Rozhovor – Státní Česká exportní banka se nechtěně zamíchala do drsné bitky dvou ruských kapitálových skupin. Banka prodává svou pohledávku za skupinou Glasstrade podnikatele Alexandra Moščického, kterému před krizí slíbila pro jeho sklárnu Orechovo-Zujevskaja stěkolnaja kompanija úvěr 30 milionů eur. Když se ale ukázalo, že peníze bude obtížné dostat zpět, úvěrování zastavila a přikročila k prodeji dluhu, aniž tušila, co tím vyvolá.
Jakmile začala ČEB hledat na Moščického dluh kupce, octla se uprostřed války finančníků. O pohledávku okamžitě projevil zájem Moščického konkurent Eduard Taran, podle serveru Česká pozice „kontroverzní podnikatel stíhaný za pokus o uplácení, podezíraný z brutálních vymahačských metod.“ Taran doufá, že se mu s pohledávkou v ruce podaří do Glasstradu nepřátelsky nabourat.
Ani Moščickij se v ruském byznyse netěší holubičí pověsti. Do přetahované znepřátelených ruských klanů se ochotně zapojili lobbisté i v Česku. V případu se podle informací Insideru aktivně angažoval Pavel Suchánek, vlivný politik ODS, bývalý šéf rozpočtového výboru v Poslanecké sněmovně. A jak tvrdí zdroje z českých bankovních kruhů, případ zaktivizoval také ruské byznysmeny podnikající v Česku, sdružené v Rusko-české obchodní komoře.
Případ Glasstrade a bitku Moščického s Taranem pro Insider komentuje generální ředitel České exportní banky Jiří Klumpar.
Berete při prodeji svých nedobytných pohledávek v Rusku v úvahu, že se můžete stát účinnou zbraní v konkurenční válce ruských byznysmenů? Zvažujete, že prodej může poškodit, či naopak posílit jednoho z protivníků, a je to pro vás vůbec důležité?
Pro nás je hlavní kritérium, jaké řešení bude prospěšné pro banku, to je pro nás na prvním místě. A pokud jde o souboj skupin, které se o prodávanou pohledávku zajímají – ony dobře vědí, že nám nezbývá nic jiného než seriózně pohledávku prodat, protože už jsme v minulých letech vyzkoušeli všechny možné restriktivní cesty, jak zajistit návratnost půjčených peněz. Pokud všechny ty cesty selhaly, musíme se o prodej pokusit.
Jak dlouho se snažíte peníze z půjčky 30 milionů eur po Glasstrade vymoci zpět?
Je to dlouhá historie, trvá to už několik let. Poslední rok a půl se bavíme jen o strategii exitu z tohoto případu. Všechny ostatní možnosti restrukturalizovat ten úvěr už byly vyčerpány, včetně zastavení dalšího financování. A jak se stavíme k jednotlivým zájmovým skupinám, které v případu figurují? Určitě nepreferujeme vliv ani jedné, ani druhé. Jak jsem řekl, zajímá nás pouze efekt pro banku. Pokud se objeví zájemce o pohledávku, zkoumáme, kdo nabídku podává, jestli nabízené peníze vůbec má. A pokud ano, musíme jako banka zkoumat odkud, zda to není výnos z nepovolené nebo nezákonné činnosti. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, posledním kritériem, jež bereme v úvahu, je pak už jen cena.
V jaké fázi dnes prodej pohledávky za Glasstradem je?
Bylo vypsáno výběrové řízení, provádíme nezávislé ocenění pohledávky, což je významný prvek v procesu vymáhání. Pojišťujeme tak svou pozici, snažíme se ji posílit tím, že budeme mít v ruce nezávislou valuaci pohledávky před jejím prodejem.
Za jakou část nominální hodnoty můžete pohledávku prodat?
Před uzávěrkou výběrového řízení o tom nemohu mluvit. Ale o prodeji se chceme rozhodnout ještě do konce tohoto roku.
Objevují se spekulace, že mezi kupci jsou firmy napojené na samotného Moščického, který se tak snaží odkoupit za menší hodnotu svůj vlastní dluh. Můžete vyloučit, že mezi zájemci o pohledávku je i firma, za níž stojí skrytě sám dlužník?
