Za kulisy událostí - Křivka počtu odposlechů vystoupala nejvýš za poslední léta. Policisté jich loni nasadili 6540, nejvíc za poslední čtyři roky.
Výrazně přibývají odposlechy nejen v drogových kauzách, které jsou dlouhodobě na špičce statistik. Ale podle aktuální policejní analýzy se zvýšil počet odposlechů také na hospodářské zločiny, daňové úniky a korupční případy. Například v roce 2009 kriminalisté použili odposlechy 270krát při vyšetřování „trestných činů veřejného zájmu“, jak jsou ve statistice označena zneužívání úředních pravomocí nebo úplatky. Loni bylo takových odposlechů 842.
Nejdřív pád, pak zase nárůst
Analýza odposlechů, kterou policie musí pravidelně zpracovávat, nenabízí vysvětlení, proč jich celkově od roku 2009 přibylo více než o dva tisíce. Počet všech trestných činů klesá, odposlechů přitom přibývá. „Podle mě to odpovídá tomu, jak roste význam mobilů v životě. A také doufám, že je to výsledek větší aktivity policie,“ myslí si například poslanec Ivan Gabal (KDU-ČSL), člen sněmovní komise pro kontrolu odposlechů.
Pochybnosti, zda policisté průlom do soukromí lidí nepoužívají zbytečně často, se objevily už v roce 2006 při vyšetřování, kdo na veřejnost vynesl důvěrnou Kubiceho zprávu o údajném propojování zločinu a politiky. Vyšetřovatelé tehdy – se souhlasem soudu, který musí vždy odposlechy schválit – „napíchli“ lidi z byznysu i spolužáky dětí tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera.
Od té doby pak začalo odposlechů ubývat: z téměř 10 tisíc za rok 2004 na 4571 v roce 2009. A pak už zase následuje růst. „Ze své praxe vím, že třeba u drogové kriminality ti lidé často mění čísla – používají třeba jednu simku týdně. To pak počet odposlechů výrazně naroste,“ říká poslanec a advokát Lukáš Pleticha (ČSSD).
Policisté také v analýze připomínají, že se maximálně snaží zabránit vynášením zaznamenaných rozhovorů. Ovšem: „Přes úsilí a nastavení přiměřených bezpečnostních opatření se nepodařilo úplně eliminovat úniky informací,“ konstatují ve zprávě.
Například letos na jaře se takhle v novinách objevily přepisy rozhovorů v případu bývalé šéfky premiérova kabinetu Jany Nagyové. Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan ale říká, že od policie ani od žalobců nepocházejí. Vynesli je prý advokáti. Podle advokáta Tomáše Sokola to ale nedává smysl. „Proč by to obhájce dělal? Vynést klientovy odposlechy, to by byla zrada a profesní sebevražda,“ říká Sokol.
Zbytečné odposlechy se neevidují
Podle analýzy loni pořídili policisté dvanáct procent odposlechů, z nichž pak – zjednodušeně – nic nebylo. Tedy nepotvrdilo se žádné podezření na trestný čin. A v takovém případě má o tom policie odposlouchávaného člověka informovat.
Když se ale nedávno poslanci z komise pro odposlechy zajímali o podrobnosti takových případů, nedostali je. „Evidence prostě neexistuje,“ potvrzuje poslanec Lukáš Pleticha. Ministerstva vnitra a spravedlnosti pak dostala čas na nápravu do konce června.
Ministerstvo spravedlnosti už ale ohlásilo, že by muselo údaje o zbytečně odposlouchávaných vytáhnout z tisíců spisů. A to že nezvládne.
Vojtěch Blažek
