Zahraničí – Je tomu skoro přesně rok. 16. ledna 2013 napsal reportér magazínu Stern, že „jeden z prominentů německé fotbalové ligy“ schoval ve švýcarské soukromé bance Vontobel miliony švýcarských franků.
Jak se později ukázalo, zmiňovaným „prominentem“ nebyl nikdo jiný než legenda Bayernu Mnichov Uli Hoeness. Ještě tentýž měsíc se fotbalový manažer udal finančnímu úřadu, aby unikl trestnímu stíhání (což mu nakonec stejně nevyšlo).
Po roce – a měsíc před tím, než začne proces s „božským Ulim“ – má Německo další dva veřejně známé daňové hříšníky. I jim se stalo osudným konto ve Švýcarsku, i oni přes něj obešli německé zákony.
První je novinářka a asi nejznámější německá feministka Alice Schwarzer. Tím druhým pak berlínský státní tajemník pro kulturu André Schmitz. I když cizincům zřejmě moc neřeknou, pro Němce jde o podobně „třaskavá“ jména, jako je to hráče, trenéra a manažera Bayernu.
Schmitz je známý hlavně v Berlíně, jeho daňová kauza ale přímo zasahuje do nejvyšších pater německé politiky. Je totiž sociální demokrat. A právě sociální demokracie (SPD) na boji s daňovými úniky postavila, mimo jiné, svou poslední předvolební kampaň.
Pasáž o boji s daňovými hříšníky prosadila SPD i do koaliční smlouvy s křesťanskými demokraty kancléřky Angely Merkelové. Kvůli aféře Schmitz je teď mnohým Němcům, zvláště pak voličům pravice, pro smích.
„Neplatit daně nejde – a už vůbec ne jako sociální demokrat,“ odsoudil daňový únik svého stranického kolegy poslanec Bundestagu Lars Oberg.
A co že enfant terrible německé SPD provedl? V roce 2005 si ve švýcarské bance uložil 425 000 eur a ještě tentýž rok svůj vklad změnil na životní pojištění. Byl za to trestně stíhán a v roce 2012 donucen k pokutě 5000 eur a doplacení daní ve výši 22 000 eur.
Schmitzův šéf, o poznání známější starosta Berlína Klaus Wowereit (SPD), navíc podle německých médií o prohřešku svého blízkého spolupracovníka věděl. A neodvolal ho.
André Schmitz nakonec odchází sám: dnes má oznámit, že ve funkci tajemníka pro kulturu končí. „Trestní stíhání bylo zastaveno, enormní ztráta důvěryhodnosti ale zůstává,“ shrnuje německý magazín Spiegel. Důvěryhodnosti vlastní i té SPD.
Týdeník Spiegel hraje mimochodem v kauze jednu z ústředních rolí. Byl to on, kdo o víkendu vytáhl druhé – možná ještě zajímavější – jméno daňového podvodníka. Vlastně… podvodnice.
Alice Schwarzer má konto ve Švýcarsku od osmdesátých let. Úřadům v Německu to oznámila až loni, po vypuknutí aféry Hoeness. Německému státu prý následně zaplatila zhruba 200 000 eur, čímž věc považuje za vyřízenou.
„Nepatřím k těm tisícům (Němců), co mají ve Švýcarsku černá konta, která dodnes nejsou zdaněná. Mé daně jsou zaplacené,“ uvedla Schwarzer bojovně na svou obhajobu.
Že je vydavatelka ženského magazínu Emma prostořeká, ví v Německu každý. Způsob, jakým se hájí, přesto mnohé zaráží.
Místo aby se kála (jako loni už několikrát zmiňovaný Uli Hoeness), vyrazila do útoku proti médiu, které na její prohřešek upozornilo. Spiegel nařkla z toho, že poškodil její dobrou pověst a nepřípustně zasáhl do jejího soukromí.
Zrovna ona, novinářka, která se řadu let stylizuje do role národní morální autority.
A propos: podobný přístup (útok místo obrany) zvolila i německá sociální demokracie. Šéf jejích poslanců Thomas Oppermann vyzval spolkového ministra financí Wolfganga Schäubleho, aby proti daňovým hříšníkům zasáhl podstatně tvrdším způsobem než doteď.
Dával si přitom ale pozor na formulaci. „Když teď byli daňoví podvodníci odhaleni i v intelektuálním establishmentu, dokazuje to, že temná cifra je ještě mnohem vyšší, než jsme mysleli,“ řekl v úterním rozhovoru pro Spiegel Online.
Správně by tahle věta měla znít: „Když teď byli daňoví podvodníci odhaleni i v intelektuálním establishmentu a německé sociální demokracii…“
Zuzana Kleknerová
