Zahraničí - Možná je na čase hodit do ringu bílý ručník a přiznat: Tradiční média v závodu s časem prohrála. Soupeřit dál s Twitterem&co. o rychlost, s níž se doručí čtenářům informace, je bláznovství. Které vede jen k chybám a ztrátě reputace.

Fakt, který lze poslední měsíce ilustrovat na prakticky každé větší zpravodajské události, jen podtrhl pondělní teroristický útok v Bostonu.

Opět to byly tweety, které poskytly první informace o tragédii. Z místa výbuchů je okamžitě posílali přímí aktéři neštěstí. Ti další, kteří později zprávy rozšiřovali po sociálních sítích, pak už jen páchali škody: Přispěli ke zmatku a dezinformacím, které se upřesňují ještě tři dny poté.

„Obecně lze říci, že Twitter odvádí svou nejlepší práci v prvních pěti minutách po události. A svou nejhorší v následujících dvanácti hodinách,“ poznamenal na svém blogu nezávislý novinář Matt Roller.

Právě tam někde, po prvních pěti minutách, se vzala informace o údajných „dvanácti mrtvých“ v Bostonu.

Zprávu publikoval ve své online verzi list The New York Post. Citujeme: „V cíli závodu byly odpáleny dvě nálože. Výbuchy přišly jen pár vteřin po sobě, první nastal ve 14:50. Později byly nalezeny další tři ještě nevybuchlé nálože. Zdroj z vyšetřovacích orgánů řekl listu, že na místě je nejméně dvanáct mrtvých. 132 lidí bylo přijato k ošetření v sedmi oblastních nemocnicích.“

S postupem času, když už bylo bez pochyb jasné, že na ulici zemřeli lidé tři, a nikoli dvanáct, se deník nenápadně pokoušel neověřenou informaci, kterou publikoval, korigovat. Ale vyslovený omyl nepřiznal.

Toto stálo v další verzi článku: „Během dvou výbuchů bylo zraněno 176 lidí – z toho sedmnáct kriticky, oznámily úřady. Oficiální počet obětí zůstal na čísle tři, ale podle zdroje deníku The Post zřejmě – vzhledem k rozsahu zranění – by konečné číslo mohlo být dvanáct.“

Po stopách číslovky 12, kterou široce čtený deník přinesl, se o den později vydal renomovaný The Washington Post. V článku nazvaném „New York Post: 12 still dead in bombings that killed at least 3“ se pokusil zrekonstruovat, kde se u konkurence vzalo devět mrtvých navíc.

Reportér z Washingtonu oslovil oficiálně úřady a chtěl vědět, zda vůbec kdy měly informaci o dvanácti mrtvých. Nepotvrzeno. Pak zkoušel totéž zjistit přímo v redakci TNYP. Deník však na zaslané otázky nezareagoval, telefonát si v redakci přehazovalo několik lidí a nakonec byl novinář odkázán na PR agenturu, která The New York Post zastupuje.

Nakonec se washingtonskému deníku podařilo zjistit, že původní informaci vypustil jistý Bruce Mendelsohn, zaměstnanec public relations, který byl kousek od místa exploze na oslavě v kanceláři ve třetím patře. Čtyřiačtyřicetiletý armádní veterán rozpoznal, že hluk pochází z výbušniny, a běžel ven. „Na první pohled se zdá, že tam musí být 10 až 12 obětí, včetně žen, dětí a závodníků. (...) Nálože byly nízko, mnoha lidem to nadělalo škody na spodní části trupu,“ citoval jej web NewsDiffs, který zrcadlí vybrané story z několika zpravodajských kanálů.

„The New York Post jednoznačně neměl vydávat informaci od někoho, kdo si sám není jistý, za hotovou a oficiální věc. Zbytečně vylekal spoustu lidí, kteří měli v Bostonu své blízké a kvůli vypnutí mobilní sítě se jim nemohli dovolat,“ stojí v již zmiňovaném článku listu The Washington Post.

Novinář Cory Bergman, který působí na twitterové stránce „BreakingNews“ zpravodajské stanice NBC News, později na blogu vydal návod, jak u nich v redakci postupují.

„Dav bude vždycky rychlejší. My nejsme až tak rychlí, ale zprávy ověřujeme. Díky čemuž jsme se vyvarovali toho, abychom publikovali všechny ty nesprávné informace o třetí explozi, výbuchu v knihovně JFK či podezřelém Saúdovi ve vazbě,“ napsal Bergman.

Jaká je technika týmu BreakingNews? „Naši redaktoři sledovali desítky zpravodajských zdrojů z Bostonu. Jakmile se v příběhu objevila nová informace, začali jsme porovnávat, zda figuruje u dalších zdrojů.“

Například: Když jeden deník s odvoláním na „oficiální zdroje“ zveřejnil, že se našlo dalších pět nevybuchlých náloží, tým z NBC News rychle zkontroloval výstupy od všech „oficiálních zdrojů“ a zjistil, že nikdo nic podobného nehlásil. „Informaci jsme si zanesli do takové tabulky a čekali, zda se do vedlejšího sloupečku podaří napsat ověřeno – buďto od našich novinářů, nebo to zveřejní úřady. Chybělo jakékoli potvrzení a posléze se také ukázalo, že šlo o nepravdivou zprávu.“

Stejně tak se tým zdržel jakýchkoli spekulací na téma „útočník-útočníci“.

„Úniky z vyšetřování s popisem podezřelého jsou skoro vždycky příliš vágní. A bývají chybné. V tomto případě se jednalo o muže „tmavé pleti“ s černým batohem. K čemu tato informace je? Je pravdivá? Počkali jsme si na oficiální komentář vyšetřovatelů,“ napsal Bergman.

Končíme jeho poučkou, která pro zpravodajská média – zdá se – má širokou platnost:

1. Pokud zní informace až moc dobře na to, aby to byla pravda, pak to pravda není. A vyplatí se řídit se poučkou č. 2.

2. Ano, chceme být vždy co nejrychlejší. Ale vždy se vyplatí sekundu počkat.

Simona Holecová

...

Pozn. red.: Úvodní obrázek je kopií vůbec prvního (tedy nejrychlejšího) tweetu, který byl k bostonské události zveřejněn.