Pokud sociální demokracie pomůže Rusnokovu kabinetu existovat na dobu delší než minimální, riskuje zhoršení svého volebního postavení i odklad opravdových levicových řešení.
...
Analýza - Po asociaci krajů také grémium ČSSD v úterý odpoledne doporučilo vyslovit důvěru Rusnokově kabinetu. Z hlediska bezprostředního uspokojení sympatizantů je to postoj logický. Dle reprezentativních výzkumů MEDIAN či STEM/MARK je pro vyjádření podpory drtivá většina lidí, kteří v roce 2010 volili levici. Vidí ji jako nejrychlejší možnost zastavení pravicové politiky, čemuž se od začátku přizpůsobila rétorika křídla Michala Haška.
Je více než možné, že náhlý obrat předsedy Bohuslava Sobotky je způsoben i přesvědčením, že úřednický kabinet důvěru stejně nezíská, čímž bude socdem z obliga.
Připusťme ale na chvíli, že premiér Rusnok sežene dostatek nezařazených poslanců či pravicových "neúčastníků". Jaké bude mít vyslovení důvěry jeho vládě důsledky pro volební vyhlídky sociální demokracie?
Proč nepřeceňovat krátkodobé výkyvy
Po červnovém zatýkání exposlanců ODS a na Úřadu vlády se zdálo, že česká pravice končí v troskách. Ve výzkumu Factum si ODS a TOP 09 v souhrnu meziměsíčně pohoršily o 8 procentních bodů a občanští demokraté klesli na minimum od dob Sarajeva. Zdálo by se tedy, že postavení levice ani výrazné oddálení voleb úřednickou vládou nemůže příliš ohrozit.
Výzkumy ale mají tendenci oscilaci podpory oproti realitě spíše přeceňovat. Ty klasicky konstruované vedou lidi k výběru jedné odpovědi. Většina lidí si však svým hypotetickým volebním chováním není zcela jista. Problematický vliv „donucení“ k jedné odpovědi lze ilustrovat na příkladu:
Existuje sto váhajících pravicových voličů. Každý z nich by se 40% pravděpodobností volil ODS, s 30% TOP 09 a na 30 % by se nezúčastnil voleb. V důsledku zatýkání členů ODS se jejich názor mírně změní. Na 40 % by se voleb neúčastnilo a se shodnou 30% pravděpodobností by volili ODS a TOP 09. Reálný výkyv podpory ODS a vliv na její volební výsledek není drastický.
Výzkum nutící k jedné nejpravděpodobnější odpovědi však v prvním případě zaznamená 100 voličů ODS a v druhém 100 neúčastníků či případně „nerozhodnutých“ (stejná šance volit ODS a TOP 09). Měřený pokles podpory je masivní. A navíc jej může posilovat fakt, že při výběru jedné možnosti jsou potlačovány celospolečensky neoblíbené odpovědi.
Již druhý „poskandální“ výzkum od MEDIANu, který byl realizovaný v delším období po skandálech ODS a umožňuje váhajícím jmenovat zvažované možnosti, došel k menšímu poklesu pravice (meziměsíčně o 5 procentních bodů). ČSSD zkrátka nemůže spoléhat na to, že pravicoví voliči někam dlouhodobě zmizí. Klesá jejich ochota účastnit se voleb a vztah k hlavním stranám, ale to jsou věci, které se mohou se změnou vládní situace poměrně rychle změnit. Nejednou se to již stalo.
Úřednické vlády a úžasná zmrtvýchvstání české pravice
V zimě 1998 po sarajevském atentátu a v době vznikající Tošovského vlády se podpora ODS propadla na 9–14 % (dle různých agentur). Pokud by se tenkrát volby konaly v březnu či v dubnu, ODS by patrně nepřekonala hranici 20 %. Nicméně už v červnu 1998 dosahuje Klausova strana v modelu IVVM nad 22 % a ve volbách v druhé polovině měsíce získává dokonce 27,7 % hlasů.
Podobné platilo o 11 let později. Pokud by se volby konaly s koncem Topolánkovy vlády, získala by levice (ČSSD, KSČM) dle výzkumných agentur okolo 50 % hlasů a pravice (tehdy ještě redukovaná na ODS) zřejmě okolo 30 %. Po nástupu Fischerovy vlády výzkumy sledují pozvolný sestup levice. Výzkumy sbírané v těsně předvolební době (Factum) již avizují možnost vzniku středopravé vlády, což se v roce 2010 naplnilo.
Zkušenosti zkrátka naznačují, že dostatečně dlouhé trvání úřednické vlády může:
--- snižovat angažovanost někdejších opozičních voličů (ČSSD v roce 2010 nejvíce utrpěla slabou volební morálkou),
--- neutralizovat volební situaci – vytrácí se prvek hodnocení výsledků předchozí stranické vlády a posiluje se vnímání voleb jako čerstvého souboje rozdílných vizí a řešení,
--- stranám někdejší vlády dát čas pro zasazení voleb do nových příběhů (kult sarajevské zrady a ohrožení směřování demokracie z roku 1998, řecká hrozba v roce 2010),
--- burcování voličů k negativní volbě proti někdejší opozici (zastavte KSČSSD!) najednou zní o poznání uvěřitelněji než z pozice vládní strany, která by měla zejména obhajovat své dosavadní výsledky.
