Analýza – Cena elektřiny na burzách je nejnižší za celá léta a jsou chvíle, kdy zákazníci dostávají za spotřebu zaplaceno. Nehrozí tedy nedostatek elektřiny? A čím to, že se burzovní ceny nepromítají do cen koncových?
Obchodování s elektřinou sice na první pohled a i podle pojmenování připomíná burzu, na rozdíl od jiných burzovních komodit jej ale zatěžuje jedno pravidlo: výroba elektřiny musí vždy odpovídat její spotřebě. Toto pravidlo má své výjimky, lze se dopouštět jistých odchylek, ale v zásadě předurčuje vše, co se v obchodování s elektřinou odehrává. Elektřinu totiž nelze efektivně (= dostatečně levně) skladovat, uložit ji do akumulátorů vyjde dráže než ji znovu vyrobit. A i když se rozvíjejí nové způsoby, jak elektřinu skladovat její přeměnou do chemických či mechanických vazeb, k jejich významnému použití máme dnes daleko a nejspolehlivějším objemným způsobem ukládání jsou přečerpávací elektrárny.
Cena elektřiny se odvozuje za prvé od bilaterálních kontraktů, dvoustranných smluv mezi výrobcem a prodejcem elektřiny, které se zpravidla uzavírají na delší dobu. A za druhé se odvozují od poptávky na burze, kde lze nakoupit či prodat přebytky či nedostatky. Do třetice, mezi cenou na burze a v bilaterálních kontraktech samozřejmě existuje příčinná souvislost, ovšem se zpomalenou zpětnou vazbou. Největší výkyvy vykazuje obchodování na vnitrodenních trzích, tedy na trzích umožňujících vyrovnat okamžité přebytky nebo poptávky po elektřině, neboť elektřinu nelze skladovat. Zde dochází i k paradoxům, kdy cena elektřiny je negativní, neboť je potřeba elektřinu spotřebovat, a je tedy placeno tomu, kdo na ni má upotřebení.
Cena elektřiny na burze se drží trvale velmi nízko, index ELIX největší evropské energetické burzy, německého EEX, trvale klesá a elektřina se zde obchoduje kolem 30 eur za MWh, záleží na tom, jak kdy.
Bohužel vyvozovat z toho něco o maloobchodních cenách elektřiny není nic jednoduchého, na těch se nejvíce podílejí dlouhodobé kontrakty. Asi by se zákazníkům nelíbilo, kdyby sice měli levnějšího dodavatele, jenže ten pro ně ve špičkách neměl elektřinu. Dodavatelům zase jde o to, prodat celodenní produkci elektrárny. Velcí dodavatelé, kteří jsou rovněž většinou producenti elektřiny, se do kontinuálního obchodování přes burzu příliš neženou, a i když i v Česku existuje několik společností, které významnou část svého prodeje realizují na krátkodobých energetických trzích, jde spíše o příležitost k zisku než k významnému tlaku na koncovou cenu elektřiny. Hlavně proto, že analytika a predikce spotřeby je zatím ještě v plenkách. Pokud ovšem nízké ceny na energetických burzách vydrží, dá se očekávat, že tlak na snižování cen koncových přijde, přinesou jej firmy, které budou hledat díru na lukrativním energetickém trhu.
Jenže co drží ceny energií nízko?
Tradičně se uvádějí dva hlavní aspekty. Tím prvním je zvyšující se produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů, která nebývá produkčně vyrovnaná a s níž se energetici teprve učí zacházet. Nejde jen o fotovoltaické elektrárny, na cenu silně tlačí větrné parky na pobřeží Německa. Počet projektů využívajících energii větru či vody na evropském pobřeží stále roste. Česká republika je zde sice diskvalifikována, ale tento zdroj levné elektřiny se dotkne i českých nákupních cen.
Druhým zajímavým aspektem je zvyšující se těžba ropy a plynu z břidlice zejména v USA, výhledově ale také v Evropě. Dříve draho těžitelné zdroje energetických surovin jsou k mání za náklady kolem 50 dolarů na barel, tedy nad úrovní, jakou si ropa drží posledních pět let stabilně (kromě přelomu roku 2008/9). Severní Amerika se tak z největšího dovozce ropy a plynu stala významným exportérem, jehož vliv zřejmě ještě poroste, a pokud se podaří těžit břidlicová podloží i v Mexiku a dalších státech Střední a Jižní Ameriky, bude situace ještě zajímavější. Zvyšující se energetická soběstačnost USA tlačí dolů ceny energetických surovin, včetně uhlí, jehož cena padla v Evropě na nejnižší úroveň od roku 2010. I to je způsobeno sníženou americkou poptávkou, kde byly některé elektrárny přestavěny na spalování levnějšího místního plynu v očekávání vysokých výdajů za emise.
