Kultura – Prosadit se dnes v hudebním středním proudu znamená především mít jasnou a čitelnou image. Nejde nutně jen o vzhled, ale o celkovou mediální prezentaci, která musí být jednoznačně identifikovatelná – Lady Gaga je výstřední provokatérka bez hranic, Taylor Swift slušná holka se zlomeným srdcem a Lorde temná gotička dávající okázale najevo svoji obyčejnost.
Jenže pak se objeví někdo jako je anglická zpěvačka FKA Twigs – vlastním jménem Tahlia Barnett, která provokuje svojí rafinovanou nečitelností a tajemností. Její úsporně nazvané debutové album LP1 kloubí pop s elektronickým undergroundem, experimentálním R&B či odkazem trip hopu a zároveň se jí daří nepřipomínat nic a nikoho v současném popovém spektru.
V nejnovějším klipu k singlu Two Weeks zabírá kamera nejprve obličej zpěvačky namaskované jako popové božstvo. Jak se ale objektiv během písně pomalu vzdaluje, odhaluje její palác i ansámbl tanečnic, služek či fanynek sledujících svoji modlu ze zákulisí. Všechny role přitom hraje sama FKA Twigs, která se i na svém debutu představuje jako mnohočetná osobnost – skvělá zpěvačka, hudebnice s jasnou vizí i vizuální ikona.
S vizuální prezentací a jejími kódy umí FKA Twigs pracovat mistrně – přesně jak to vyžaduje dnešní pop a klipy režisérů Jesse Kandy či Nabila prorůstají s inovativními hudebními postupy do působivého popového organismu, jehož vnějším znakem je její obličej.
Když zdobí obal albového debutu, připomíná dřevěnou panenku, kterou si vyzdobil malíř s příliš bujnou fantazií. V starším klipu Water Me se její tvář deformuje pod tíhou počítačových efektů a v How's That nechá režisér Kanda rotovat vzduchoprázdnem její digitálně renderované tělo podrobované virtuálním otřesům. Časté pohledy do její tváře mají vytvářet klam, že neskrývá žádná tajemství, ale ve skutečnosti je to jen maska skrývající další tajemství. Jako kdybychom se nesměli nikdy dozvědět, kdo je FKA Twigs. A o to víc nás to pochopitelně vzrušuje.
Tyto hry s identitou skvěle korespondují s hlavními tématy alba LP1, kterými jsou možnosti uchování soukromí a intimity ve světě, který si naopak žádá co nejméně obojího. "Miluji druhého, a proto nenávidím sebe sama," cituje v úvodní Preface renesančního básníka Thomase Wyatta a v následné Lights On zpívá: "Až ti budu důvěřovat, můžeme to dělat s rozsvícenými světly."
Je v tom zvláštní chladná svůdnost pryštící z nutnosti uchovat si odstup od milované bytosti. V dalším loňském klipu – fantastickém černobílém snímku Papi Pacify – natočila s Jesse Kandou vlastní verzi slavné Madonniny sexuální fantazie Erotica, kde se oddalování rozkoše stává samo rozkoší a který jeden můj nejmenovaný kolega popsal jako "sex bez šukání".
Prahnutí po izolaci (o níž zpívá v skladbě Closer) možná pramení ze zážitku s životem ve velkoměstě, které nesmlouvavě formuje jedince k obrazu svému. FKA Twigs vyrůstala na venkově kdesi u Manchesteru a do Londýna v šestnácti odjela studovat tanec. Talentovaná dívka se pak objevila v několika videoklipech hvězd (Kylie, Jessie J) a její obličej se stal tak známým, že jí lidé začínali oslovovat na ulici. Ona jim ale vždy tvrdila, že si jí nejspíše s někým spletli. Tento zážitek rekapituluje ve skladbě Video Girl, kde se ozývá sborové: "Byla to ta holka z videa?" a FKA následně zpívá o tom, jak těžké je vysvléci se z image krásné tanečnice. "Má vůbec co říct? Nikoho to ale nezajímá."
V době hereckého průlomu už pracovala na svých prvních nahrávkách, které s ní kutil venezuelský producent Arca (podílel se například na poslední desce Kanye Westa Yeezus). Spolu připravili dvojici maxisinglů EP1 (2012) a EP2 (2013), v nichž se současné R&B potkávalo s psychedelickými abstrakcemi. Druhou nahrávku už vydala proslavená nezávislá značka Young Turks (The XX, SBTRKT, Sampha) a o pozornost médií si řekla stylovými klipy k skladbám Water Me a Papi Pacify.
V úvodní Preface na okamžik zazní vrstvené vokály z hitu Water Me, což má nejspíše sloužit jako pomyslný most mezi EPčky a debutem, jinak ale album neobsahuje žádný starší materiál, jak se to dnes často stává. LP1 si Twigs chtěla sestavit z nového materiálu, který měl s pomocí zástupu pozvaných producentů rozšířit její sound. Arca se podílel už jen na skladbě Lights On a ve studiu se dále vystřídali tak odlišní spolupracovníci, jako jsou undergroundový hiphopový beatmaker Clams Casino, písničkář Davonté Hynese (Blood Orange / Lightspeed Champion), soulový zpěvák Sampha, zkušený americký hitmaker Emile Haynie (Eminem, Kanye West) anebo Paul Epworth – spolupracovník Adele.
Možná to na první pohled vypadá jako typický mišmaš desky s příliš velkým rozpočtem, nicméně FKA Twigs disponuje jasnou hudební vizí, která je schopná vést všechny spolupracovníky a jejich dílčí příspěvky k jednomu účelu.
Výsledek je tak nakonec jen o maličko přístupnější než výstřední zvuk EPček, který definoval její osobitý styl. Pořád se tu občas ozvou dezorientující beaty vyšinuté z běžných rytmických struktur, divné melodie se objevují odnikud a zase mizí a syntezátory čas od času připomínají hlukové generátory. Kdo bude ale příliš úzkostlivě luštit každé prasknutí, ztratí se v hutné produkci a neužije si delikátní vokální linky, kterými FKA Twigs drží chaos pohromadě.
Když FKA Twigs debutovala na zmíněné dvojici EPček, mluvilo se hodně o vlivu bristolského trip hopu devadesátých let. Zádumčivé velkoměstské blues Massive Attack nebo Trickyho suplovalo na začátku devadesátých let Britům novátorství hip hopu pojaté ale osobitě přes filtr karibských přistěhovalců a LP1 v sobě nepochybně má něco z hutné psychedelie vrcholných alb, jako byly Mezzanine nebo Maxinquaye. Mnohem silněji je zde ale cítit vlna současného amerického experimentálního R&B a melancholičtí bardové ze zámoří, jako jsou The Weeknd, Frank Ocean nebo How To Dress Well tady dostávají svoji ženskou obdobu, která ale pořád zní (přes pomoc globální popové mašiny) velmi britsky.
O debutové desce FKA Twigs se dobře píše a přemýšlí – její tajemná persona vzývá k rozsáhlým a často protikladným interpretacím. Jedni v LP1 slyší nahrávku o temných zákoutích tělesných slastí (časopis Paste), druzí pro změnu píšou o strachu ze sexu (Guardian). Ještě lépe se ale debutové album britské zpěvačky poslouchá. A záplava kladných kritických ohlasů od internetových tastemakerů (Pitchfork, Drowned in Sound) by z ní ještě mohla udělat komerční hit. V Británii album debutovalo "jen" na místě šestnáct. Už teď je jasné, že LP1 je nepochybně jedna z vyvolených desek, která bude definovat rok 2014.
Karel Veselý