Zatím to vyloučit nemůžeme a právě to je důvod, proč se na tyto aspekty díváme tak pozorně. Na jednu stranu nás zajímá, kdo je potenciální kupec, za čí peníze se pohledávka kupuje, ale na druhou stranu není žádný zákaz pro banky prodat pohledávku i současnému investorovi – tedy dlužníkovi. Spíš je to limitující faktor, jemuž se banky chtějí vyhnout, protože tu hrozí riziko morálního hazardu. To samozřejmě musíme brát v úvahu. Jestli ale převáží cena nad dalšími aspekty a riziky, to už záleží na konkrétní konstelaci. My se snažíme rizika omezit tím, že trváme na tom, aby s námi v této transakci figurovala renomovaná ruská banka. Vždy chceme, aby se na tom podílela banka té země nebo teritoria, kde pohledávku postupujeme.
Je to pro vás vůbec nějaký problém, že prodejem pohledávky můžete někomu pomoci v jeho snaze o nepřátelské převzetí firmy? Ony takové situace nejsou neobvyklé ani v Česku, Sazku také nepřátelsky ovládli soukromí investoři díky tomu, že nejdřív cíleně skupovali její nesplácené pohledávky u bank. Nejde o nic nezákonného, jen o využití slabosti protivníka…
My se snažíme do her mezi akcionáři a investory nemíchat. Nechceme do nich vstupovat v roli arbitra, abychom určovali, kdo je hodný a kdo špatný. Jsme motivováni jen a jen zájmem banky. Vždy musíme volit mezi dvěma třemi alternativami, nebereme v úvahu, pro koho je která z nich výhodná a která ne. Tím spíš, že jde o sféru mimo české prostředí, kde jsou pro nás vztahy mezi místními hráči neprůhledné. Ono často dochází k tomu, že jednotlivé skupiny jsou schopny očerňovat protivníka, snášejí všelijaké argumenty, jeden je v očích druhého zločinec, chodí k nám očerňující informace z různých kanálů, nejsme schopni si je všechny ověřovat. Takže nezbývá reagovat jinak, než že budeme striktně dodržovat standardní postup a kritéria banky.
Je pravda, že v tomto případě u vás lobboval za jednu ze zúčastněných stran exposlanec Suchánek?
Zcela obecně ano, mám s takovými případy osobní zkušenost. Není to nic překvapivého. A hlavně ne každý lobbing je špatný nebo nemravný. Já nechci komentovat konkrétní motivy konkrétního českého poslance. My jsme otevřeni každému, kdo přijde s nějakým rozumným návrhem, jak by bylo možné problematickou pohledávku řešit, pokud okolnosti splňují všechna bankovní pravidla. Je to stejné jako u politického lobbingu, ten přece také není vždy ze zásady nemravný. Lobbing může být dobrý nebo špatný. Pokud je ale v souladu s cílem a se zájmem banky, nechceme posuzovat motivy jednotlivých lobbistů. Rozhodující je efekt navrhovaného řešení pro banku.
Prodej nesplácených pohledávek je pro ČEB nová cesta, jakou řešíte problémy s neplatiči. Kolik rizikových pohledávek jste už prodali a kolik dalších prodejů je na cestě?
Rozhodně nemůžeme mluvit o masovém výprodeji našeho portfolia. Za poslední tři roky banka prodala letos v zimě zatím první velkou pohledávku. Je třeba si uvědomit, že úvěrové portfolio naší banky je kolem 80 miliard korun, rizikové pohledávky se u nás pohybují v řádu asi 20 procent z tohoto portfolia. K prodeji jsou určeny jen jednotky procent, tedy jednotky případů. Pohledávky nabízíme k prodeji v Rusku i v jiných teritoriích, snažili jsme se tento postup definovat jako standardní nástroj vymáhání pohledávek, ke kterému ovšem nepřistupujeme hned, když se pohledávka octne pár dní po splatnosti. Saháme k němu jen tehdy, když jsou všechny ostatní možnosti vyčerpané, nebo když jiné možnosti nezaručují vyšší výnos. Není to omezeno ani počtem případů, ani teritoriem, rozhoduje vždy cesta, která je pro banku nejvýhodnější. Rozhodně se žádný masový výprodej našich problematických pohledávek nechystá.
ZUZANA KUBÁTOVÁ