Těžbu z břidlic a její vliv na budoucnost energetiky je zatím těžké jednoznačně vyhodnotit. To, že se v břidlicových podložích nalézá plyn i ropa, je známo desetiletí, jenže chybí zkušenosti s rychlostí úpadku těžby z takových nalezišť. Již nyní se těžba z řady vrtů v USA snižuje o deset až dvacet procent ročně, daří se to ale kompenzovat. Zatím tedy není zřejmé, zda těžba z břidlic bude dlouhodobě udržitelný trend, nebo jen krátkodobá záležitost, kde náklady na těžbu rychle porostou. I to je jeden z důvodů opatrnosti při zahajování těžby v Evropě, ale také dobrý důvod pro obezřetnost v jakýchkoliv energetických projektech současné doby. Pokud by Amerika rostla v produkci dle původních plánů a Evropa otevřela udržitelnou břidlicovou těžbu, mělo by to nadále na cenu plynu a benzinu podstatný vliv. Pro Evropu by taková situace byla velmi vítanou změnou, těžba ropy v Severním moři dlouhodobě klesá, stejně tak export surové ropy z Ruska, které svou produkci přesměrovává spíše do Asie či do vlastního zpracování suroviny.
Třetím a málo zmiňovaným faktorem, který se podílí na evropských cenách elektřiny, jsou emisní povolenky. Ty se měly významně promítnout do cen produkce elektřiny (samozřejmě nejen jejích) ze "špinavých" zdrojů, zracionalizovat tak rozdíl mezi produkcí elektřiny ze zdrojů obnovitelných a zahrnout do cen produkce náklady externalit jako vliv na zdraví či životní prostředí. Jenže trh s emisními povolenkami zatím nefunguje vůbec tak, jak se očekávalo, a budí spíše rozpaky.
O oživení trhu s emisními povolenkami se pokusil Evropský parlament, když ve středu schválil dočasné stažení 900 milionů povolenek z trhu, takzvaný backloading. Tím se měla zvýšit jejich cena, což se také skutečně stalo. Po silné korekci z 3,2 € na 4,7 € se nyní cena mírně snižuje. Dlužno ale dodat, že plné zahrnutí backloadingu ještě leží na bedrech schválení jednotlivých vlád, takže jak se dvouletý odklad vydání takového balíku povolenek projeví, se ukáže spíše koncem letošního roku. Nejasná je především pozice Německa, které čekají volby a rozhodnutí odsunulo až na nový kabinet, přičemž německý postoj bude důležitý pro nerozhodnuté země. Analytici původně předpokládali, že oznámení se projeví změnou ceny povolenky ve výši zhruba dvou eur.
Zvýšení cen povolenek se ihned projevuje na cenách elektřiny. Nejostřeji sledovaný německý trh se dostal na čtrnáctidenní maximum v ceně za megawatthodinu a rostoucí ceny elektřiny se také projevují v nárůstu cen akcií velkých výrobců elektřiny. A protože cena povolenek je zahrnuta do cen produkce elektřiny, porostou také zisky ČEZu, který do snížení emisí v posledních letech dlouhodobě investoval a za povolenky ušetří.
Trh se teprve ustaluje
Část tržních trendů dnes nelze seriózně předjímat. Není zcela zřejmé, jak se bude vyvíjet těžba z břidlic. Pokud poroste, a zejména pokud se ji podaří rozvinout i v Evropě, bude tlačit na snížení cen energií z klasických elektráren. Proti tomu půjde (pokud nastane) oživení trhu s emisními povolenkami, které navýší cenu produkce z takových zdrojů, zatímco cena elektřiny ze zdrojů obnovitelných poklesne, jenže s výraznou volatilitou mezi špičkovými a nízkozatíženými časy.
I proto se řada zemí rozhodla více pokročit v programu řízení spotřeby v síti. Tady měla Česká republika dlouhodobý náskok v podobě Hromadného dálkového ovládání (HDO) umožňujícího spínat akumulační spotřebiče na dálku a tím přesouvat bloky spotřeby. K regulaci zatížení přenosové sítě se HDO u nás dnes používá minimálně, protože by narušovalo odhady obchodníků, a tak náskok Česka je dávno ztracen a mění se spíše v zaostávání.
Škoda toho. Pokud se situace ve světě nezmění, bude mít levnou elektřinu pro svůj průmysl ten, kdo se naučí produkovat ji z obnovitelných zdrojů a především dobře plánovat a řídit její decentralizovanou produkci i spotřebu. O tom ale Česko ani nepřemýšlí.
Patrick Zandl
