům, a do budoucna jako zdůraznění závazku nepřekrucovat právo," dodal.
Podle Stanislava Balíka a Petra Poledníka, kteří se tématu antisemitských projevů v české advokacii věnují v březnovém čísle Bulletinu advokacie, pronásledování začalo už v roce 1938. Heslem dne byla "proporcionalita". To znamená požadavek, aby v byl v komoře jen takový podíl židovských advokátů, jaký je podíl židů v celé populaci.
Antisemitismus? Na Němce se nečekalo
Balík a Poledník připomínají projev pražského advokáta Františka Březiny na členské schůzi Jednoty advokátů česko-slovenských.
"Denní tisk nepřestává připomínati, že zejména ve stavu advokátním a lékařském jest neúměrný počet židů a že tento křiklavý nepoměr musí býti vyrovnán."
Antisemitismus podporoval za druhé republiky i samotný stát. Podle německých vzorů byla přijímána i protižidovská legislativa.
Už v lednu 1939 vznikla vládní komise pro židovskou otázku. "Cílem bylo omezit plnoprávné postavení občanů židovského původu v politickém životě, hospodářství, kultuře, školství, žurnalistice, praxi advokátní i lékařské. K tomu bylo potřeba definovat, kdo je Žid," vysvětluje Pavlát.
"Stojí za zmínku, že již 28. 10. 1938 se objevilo memorandum českých advokátů a lékařů, které takové vymezení požadovalo. Tím se samozřejmě neříká, že všichni lékaři a advokáti za takovým požadavkem stáli. Dne 27. 1. 1939 vláda též projednala omezující opatření ve vztahu ke státním zaměstnancům židovského původu," dodává ředitel Židovského muzea v Praze.
