Analýza – Účet za špatné exportní úvěry, kvůli kterým vtrhla policie ve středu ráno do sídla České exportní banky a do státní pojišťovny EGAP, zatím ani zdaleka není úplný. Další problematické případy ze sklářské branže i jiných oborů v Rusku, na Ukrajině i v dalších destinacích totiž čekají na „odhalení“.
Policejní zásah není ničím překvapivým, jednoho dne musel přijít. Nejvyšší státní zastupitelství se už dlouho zabývá trestním oznámením, jež podala senátorka Alena Dernerová poté, co Nejvyšší kontrolní úřad v létě roku 2011 zveřejnil mimořádně varovné závěry své předchozí kontroly v ČEB. Minimálně ještě koncem loňského roku přitom v bance běžel forenzní právní audit týkající se postupu bankovních úředníků z minulých let.
V České exportní je určitě dál co kontrolovat. Největším problémem, který současný ředitel Jiří Klumpar zdědil po předchůdcích Lubomíru Pokorném a Tomáši Uvírovi, je balík úvěrů poskytovaných různým ruským a ukrajinským podnikatelům na dovoz sklářských technologií turnovské firmy Sklostroj. Jen jeho obchodní partneři nechali v ČEB podle dostupných informací nesplacené dluhy za sedm až osm miliard korun.
Banka je schvalovala za ředitele Pokorného. Jeho nástupce Uvíra do ČEB přišel před dvěma lety s úkolem, aby chyby z této éry napravil. Podle všeho však správu problematických úvěrů a nastartování nové strategie banky nezvládl, proto nastoupil počátkem loňského roku nový šéf Jiří Klumpar. Škodám už ale zabránit nedokázal.
Krize a lajdáctví
První definitivně odepsané „sklářské“ půjčky musela z pojistného plnění bance proplatit loni na podzim státní pojišťovna EGAP. Ta do ČEB poslala 2,74 miliardy, což ovšem nebyla úplná náhrada za utrpěné ztráty. Pojišťovna výplatu krátila kvůli chybám, jichž se banka při udělení a správě úvěrů dopustila.
Jak vznikl sklářský problém? Zčásti za něj může krize, která kolem roku 2010 srazila v Rusku a na Ukrajině poptávku po obalovém skle. Někde se přidaly nepředvídatelné potíže, jedna z dlužnických skláren například zcela vyhořela. K tomu je ale třeba přičíst liknavost samotné ČEB.
Jak upozornila už zmíněná zpráva NKÚ z roku 2011, banka si u některých sklářských úvěrů nedokázala ohlídat zástavy. Nemovitosti, jimiž měli importéři za půjčky ručit, nezajistila u místních katastrálních úřadů, takže se k nim při potížích nemohla dostat. Jindy řešení problémů odkládala tak dlouho, až se dlužníci formálně zbavili majetku, který by po nich bylo možné vymáhat. Neřešila důsledně neplnění dohodnutých podmínek u východních obchodních partnerů. A příliš ochotně podepisovala s dlužníky smlouvy o restrukturalizaci úvěrů (tedy o prodloužení a snížení splátek), i když panovaly pochyby, že dlužníci mohou nové podmínky dodržet.
Stamiliony pro Sadovské
Insider už loni popsal nejkřiklavější sérii půjček pro ruskou podnikatelskou rodinu Sadovských. Ta dostala od ČEB v roce 2005 první úvěr ve výši 589 milionů korun na vybudování Orského zavodu tarnogo stekla. Úvěr nesplácela. Když do sklárny přijeli na kontrolu lidé z ČEB, zjistili (a vypracovali o tom oficiální zprávu), že podnik je řízen i na ruské poměry neuvěřitelně chaoticky. Firma nemá finanční ani personální předpoklady pro splacení úvěru. Přesto s ní banka uzavřela smlouvu o restrukturalizaci, což problém podle očekávání nevyřešilo. Sadovští přitom dostali od ČEB v dalších letech půjčky na další dvě sklárny v Omsku a Uljanovsku.
Podobně problematických obchodních partnerů má exportér Sklostroj na Východě celou řadu.
Oblíbený Sklostroj
Není jasné, jak se právě Sklostroji podařilo přesvědčit bankéře o smysluplnosti financování tolika jeho projektů v Rusku a na Ukrajině. Firma musela mít u ČEB mimořádně dobrou pozici.
Mimochodem, důvěře se Sklostroj netěší jen ve státní bance, ale i na ministerstvech: od roku 2010 do předloňska (novější údaje nejsou k dispozici) jí stát v rámci tří různých podpůrných programů přiklepl dotace v souhrnné výši 68 milionů korun.
