Tak fajn
Režie: Pavol Janík ml.
Obsazení: Marián Labuda ml., Tomáš Palonder, Barbora Žilecká, Marián Labuda st., Zuzana Norisová ad.
Co říká distributor: Tak fajn je komedie o nepodařené dovolené ve třech v Chorvatsku. Milan se rozhodne požádat svoji přítelkyni Beatu o ruku právě během romantické dovolené. Na tu s nimi nakonec jako křen jede i věčný party živel Miki, který se rozhodne zásnuby zorganizovat. Věci se mu ale pravidelně vymykají z rukou a nic nedopadne tak, jak mělo. Povede se nakonec alespoň žádost o ruku, nebo bude dovolená u moře úplná katastrofa? Atmosféru letní komedie umocňují scenérie jadranských pláží, záběry plné slunce a hudební hity.
Verdikt: Nejít
Na Slovensku už se snímek stal municí kritiků, kteří tvrdí, že si tamní filmaři nezaslouží podporu, protože produkují takové škváry, jako je právě Tak fajn.
A je pravda, že hledat pozitiva filmu je, mírně řečeno, nesnadné. Paľo Janík - zdá se - sdílí pocit, který má i Marie Poledňáková, že humor vzniká tím, když se postavy chovají nesnesitelně hystericky a exaltovaně. V Tak fajn se tahle herecká poloha neomezuje jen na rádoby komickou postavu Mikiho (Tomáš Palonder), kterého autoři prezentují jako dobrosrdečného showmana, který v dobré vůli pokazí, na co sáhne. Nesnesitelná je i ústřední dvojice Milan (Marián Labuda ml.) a Beata (Barbora Žilecká), kteří by mohli s klidem kandidovat v soutěži o nejméně kompatibilní filmový pár.
Milan má konstituci hrocha a jeho neopálené tvarohovité tělo v plavkách vystavují tvůrci kameře s obzvláštním zalíbením, snad v bláhové víře v komický účinek. Beata je reprezentativní načančaná bruneta, jejíž komická šarže spočívá zase v tom, že nevyleze na pláž bez dokonalého make-upu, a když se jí jednou ve vodě namočí hlava, ztropí dokonalý hysterický záchvat.
Milan je „ajťák" a hodně pracuje. Beata pravděpodobně nedělá nic a zdá se jí, že Milan se jí už tolik nevěnuje. Milan má přitom pro Beatu připravený zásnubní prstýnek. To je asi vše, co by se dalo říci k zápletce a celému filmu.
-
Bourneův odkaz
Režie: Tony Gilroy
Obsazení: Jeremy Renner, Edward Norton, Rachel Weisz, Oscar Isaac ad.
Co říká distributor: V Bourneovu ultimátu agent Jason Bourne zlikvidoval tajný a kontroverzní vládní program společně s jeho tvůrci. Šlo však jen o špičku ledovce, pod níž se ukrývá mnohem sofistikovanější systém tajných operací, kterému šéfuje Byer. Chladnokrevného profíka události kolem Jasona Bournea rozhodně nenechávají chladným, a tak se pro jistotu rozhodne bezpečně pohřbít podobný program dřív, než mu taky přeroste přes hlavu. K jeho smůle však jinak precizní čisticí operaci přežijí dva experti, kteří se spojí, a to je pro Byera smrtící hrozba, mnohem větší než ta, kterou představuje Bourne.
Verdikt: Nejít
Bourneův odkaz je typ filmu, u nichž nejdřív nechápete, proč ho chtějí vůbec natočit - kromě vidiny finančního zisku. Pak vidíte upoutávku, přečtete si synopsi a vidíte pod režií i scénářem tvůrce, jímž podepsaná díla máte rádi. Řeknete, že by to nakonec mohlo být zajímavé, a začnete být zvědaví. No a nakonec film vidíte a uvědomíte si, že první dojem byl správný. Opět nechápete, proč ho chtěli natočit - kromě vidiny finančního zisku.
Proč? Protože jeho návaznost na původní koncept je umělá, nový koncept je ale této umělosti násilně přizpůsoben a tvůrce, jehož scénáře a filmy máte rádi, natočil snímek, kvůli němuž byste ho mít rádi nezačali, protože stojí mimo jeho umělecké zájmy i možnosti. Asi jako by Virginia Woolfová napsala zakázkovou detektivku o krvavé skvrně na zdi. Skvrna na zdi by tam sice byla, ale ten příběh i styl kolem není, proč čtete Woolfovou.
Film se rozpadá na všech úrovních, na nichž se rozpadat může - ve vyprávění, ve stylu i v naznačených tématech, která nikam nedovádí.
-
Divoká stvoření jižních krajin
Režie: Ben Zeitlin
Obsazení: Quvenzhané Wallis, Dwight Henry, Levy Easterly ad.
Co říká distributor: V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda, obklopí jejich město, tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat.
Verdikt: Jít
Divoká stvoření jižních krajin jsou ve své nejčistší prapodstatě hlavně archetypální iniciační pohádkou, v níž se hrdinka musí postavit svým démonům a vyrovnat porušenou rovnováhu světa. Benhu Zeitlinovi se z potenciálně karatelského a depresivního tématu podařilo vykouzlit jeden z nejvřelejších, nejoptimističtějších a emociálně nejnabitějších filmů nejen tohoto roku.
Podíl na tom má výborný, hymnicky euforický soundtrack, který složil se svým kamarádem Danem Romerem sám evidentně renesanční režisér. Ale také naprosto uhrančivé výkony šestileté Quvenzhané a jejího filmového otce Dwighta Henryho, civilním zaměstnáním pekaře. Divoká stvoření jižních krajin jsou zkrátka filmem, který musíte vidět.
