Za kulisy událostí – Firma KH servis má v Praze od 90. let výsadní postavení: dodává městu do ulic bezpečnostní kamery, zajišťuje servis a údržbu celého systému. Dostala za to už 770 milionů – a to bez soutěže. S vysvětlením, že nikdo jiný prý tuhle práci nemůže dělat.
V zakázkách zadaných takhle z ruky je Česko, jak ukazuje nový výzkum sdružení Centra aplikované ekonomie, na prvním místě v Evropě. Proteče jimi 15 procent všech zakázek, loni jich bylo za 39 miliard. České vítězství je přitom suverénní. Víc soutěží mají i země Balkánu nebo jižní Evropy. Zakázky bez výběrového řízení naopak prakticky neznají na severu Evropy, ve Velké Británii a v Irsku.
Takže jedna ze šesti českých zakázek se odehraje bez soutěže. Na Slovensku je to jedna ze třiceti, v Nizozemsku jedna ze sta a ve Švédsku jedna ze tří stovek.
„Neodchylujeme se tím jen od západní Evropy, dalece překonáváme i Maďary, Rumuny či Slováky – kteří mají jinak zpravidla obdobně mizernou praxi ve veřejných zakázkách jako Česká republika,“ řekl spoluautor výzkumu Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Výzkum je součástí projektu, který sleduje, jak si města za poslední tři roky vedla v oblasti zakázek.
Rizikové oblasti: stavby a IT
Zakázky bez soutěže, v řeči paragrafů takzvané jednací řízení bez uveřejnění, má dost znaků, proč v něm odborníci na korupci vidí velké riziko. Na rozdíl od otevřených soutěží se například nedozvědí, že ministerstvo nebo radnice zakázku vypisuje. Oznámení, kdo ji dostane, se zveřejňuje až zpětně. „Je to nejméně transparentní forma výběrového řízení,“ zhodnotil Skuhrovec.
Navíc města či úřady by měly při oznámení vítěze také zveřejnit, proč zakázku nesoutěžily. Dělá to ale jen čtyřicet procent z nich. Podle zákona se předpokládá, že „jednací řízení bez uveřejnění“ má být až krajní možností – když například povodeň strhne v obci most a je nutné rychle přizvat stavební firmu, aby vybudovala nový. Nebo když například vědecké centrum nakupuje speciální přístroj, který nikdo jiný nevyrábí. Jenže podle dat aktuálního výzkumu se zakázky bez soutěže v Česku nejčastěji vyhlašují na běžné stavební práce nebo na dodávky IT.
„Typicky je to dáno dřívější chybou zadavatele: buď špatně připravil projekt na stavební práce, a ty se pak prodražily, nebo se nechává držet v šachu IT firmou, kterou nechal, aby se na ministerstvu nebo na radnici pevně zaháčkovala,“ řekl Skuhrovec.
Patent – klíč ke stamilionům
Příklad: ministerstvo zemědělství dostalo loni – zatím nepravomocně – půlmiliardovou pokutu za to, že v roce 2005 zadalo obří zakázku na „integraci systémů“ napřímo firmě, s níž už mělo předtím uzavřenou smlouvu. Ovšem na jiné dodávky. Ministerstvo ale na ni naroubovalo i tuto zakázku, i když mělo posudky od dvou advokátních kanceláří, že to není možné.
„Zjednodušeně řečeno, ministerstvo udělalo nákup za půl miliardy korun, aniž by přesně vědělo: co, za kolik a proč chce získat. A k tomu nakupovalo od jednoho předem vybraného dodavatele bez otevřené soutěže,“ uvedl Jan Vedral z Nejvyššího kontrolního úřadu, který kvůli zakázce podal i trestní oznámení. Na počátku tohoto příběhu stál tehdejší ministr Petr Zgarba (ČSSD), který později rezignoval kvůli skandálu se spekulacemi kolem přidělování státních pozemků.
HN zase loni psaly o zakázce na stavbu domova důchodců v Berouně, při níž Středočeský kraj s Davidem Rathem v čele vyřadil firmy, které v soutěži nabídly víc než 120 milionů. Později ale – už bez soutěže – kraj vítězi zakázky přidělil další práce za 14 milionů. Stavební firma například zjistila, že bude muset v zimě v rozestavěném domě topit, a požádala o navýšení rozpočtu.
V případě kamerového systému pražský magistrát říká, že firma KH servis má zaregistrovanou ochranu – takzvaný užitný vzor. Takže k rozšiřování a úpravám systému nemůže město přizvat žádnou jinou firmu. Vše schválili právníci a chyby nenašel ani Nejvyšší kontrolní úřad. „Závěr kontroly zněl: „NKÚ neshledal žádné pochybení,“ řekla mluvčí magistrátu Petra Hrubá.
Vojtěch Blažek
