Portrét - Au revoir, auf Wiedersehen, bye. Z klíčového postu šéfa Euroskupiny ke konci roku, nejpozději v lednu, definitivně odchází Jean-Claude Juncker. Jeho jméno většině Evropanů nic neříká a už vůbec nevědí, z jaké že země to vlastně pochází. Ale mělo by. S Junckerem totiž z vrcholné unijní funkce zmizí jedna z nejdůležitějších postav evropské integrace posledních několika let. A najít za něj náhradu bude dost možná složitější než zvolit dobrého nového německého kancléře.
Nejenže Lucemburčan brilantně ovládá všechny tři důležité jazyky Unie – angličtinu, francouzštinu i němčinu -, takže může přímo vstupovat do jakékoliv důležité debaty v unijní rundě (což mezi vrcholnými evropskými politiky rozhodně není pravidlem). Euroskupině, respektive eurozóně zatím nikdo jiný nešéfoval.
Juncker, přezdívaný „Mistr Euro“, je od roku 1995 premiérem Lucemburska, což ho řadí k nejdéle sloužícím předsedům vlád v Evropě. I když v Unii zastupuje politického trpaslíka, zájmy své země jako důležitého centra finančníků dokázat vždycky uhájit, a to i proti tak těžkým vahám, jakými jsou Paříž, Řím či Berlín.
Uznání si vysloužil jako neutrální hráč, který nestraní ani jednomu z unijních mocenských bloků a dokáže navrhovat kompromisy. A získat pro ně politickou podporu.
Právě malou ochotu dělat kompromisy mimochodem zazlíval jak starým, tak novým členům Unie poté, co se EU v roce 2004 rozrostla na 25 zemí. Autorce tohoto textu to řekl v roce 2005, pohodlně usazený v koženém křesle ve své moderně vybavené kanceláři v historickém centru Lucemburku.
Rozhovor tehdy zprostředkoval lucemburský velvyslanec v Praze. „Tak strašně mě přemlouval, až jsem prostě musel souhlasit,“ smál se Juncker. Lucembursko tehdy šéfovalo Evropské radě a jeho premiér podle svých slov nevěděl, „kam dřív skočit“.
Mimochodem – zatímco v předpovědi ohledně euroústavy se tenkrát moc netrefil (tvrdil, že tehdy aktuální francouzské „ne“ ji nezničí), o českých politicích mluvil podobně, jako by mluvil dnes. „Vím, že by Česko svůj vliv posílilo, kdyby prezident říkal pravý opak toho, co říká teď,“ uvedl v rozhovoru, který vyšel v Hospodářských novinách.
Ten rozhovor byl i jinak velmi otevřený a mnohem osobnější než třeba interview s Angelou Merkelovou nebo někdejším rakouským kancléřem Wolfgangem Schüsselem. Nezůstalo jen u vysoké politiky. Když na konci rozhovoru přišla řeč na studia v Hamburku, řekl jen: „V Hamburku? A kdy? Tak to moment…“ a někam zavolal. „Má kolegyně tam totiž studovala taky, jako vy. Zrovna tu je a za chvíli přijde,“ usmíval se, když sluchátko položil. „Vidíte, tohle je porozumění mezi národy v praxi, takhle jednoduše to funguje. To je ta naše Evropa.“
I když je Jean-Claude Juncker nepochybně stále tak otevřený jako dřív (byť jsem s ním od té doby nemluvila), od roku 2005 se pro něj ledacos změnilo. V čele eurozóny stál v době, kdy Evropu naplno zasáhla ekonomická krize. A chuť dělat tak exponovanou práci je zjevně pryč.
„Poprosil jsem (ministry financí eurozóny), aby udělali všechno možné pro to, aby byl šéfem Euroskupiny jmenován nějaký jiný ministr financí,“ nechal se v pondělí slyšet Juncker. Že už v 57 letech nehodlá trávit noci vysedáváním na nervózních nočních schůzích, žít ve stresu z tlaku finančních trhů a poslouchat hašteření rozhádaných členů eurozóny, dal ostatně najevo už loni v lednu a pak znovu červenci. To mu však ještě neprošlo – nakonec kývl na několikaměsíční „odklad“ s tím, že se za něj bude intenzivně hledat náhrada.
Jedno jméno – to německého ministra financí Wolfganga Schäubleho – padlo už v létě, krátce po svém zvolení ho ale odmítl nový francouzský prezident Francois Hollande, který chtěl na prestižním místě vidět radši Francouze.
Šéf francouzské státní kasy Pierre Moscovici je proti Schäublemu ostatně ve hře i teď. A má dokonce lepší šance než politický matador z Německa. Proti současnému německému ministrovi totiž mluví například fakt, že by jím už na podzim příštího roku nemusel být. Spolkovou republiku čekají volby a z nich může klidně vzejít třeba velká koalice, v níž křeslo šéfa financí připadne sociálním demokratům, a ne straně kancléřky Merkelové.
„Mistr Euro“ do debaty o svém nástupci každopádně nehodlá zasahovat. „Já vůbec nikoho doporučovat nemusím,“ odpověděl na tiskové konferenci na dotaz, koho by navrhoval on. Jisté je, že Jean-Claude Juncker už tuhle práci dělat nechce. Z Euroskupiny ale nemizí – jako lucemburský premiér, který má zároveň titul „ministr pokladu“, se schůzek bude účastnit dál. Ale už ne jako ten, jehož rozhodnutí ovlivňují celou eurozónu.
Zuzana Kleknerová
