Přinášíme vám druhou, závěrečnou část analýzy Patricka Zandla, která vykresluje, jak se z původního státního podniku České energetické závody stal mamutí kolos, jejž stát využívá k prosazování svých zájmů. Přečtěte si, jak expanze vyústila ve „válku na Balkáně“ a jaká rizika nese pro poněkud vyčerpanou skupinu strategická dostavba Temelína.
......
Rekonstrukce - Ještě v roce 2009 se zdá být s ČEZem vše v pořádku. Pravda, tu a tam se objeví nějaký kritik v novinách, který soudí, že ČEZ by se spíše mohl zaměřit na snižování cen elektřiny v Česku než expanzi do zemí, které nepovažujeme za právě vzor stability.
Vždy je ale umlčen, protože ceny elektřiny nestanovuje přeci ČEZ, ale ceny na burze, a kromě toho ČEZ přinesl v letech 2004-8 do státní pokladny pohádkových 46 miliard na dividendách a další peníze odvedl na dividendách soukromým investorům. Od doby Míla se dividendy zvýšily desetinásobně. Snad jen škoda škarohlídů, kteří vytrvale zisky ČEZu označují za skryté zdanění.
Přelom přichází v roce 2010, kdy poprvé dividenda od ČEZu nepřesáhla úroveň z minulého roku.
Mělo to svůj důvod. Jestliže v roce 2008 stála na trhu megawatthodina devadesát eur, na podzim roku 2010 je to pouhých 47 eur a obchodní ředitel ČEZu Alan Svoboda připouští, že firma není schopná predikovat vývoj ceny elektřiny. Program „Nová vize“ má být reakcí na situaci, kdy ceny elektřiny jsou pro samotný ČEZ velmi nepřehledné a nezdá se, že by se v nejbližší době měly zdvihnout.
Nová vize znamená i konsolidaci a zefektivnění působení na trhu - v překladu rozprodej aktiv, která v té chvíli není ztrátové opustit a která neslibují rychlý zisk.
Stane se. Před třemi lety nakoupený podíl ve výstavbě rumunské jaderné elektrárny Černavoda ČEZ bez zisku (ale i ztráty) prodává. Upouští i od dalších regionálních akvizic, na brzdu dupe zejména v oblasti výstavby nových konvenčních energozdrojů. Na druhou stranu se firma pouští do reorganizace aktivit v obnovitelných zdrojích, kde se lze spolehnout na štědré dotace, vzniká ČEZ Obnovitelné zdroje.
Špatná zpráva je, že z této situace ČEZ jen tak nevybředne. Část dodávek je vázána na čtyřleté kontrakty, takže až do roku 2013 bude ČEZ v řadě případů dodávat elektřinu příliš levně. Jenže je do čeho investovat, jen modernizace Prunéřova vyjde na 25 miliard a právě začíná, dokončovaná modernizace elektrárny v Ledvici vyjde na 30 miliard a Tušimice dalších 27 miliard. Dvacet miliard má stát stavba paroplynové elektrárny v Počeradech a 25 miliard větrný park v Rumunsku.
Splatnost se chýlila i dluhopisům na balkánskou expanzi, kde ČEZ nejrůznějšími způsoby podle odhadů investoval 50 miliard Kč, zatím prakticky bez odezvy ve výnosech. ČEZ v srpnu 2011 oznamuje, že jeho čistý zisk v druhém čtvrtletí poklesl oproti předchozímu roku, a to už je jasné, že rok 2011 skončí propadem oproti roku předchozímu. Nakonec končí rok 2011 na čtyřiceti miliardách, což byl meziroční pokles 13 %.
Aby ČEZ okořenil zklamání, neváhal s prohlášením, že jde o nejúspěšnější rok zahraničních akvizic. Z nich celkem dostal za celou dobu investic 11 miliard Kč. Dobře se má dařit v Turecku i v Rumunsku, potíže se vyskytují v Albánii, kde místní regulátor zvýšil o 91 % ceny elektřiny ze státní produkce, neumožnil ale místní pobočce ČEZu toto zdražení přenést na zákazníky. A cenové protesty se ozývají i z Bulharska. ČEZ má ovšem situaci pod kontrolou, ujišťuje.
Roman na odstřel
V září 2011 jsou ty zvěsti stále hlasitější.
Vláda premiéra Nečase hodlá odvolat generálního ředitele ČEZu Martina Romana. Ten Aktuálně.cz potvrzuje, že hodlá na vlastní žádost odejít. A skutečně končí. Jak moc na vlastní žádost, v tom se názory rozcházejí. Mnohem spíše Romana dohonily vzpomínky na privatizaci Mostecké uhelné, jíž se začala zabývat švýcarská prokuratura a která rozkrývala i vlastnictví plzeňské Škody. Kromě toho měl Roman nadstandardně dobré vztahy s řadou politiků, kteří již nebyli tak v kurzu, fotografie Topolánkovy dovolené v Toskánsku za jeho přítomnosti se spolupodílely na pádu tehdejšího premiéra.
Potíže byly ale i v rovině čistě obchodní: s finančními výsledky a také s plány na dostavbu Temelína. Potíže ČEZu poznamenaly totiž firemní ochotu dostavět Temelín, k čemuž se na veřejnost dostávají informace až v poslední době, kdy se ČEZ zdráhá celou věc profinancovat ze svého a žádá si státní garance.
Sedmiletá vláda Martina Romana končí. Alespoň oficiálně. V ČEZu zůstává jako předseda dozorčí rady, významný vliv ve společnosti si tak podržel.
