Objev dne – Na průmyslovém Ostravsku se začínají nebezpečně kumulovat potíže největších zaměstnavatelů. Oceláři ArcelorMittal Ostrava a Evraz Vítkovice Steel, strojírenské Vítkovice, doly OKD – každý po svém bojuje s krizí. Všichni jsou vzájemně těsně provázáni, oslabení byť i jediné firmy dopadá na hospodaření ostatních. A tak turbulence v jediném článku tohoto řetězce může vyvolat otřesy, jaké průmyslový region s 1,2 milionu obyvatel nepamatuje od přelomu tisíciletí.
„Ostravsko je vedle severních Čech krizí nejohroženějším regionem v zemi,“ říká ostravský primátor Petr Kajnar. Dojde-li na pesimistické scénáře, ze dne na den tu podle něj může přijít o práci na třicet tisíc lidí. „V míře nezaměstnanosti bychom se pak dostali na úroveň z dob kolem roku 2002. A tehdy to tu bylo opravdu zlé,“ dodává.
V roce 2002 byla míra nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji 19procentní, v samotné Ostravě bylo bez práce 17 procent lidí v produktivním věku, v Karviné téměř 20 procent.
Tehdy tu kulminovala vleklá krize, způsobená globální průmyslovou recesí kombinovanou s kolapsem tehdy ještě státních hutí. Ocelářské agonii předcházel několikaletý útlum hornictví, během něhož se zavřely všechny ostravské šachty, o práci v OKD přišlo během 90. let na 100 tisíc lidí. Končily také zastaralé chemičky jako Ostramo či Hrušovské chemické závody. Jen v letech 1997 až 1999 se na moravskoslezských úřadech práce přihlásilo skoro 60 tisíc nových nezaměstnaných. Kolem roku 2002 připadalo na jedno volné pracovní místo v Ostravě 41 lidí bez práce, v kraji dokonce 44 – třikrát víc než v průměru celé České republiky.
Ocelové domino
Proti době před deseti lety je dnešní krize ještě slabá. Letos v květnu dosahovala míra nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji 11,9 procenta, v Ostravě 13,4 procenta (čísla nejsou s těmi z roku 2002 zcela srovnatelná, používá se jiná metodika). I tak je to výrazně víc než celorepublikový průměr (8,4 %). Momentálně je ve 300tisícové Ostravě přes 24 tisíc lidí bez práce.
Ostravsko je pořád silně závislé na tradičním průmyslu. Nejslabšími články zdejšího trhu práce zůstávají doly a hutě. Momentálně je největším rizikem ruskými vlastníky ovládaný Evraz Vítkovice Steel.
Evraz prodělává od roku 2009. Už třetím rokem opakovaně zavírá svou ocelárnu – provoz s 300 zaměstnanci. Právě teď se v Ostravě proslýchá, že se Evraz na prázdniny znovu zavře.
Rusové, jimž vítkovické hutě od začátku krize prodělaly skoro 4 miliardy korun, se je už pár měsíců pokoušejí prodat. Šéf ostravské firmy Dmitrij Ščuka sice ujišťuje, že pokud se kupec nenajde, bude Evraz své Vítkovice Steel provozovat přes všechny potíže minimálně do roku 2015. Vedení ale zjevně nevěří ani vlastní zaměstnanci. Odboráři Vítkovic jsou ve stávkové pohotovosti, představitelé magistrátu i krajského úřadu si stěžují, že s nimi management oceláren nekomunikuje. Obavy o celkem tři tisíce pracovních míst v Evrazu rostou.
Nejistota v Evrazu však hlavně ohrožuje další firmy: především bývalou Novou huť, dnes ArcelorMittal, který za normálních okolností zásobuje Evraz surovým železem ze svých vysokých pecí. Snížení produkce vysokopecního závodu ovšem znamená i menší spotřebu koksu. Což zase ohrožuje doly OKD. Ty mají přitom dost starostí samy o sobě. Těžce prodělávají, a tak snižují těžbu, řežou investice, ruší pracovní místa a snižují platy. Jejich mateřská firma NWR nabízí sesterskou firmu OKD – Ostravsko-karvinské koksovny – k prodeji. Kupce zřejmě hledá i pro jeden z dolů.