Pozoruhodné je, že od roku 2008 není z veřejných zdrojů možné přesně ověřit, kdo jsou akcionáři skupiny, která vlastní znojemskou firmu Sklářské stroje a má servisní pobočku v Rusku. Sklostroj v roce 1994 privatizovali manažeři tehdejšího státního podniku v čele s Janem Goldem, před šesti lety vlastnictví přešlo na GC Machinery Holdings, společnost registrovanou v Nizozemsku. Dnešními jednateli jsou rodinní příslušníci původních privatizátorů, což signalizuje, že skuteční majitelé zůstali stejní. Není ale možné ověřit, zda nemají společníky a jaký okruh konkrétních lidí přesně se o Sklostroj dělí.
Podle výročních zpráv se Sklostroji podařilo – a to i zásluhou státem podpořených projektů – zvednout v letech 2005 až 2009 tržby z původní necelé miliardy na 2,6 mld. Kč ročně, předloni firma utržila ovšem už opět jen 877 milionů korun. Většina jejích příjmů jde ze zahraničí (export činí kolem 95 procent tržeb), klíčovou pozici ve vývozu hraje právě Rusko (podílí se na celkovém exportu Sklostroje 95 procenty). Za státní podporu exportu, poskytovanou s rizikem vysokých ztrát, tak mohou být nizozemští majitelé firmy mimořádně vděční.
NKÚ v roce 2011 konstatoval, že ČEB má ze sklářských úvěrů na Východě ohroženu návratnost sedmi až osmi miliard korun. Mezitím banka některé problémy vyřešila, další ale přibyly. Na podzim řekl Insideru tehdejší šéf odboru vymáhání pohledávek Jan Švoma, že objem ohrožených pohledávek, které má na stole, dosahuje už 15 miliard. Přesná aktuální suma není známa.
PSJ, ECM, Alta…
Když v roce 2011 popisovala kontrolní zpráva NKÚ potíže ČEB, zmiňovala kromě projektů Sklostroje také obchody několika dalších exportérů. Šlo hlavně o dnes již zkrachovalou skupinu ECM Milana Janků a jejího dvorního dodavatele, jihlavskou stavební firmu PSJ. Banka podpořila několik jejich projektů, přičemž úvěry na stavby v Číně, ruské Rjazani a tuniském Hammametu se zařadily mezi největší strašáky v jejím portfoliu.
Od kontroly NKÚ vypadly ale ze skříní v České exportní další kostlivci, Insider v minulém roce popsal celou sérii problematických obchodních případů v Rusku a na Ukrajině, dlužníky jsou v těchto případech firmy vlastnící elektrárny a cementárny, někteří z dlužníků jsou přitom ovládáni ruským státem, případně lokálními vládami.
Na další problém upozornil v prosinci server Česká pozice, podle něhož je ohroženo také splacení části z celkem sedmimiliardové půjčky, která šla na rekonstrukci ruského výrobce železničních vozů Uralvagonzavod (tam se počítalo původně dokonce až s 25miliardovým úvěrem). Exportérem je v tomto případě brněnská strojírenská firma Alta, další z firem, které měly v minulých letech v České exportní bance tradičně dokořán otevřené dveře.
Tvrdší postup
Po odchodu Lubomíra Pokorného z čela banky Česká exportní vůči svým východním dlužníkům výrazně přitvrdila. Ještě ředitel Uvíra přivedl do čela odboru „workoutu“ (stará se o problematické půjčky) manažera ze soukromé PPF Jana Švomu. Ten v bance zůstal i za Uvírova nástupce Jiřího Klumpara. Byl znám jako zastánce tvrdého postupu k dlužnickým firmám, odmítal dosavadní praxi smírného jednání, ústupků banky a restrukturalizačních smluv. Naopak razil prodeje problematických pohledávek už ve chvíli, kdy potíže s nimi začínají. Byť za cenu sníženého výnosu z pohledávky.
Tím se ale ČEB dostala přímo do ohniska řady podnikatelských bitek na ruském či ukrajinském trhu. Pomocí odkoupené pohledávky se totiž mohou k dlužnické firmě dostat obchodní soupeři jejích dosavadních vlastníků. Obchod s dluhy patří k nejběžnějším nástrojům k nepřátelskému ovládnutí oslabených firem finančními predátory.
Dříve nebývalá razance ČEB tak vyvolala pnutí a zaktivizovala ruské lobbisty, kteří – alespoň podle líčení zaměstnanců ČEB v neformálních rozhovorech – prosazují své zájmy v bance i pomocí svých vlivných českých politických a byznysových kontaktů. Spory o vedení problematických případů nakonec vedly v prosinci k nečekanému Švomovu odvolání a ředitel banky Jiří Klumpar zatím jasně nevysvětlil, zda chce jeho tvrdou linii při vymáhání ruských pohledávek držet dál.
ZUZANA KUBÁTOVÁ