Zhodnotit éru Martina Romana je zatím příliš těžké a nejisté. Řada informací se teprve postupně dostává na povrch. Jisté je, že Roman uměl skvěle zkombinovat firemní peněženku s prospěšností politickým zájmům. Nešlo jen o nejviditelnější věc, maximalizaci dividend, ale o nejrůznější drobná i větší partnerství, kterými ČEZ vycházel vstříc jednotlivým politikům a jejich zájmům a potřebám. Ti pak měli potíže rozlišit zájem státní a zájem ČEZu, takže zřejmě ne nadarmo se zemi začalo přezdívat ČEZko. To byla jedna rovina.
Bulharsko a Albánie
Druhou rovinou pohledu je mezinárodní expanze, která v některých státech zřejmě dopadne špatně a jinde je kritizována za podivný průhled, jako třeba spolupráce s maďarským MOL.
Nepříjemné na tom je, že situace na Balkáně není z českého pohledu příliš přehledná. K dispozici jsou totiž jen oficiální informace ČEZu a málo říkající oficiální agenturní zprávy či krátká oficiální oznámení místních vlád. A to situaci nezpřehledňuje.
Zdá se totiž, že minimálně v albánském případě ČEZ neříká celou pravdu.
Balkánská válka
Albánský CEZ Shpërndarje je tu ve sporu s místní vládou o oprávněnosti pokut a zvyšování cen koncovým uživatelům. Spor je také o neplatiče, které začal albánský CEZ odpojovat, než narazil na soudní nařízení znovu je připojit - šlo o státní vodárny.
Investici do albánské distribuční sítě má krýt záruka Světové banky, na tu si ale také dělá zálusk albánská vláda. ČEZ prý nedodržel dohodnutý obnos investic do distribuční sítě. Otázka je, zda je albánská vláda tak prostoduchým zlodějem a natolik počítá s nefungujícím mezinárodním právem a prosazením vlastní libovůle, nebo zda ČEZ ve skutečnosti neříká celou pravdu o tom, co se stalo a mělo stát. Co chybí, jsou analýzy situace z druhé strany, která si je zjevně fatálně jistá situací.
I v Bulharsku je situace nepřehledná a ještě významněji zamlžená politickými událostmi.
ČEZ měl na místním trhu „systematicky porušovat pravidla pro distribuci elektřiny“, měl manipulovat s elektroměry. Jak přesně, není zcela zřejmé. Vyjádření bulharského prokurátora Georgie Kamburova lze chápat spíše jako nepřesnost v záznamech o výměnách elektroměrů než nějaké vysloveně podvodné manipulace. ČEZ se brání s tím, že má být podle zákona vyzván k nápravě situace a nelze mu bez tohoto vyzvání licenci odejmout. Odnětím licence přitom bulharský premiér Bojko Borisov vyhrožuje.
Jeho vláda ale mezitím padla právě v souvislosti s nepokoji a demonstracemi proti vysokým účtům za elektřinu. I tady bude potřeba čekat, jak se situace vyjasní, týká se i další české energetické firmy Energo-Pro, která je majitelem druhého ze tří místních distributorů (třetím je rakouská EVN).
Jak vybruslit ze situace, kdy obyvatelé eurounijního státu dávají za zimní účty na elektřinu celou svou výplatu? Za elektřinu prodávanou na jednotném energetickém trhu, kde panuje nejednotná kupní síla? Vyplatí se Bulharsku jeho vstup do EU (což upřímně většinu jeho obyvatel překvapilo), nebo s Bulharskem zapláče i ČEZ? To těžko teď od psacího stolu v Praze říci.
Temelín
Poslední velkou neznámou je takzvaná dostavba Jaderné elektrárny Temelín, fakticky výstavba nové elektrárny sdílející část infrastruktury s elektrárnou starou. Pro a proti je řada argumentů, nejvíce jsou zmiňované ty emotivní o nebezpečnosti jádra či nutnosti zachování energetické soběstačnosti.
Vládě by se dostavba Temelína hodila. V průběhu příštích deseti let by se každý rok proinvestovalo řádově třicet miliard Kč, což by na české ekonomice bylo docela poznat. Méně se hodí vyčerpanému ČEZu, který nevidí na dohled frontu natěšených spoluinvestorů, a i logisticky jde o akci obrovského rozsahu, která firmu na dlouhou dobu zablokuje. Což s ohledem na nejistou situaci na energetickém trhu není příliš výhodné: deset let stavět a investovat a pak zjistit, že elektřina se neprodá za očekávané ceny, to nepotěší.
ČEZ přitom dobře ví, že když na to přijde, nahradí výkon Temelína elektrárnou, kterou postaví v areálu některé z již fungujících elektráren. Bude provozně dražší než jádro, ale také investičně jistější. I proto si po vládě žádá garance výkupních cen elektřiny.
Jenže s těmi si již vláda naběhla v případě obnovitelných zdrojů a do politické sebevraždy se nikomu nechce. Ostatně, popularitě Jana Fischera před volbou prezidenta významně neprospělo to, když jej média se schválenou podporou obnovitelných zdrojů spojila.
Temelín tak bude další velká hra, se kterou se bude nový ředitel ČEZu Daniel Beneš potýkat. Tento dlouholetý spolupracovník Martina Romana se zřejmě neodchýlí z kurzu těsné spolupráce s politiky, což je ostatně u firmy takové velikosti a významu pochopitelné.
Jenže bude muset mnohem jemněji lavírovat, protože příliš těsné spojenectví s ČEZem začalo být v politice na obtíž a také investici do Temelína nelze realizovat jen pro krásné oči našich politiků.
Patrick Zandl
......
První díl této analýzy - jak se zrodil sen o vybudování východoevropského energetického kolosu - naleznete zde: http://bit.ly/X0DK8O