Řetězec ale pokračuje: Útlum v Evrazu dopadá na strojírenské Vítkovice Jana Světlíka, které kdysi tvořily s vítkovickými hutěmi jediný celek: sepětí sice v posledních letech oslabilo, pořád ale trvá. Při odstávkách Evrazu zamrzá například odběr technických plynů ze Světlíkovy kyslíkárny. A to není všechno: snížení výroby v dolech, hutích a strojírnách pociťují dodavatelé energií, omezení investic dopadá na stavaře. „Kdokoliv z domina zdejších firem bude mít závažnější potíže, rozkmitá rovnováhu na celém trhu,“ varuje generální ředitel OKD Ján Fabián. Z průmyslu se budou turbulence přenášet dál: Velké firmy živí stovky subdodavatelů, klesající koupěschopnost lidí postihne maloobchod a služby.
ArcelorMittal: Udržíme se!
Potíže Evrazu či Bakalovy skupiny NWR jsou známy, deníky Insider i Aktuálně.cz o nich v posledních týdnech několikrát informovaly. Jasnou budoucnost v Ostravě však nemá ani česká hutní jednička ArcelorMittal Ostrava, jeden z největších místních zaměstnavatelů.
Od začátku krize jedou v ArcelorMittalu jen dvě z jeho tří vysokých pecí. Výroba pro Evraz představuje čtvrtinu celkové produkce vysokopecního závodu ArcelorMittalu. Pokud ovšem zrovna běží. Nejde ale jen o surové železo. Samotný ArcelorMittal trápí propad trhu s hutními produkty.
Jan Rafaj z představenstva ArcelorMittalu sice ujišťuje, že podnik se 7,5 tisíce zaměstnanci špatné časy v Ostravě přečká, i kdyby Evraz definitivně zavřel brány. „My jsme si na výpadky v Evrazu zvykli, nahrazujeme je výrobou pro různé slévárny i naše vlastní provozy,“ říká. ArcelorMittalu pomohlo, že ještě před krizí snížil v několika vlnách zaměstnanost o téměř 4,5 tisíce lidí, takže zvedl produktivitu a snížil si náklady. Obří odtučňovací kúra se prý vyplatila i za cenu vysokého odstupného (odcházejícím hutníkům se tu vyplácelo 11 až 24 průměrných platů). „I díky tomu v krizi vyděláváme v Ostravě stovky milionů korun. S útlumem nepočítáme,“ tvrdí Rafaj. Zisky firmy se 40miliardovým obratem jsou ovšem jen stínem někdejších miliardových profitů.
Navíc celá nadnárodní skupina ArcelorMittal je krizí postižena mimořádně tvrdě. Jen za letošní první čtvrtletí vytvořila ztrátu 345 milionů dolarů (asi 6,9 miliardy korun). Mluví se o chystaném zavírání evropských závodů, z jednadvaceti na kontinentu jich ostatně už pět stojí. Vyhlídky na další měsíce jsou špatné. Ostravský ArcelorMittal přitom soupeří v efektivitě se sesterskými závody v nedalekých polských Katovicích. „Už dnes není ostravská kapacita plně využívána. ArcelorMittalu přitom hrozí další útlum. A pokud jeho efektivita klesne pod určitou hranici, může se celá zdejší výroba přesunout do Polska,“ varuje primátor. Pro Ostravu by to byl scénář už skutečně děsivý.
Lepší východiska
Přes všechna rizika má Ostrava pro krizové scénáře lepší východiska než před deseti lety. Počátkem tisíciletí bylo Ostravsko odlehlým zapomenutým regionem. Nevedla sem dálnice, nejrychlejší vlak z Prahy sem jel skoro pět hodin. Málokdo z místních se domluvil anglicky. Ve městě byl jediný slušný hotel. Vysoké školy měly nevábnou pověst, sloužily jako útočiště neúspěšných studentů, ochotných nastoupit na nepříliš perspektivní obory.