Medvědí služba politickým ambicím ČSSD
Pokud podpora ČSSD zaručí důvěru Rusnokově vládě, nelze jistě počítat s následným dojednáním rychlých předčasných voleb. Jak upozorňuje Jiří Pehe (http://bit.ly/154jt1e), zájem na nich totiž nebude mít Haškovo křídlo tyjící z vnitrostranického posílení, ale ani pravice potřebující zmíněný čas na neutralizaci volební situace a zakořenění nového volebního příběhu. ČSSD by naopak mohla dát ideální podmínky pravici k zmíněnému „povstání z popela“.
Většina politických institucí (vláda, prezident, Senát, kraje) bude vnímána jako zcela či spíše levicová. Díky omezeným pravomocem, složení sněmovny či dočasnosti vládnutí ale nebudou moci prosazovat skutečně levicová řešení. Poslouží tak hlavně k posílení negativní volby proti levici a oslabení angažovanosti nalevo.
Sociální demokracie věnuje pravici onen kýžený „příběh“, kterým bylo v roce 1998 Sarajevo a riziko sestoupení z reformní cesty a v roce 2010 hrozba řeckého bankrotu. Tentokrát jím bude, že pravicové strany zůstanou jedinou silou, která vzdoruje Miloši Zemanovi ve snaze o narušování české ústavnosti a pravidel parlamentní demokracie.
Šanci na opakované zmrtvýchvstání posiluje u ODS, která resuscitaci nejvíce potřebuje, fakt, že své voliče již naučila jistému politickému cynismu. Ve výzkumech ihned po zatčení trojice Tluchoř, Fuksa, Šnajdr okolo 40 % voličů ODS z roku 2010 uvádělo, že přidělování trafik ve státních či polostátních firmách je běžnou částí politiky, a ne korupcí, i když probíhá výměnou za hlasování. Marx by to asi nazval falešným vědomím.
Hlavním problémem občanských demokratů tak je opět najít alespoň trochu uvěřitelné lídry. Pokud by se jim to (například s kombinací morálního a pragmatického lídra à la TOP 09) podařilo, může se sociální demokracie těšit minimálně na výrazné zkomplikování povolební situace.
Ztráta politické paměti
Nejde však jen o vyhlídky ČSSD. Kritici Rusnokovy vlády vyzdvihují zejména její nelegitimitu, napojení na lobbistické kruhy (což po zkušenostech minulých let není zas tak zvučný argument) a snahu Miloše Zemana narušovat parlamentní charakter české demokracie. Možná ještě důležitější je však neblahý vliv úřednických vlád na odpovědnost politických stran za výsledky svého vládnutí (angličtina má jasnější termín accountability).
Pravicová vláda Petra Nečase udělala řadu pochybných kroků. Na trend výrazné inflace povinných nákladů domácností (potraviny, energie, zdraví), který zhoršuje postavení nižší střední třídy a zvyšuje nerovnosti, nereagovala vyvažující politikou, ale naopak zvýšením základní sazby DPH. V situaci, kdy nezaměstnanost stoupala navzdory rostoucí ochotě Čechů pracovat za horších podmínek (http://bit.ly/14vVyyD), volila stigmatizující a neefektivní řešení typu neplacených veřejných prací, DONEZ a sKarty. Nedostatečně bojovala proti patologickým jevům, jako je likvidační nastavení exekucí. V zemi, která disponuje stovkami tisíc nepoužívaných bytů (http://bit.ly/1971EHz), nedokázala vytvořit systém sociálního bydlení, který by bránil plýtvání příspěvky na bydlení a sociálnímu vyloučení. Díky úřadování ministra Dobeše dlouhou dobu pozdržela potřebné reformy školství. Stvořila důchodovou reformu rezignující na efektivitu i všeobecnou srozumitelnost. Dalo by se pokračovat.
Příliš časté a příliš dlouhé úřednické vlády narušují politickou paměť veřejnosti. Ke zúčtovaní s vládní politikou dochází předčasně – v krajských volbách (2008, 2012), senátních volbách (2012) či prezidentských volbách (2013). Volby do sněmovny, v nichž by se měla vláda zodpovídat především, se pak konají již v atmosféře obnoveného obecného souboje mezi pravicí a levicí. Jako by předcházející roky neexistovaly. Politika se snáze redukuje na dlouhodobě fungující klišé a oboustranně negativní volbu. Ta byla ostatně v roce 2010 ze strany pravicových voličů (proti Paroubkově dosud opoziční ČSSD) paradoxně silnější než naopak.
Daniel Prokop, analytik společnosti Median
