Zahraničí - Barack Obama je velkým příznivcem bezpilotních bombardérů operujících proti Al-Káidě a Tálibánu nad Afghánistánem a Pákistánem. Využívá jich více než jeho předchůdce George Bush.
Pákistánské parlamentní volby mu to ale zkomplikují. A stejně tak i stažení amerických jednotek z Afghánistánu plánované na příští rok.
Jasným vítězem víkendových voleb v zemi se 176 miliony obyvateli je Naváz Šaríf. Třiašedesátiletý ostřílený politik, který byl předsedou vlády už dvakrát v devadesátých letech.
Zvítězil s programem, který obsahoval jako priority ukončení takzvané války s terorismem po boku USA a ukončení náletů bezpilotních bombardérů na pákistánské území.
Někteří bývalí ministři, pracovníci CIA či bezpečnostní experti Obamu varují, že odchod z Afghánistánu je předčasný, i když válka se tam vleče už dvanáct let. Vítězství Šarífa tato varování nepochybně ještě posílí.
Politik tvrdí, že s Tálibánem a dalšími militantními organizacemi je možné se vypořádat pouze politicky a jednáním. Bombardování a represe podle něj problém nevyřeší.
(Ještě radikálněji než Šaríf si počínal jiný politik, bývalá kriketová hvězda Irán Chán. Ten tvrdil, že vyhraje-li volby, nařídí bezpilotní letouny sestřelit. Zajímavý názor muže, který býval velkým přítelem britské princezny Diany.)
Šaríf se strefil do převládajícího názoru Pákistánců. Domnívají se, že terorismus a politicky motivované násilí, kterým jejich země přetéká, podněcuje právě přítomnost amerických vojáků v Afghánistánu a celé oblasti.
Jinými slovy – nemoc se nedá léčit tím, co jí způsobuje.
Za právo šaría
Šarífova minulost ho ale příliš nekvalifikuje do role vymítače radikalismu a terorismu.
Na konci devadesátých let se pokoušel zavést v zemi islámské právo šaría, aby si získal náklonnost radikálů a konzervativní části pákistánské populace. Washingtonu zhruba ve stejné době nabízel, že dopadne Usámu bin Ládina a zničí Al-Káidu, zůstalo však jen u slov.
Navíc reálné rozložení sil na pákistánské politické scéně není takové, že by civilisté – premiér nebo prezident – měli rozhodující vliv. Obranná a zahraniční politika je doménou armádních špiček a mocné zpravodajské služby ISI.
Generálové i zpravodajci považují za bytostný zájem Pákistánu uchovat si vliv v sousedním Afghánistánu, i když to znamená udržovat kontakty s militantními ozbrojenci. Dokonce i s těmi, kteří bojují proti Američanům a vládě v Kábulu.
Zpravodajská služba ISI je pověstná tím, že fanatické islamisty nejen šikovně využívá, ale rovněž s nimi sympatizuje. Část představitelů ISI, stejně tak jako armády, dokonce tvoří lidé, kterým jsou názory Tálibánu či Al-Káidy blízké.
Stačí si vzpomenout na dva roky staré události v Abbottábádu. Americké komando tam ve vile zabilo Usámu bin Ládina. Je nemyslitelné, aby určití lidé v ozbrojených složkách Pákistánu nevěděli, že se tam vůdce Al-Káidy skrývá.
Pikantní je, že Washington dává ročně Pákistáncům na boj proti terorismu a jako jakousi apanáž za spolupráci v Afghánistánu miliardu dolarů.
Co si urve Tálibán
V prvních povolebních rozhovorech Šaríf říká, že na spolupráci s USA mu záleží a až se budou příští rok Američané z Afghánistánu stahovat, ochotně jim nabídne pákistánská letiště a přístavy.
Údery bezpilotních letounů ale podle něj musí přestat a s tálibánci je třeba zasednout za jednací stůl.
Není sice reálné, aby Tálibán znovu ovládl celý Afghánistán nebo dokonce Pákistán, ale je schopen v obou zemích urvat část území, na kterých může být pánem.
Po odchodu mezinárodních jednotek vedených Američany a při předpokládaném neúspěchu Šarífova vyjednávání se mu to může podařit.
To by znamenalo, že třináctileté angažmá USA a spojeneckých států v oblasti, které začalo invazí krátce po 11. září 2001, moc úspěšné nebylo.
Martin Novák