Dnes je situace přece jen jiná. Na Ostravsku vznikly čtyři městem či krajem dotované průmyslové zóny. Celkově stály víc než čtyři miliardy korun, mají ale efekt: Ve dvacet kilometrů vzdálených Nošovicích vyrostla automobilka Hyundai, za ní přišla řada menších výrobců autodílů. V Ostravě se usadila finská IT firma Tieto Enator se dvěma tisíci zaměstnanci, přišli další investoři z technologické branže. Několik velkých firem tu má mezinárodní call centra, další (například ČEZ) sem přestěhovaly své administrativní úseky. Celkově v „novém průmyslu“ vzniklo na 12,5 tisíce pracovních míst, odešel zatím jediný z nově příchozích investorů: letos v březnu Ostravu opustil americký výrobce motorů do zahradní techniky Briggs & Stratton.
„Výdaje do průmyslových zón se vrací na úsporách za lidi, kteří by jinak zůstali na úřadech práce,“ říká primátor Kajnar. Magistrát vyčíslil úsporu vzniklou díky novým pracovním místům na víc než 9 miliard korun.
Nová Ostrava
Ostrava se za posledních deset let celkově hodně změnila. Posílily obě státní univerzity. Dobrý zvuk má místní elektrotechnika, vznikla zcela nová lékařská fakulta, ale i střední školy s kvalitní jazykovou výukou. Jedinou mimopražskou pobočku tu zřídilo prestižní pražské gymnázium PORG. Díky zahraničním investorům je město víc kosmopolitní. Moderní vlaky a dálnice Ostravu přiblížily zbytku republiky. Před krizí město zažilo velký stavební boom, vyrostly tu nové administrativní budovy, byty, hotely. Nechybí ani unikáty soudobé architektury, jakými jsou stavby architekta Josefa Pleskota, jehož najal Jan Světlík k přestavbě nejstarší části svých vítkovických železáren na městskou čtvrť, otevřenou společenskému životu.
Město se těsně před krizí nadechlo a zamířilo novým směrem, stále je ale hlavně tradiční průmyslovou metropolí. „Ostravu pořád drží především doly, hutě a strojírenství. Představa, že tu za pár let vznikne Silicon Valley, byla nereálná,“ říká Jan Rafaj z ArcelorMittalu. „Změna je běh na dlouhou trať,“ připouští i primátor Kajnar, velký propagátor podpory investic a „nového průmyslu“. Potíže tradičních zaměstnavatelů teď ovšem Ostravě brání v dalším rozletu. Realitní trh vázne, příliv investic se zastavil, Ostravané se bojí budoucnosti a šetří.
Otázka je, co bude dál. Pokud nedojde na nejčernější scénáře, může přerod pokračovat, až krize odezní. Příliš velké sociální otřesy by ale vedly k odlivu kapitálu, ale hlavně mozků do jiných, perspektivnějších míst zeměkoule.
V 90. letech pomáhal na Ostravsku dopady útlumu místního průmyslu hasit stát: propouštění z dolů doprovázel velkorysý sociální program, vláda oddlužila Vítkovice. Místní doly, hutě i strojírny stát rychle – a často velmi levně – rozprodal, aby je noví majitelé udrželi v chodu. Teď tu se státem jako „hasičem“ hrozícího sociálního požáru nikdo nepočítá.
Přesto se kapitáni zdejšího průmyslu na stát obracejí. Právě na Ostravsku vznikla na podnět vítkovického strojařského bosse Světlíka iniciativa podnikatelů žádajících úlevy z cen elektřiny pro velké spotřebitele energií. Čím dál častěji zaznívají požadavky na větší shovívavost úřadů při tlaku na ekologické investice. Pokud krize nepoleví, bude hlas ostravských průmyslníků zaznívat ve zbytku republiky čím dál hlasitěji. Což je pořád lepší, než kdyby v Ostravě zavládlo mrtvé ticho.
Zuzana Kubátová
Další díly seriálu:
Top 10: muži, kteří nejvíc rozhodují o osudu Ostravska Tisíc IT inženýrů pro Ostravu (rozhovor s primátorem Kajnarem) Baníčku, my jsme s tebou a naše peníze též
