Glosa - Naposledy včera, na konferenci „Konkurenceschopnost, euro a koruna“, si viceguvernér ČNB Mojmír Hampl obrazně řečeno poklepal na čelo, když se pozastavil nad faktem, že se české domácnosti chovají neuvěřitelně. Klesají jim reálné příjmy, ale ony jsou současně schopné akumulovat nové úspory.

Možná šlo o určitou poklonu hospodaření domácností a opatrnosti podniků (šetří také), a ne jen o údiv, nebo dokonce výtku. V každém případě to potvrzuje, že rétorika ČNB se v otázce klesající spotřeby od začátku října pevně připojila na stranu vlády. Odtud podobné komentáře zaznívají ještě častěji, aby inspirovaly lidi k utrácení a podniky k investicím.

To samo o sobě není nic špatného. Jen se nelze občas zbavit dojmu, že z poklesu ekonomiky jsou v poslední době viněny výhradně opatrné domácnosti a firmy. To není příliš přesné ani korektní. Ignoruje to skutečné ekonomické prostředí: například před několika dny schválili poslanci zvýšení sazeb DPH pro příští rok. Mluví se o růstu cen energií a vody po Novém roce. Klesají výhledy pro růst evropské ekonomiky i té tuzemské, u které lze hovořit spíše o očekávané stagnaci než o růstu, a to jen v tom lepším případě. O práci (příjmy) může být nouze. Proto je chování spotřebitelů spíš pochopitelné než neuvěřitelné.

ČNB se snaží pomoct poklesem základních úrokových sazeb na minimum. Horší je to asi v případě vládní pomoci. Stát by měl skutečně šetřit, lidé více utrácet a podniky investovat. To může však nastat asi až v okamžiku, kdy synonymem úspor přestane být pouhé zvyšování daní a snižování vládních investic.